Esej XXX.: O telefonu

Narazil jsem onehdy v jednom deníku na nahodilou větu, vlastně jsem ji četl už mnohokrát v mnoha jiných denících. Znenadání mi ale odkryla hlubokou neshodu, která dělí mnoho moderních lidí pokud jde o povahu pokroku a to i ty, kteří jsou tak povrchní, že si myslí, že se všichni shodují. Ta věta zněla asi takhle: „Přijde čas, kdy nám komunikace se vzdálenými hvězdami přijde stejně běžná jako telefonování.“
Na to bych pro začátek odpověděl: „Ano a právě to se mi nelíbí.“ To kdybyste mi řekli „Přijde čas, kdy budeme zvedat telefon s pocitem stejné mimořádnosti, jako bychom komunikovali se vzdálenými hvězdami…,“ to bych pak musel přiznat, že jste lidé skutečně, od srdce a nadějně a povzbudivě pokrokoví. A třebaže byste byli pokrokoví, byli byste současně i proroci, i když se najdou tací, kteří to považují za poněkud zastaralé řemeslo. Pořád by se dalo docela dobře tvrdit, že prorok je člověk buď božsky inspirovaný, nebo člověk, který vzhledem k povaze věci, mluví o čemsi čemu nerozumí. Předpokládejme ale na chvíli a jen čistě teoreticky, že i pokrokový člověk může být tak přesvědčený a jistý si svou věcí, aby mohl mluvit jako prorok. Pak bych řekl, že tenhle prorok vpravdě prorokoval příchod království nebeského a tenhle stoupenec pokroku nám sliboval skutečný a podstatný pokrok. Kdyby nám říkal, že hlasu v telefonu můžeme najít tolik radosti jako ve hvězdném vidění—to by bylo evangelium ve velmi praktickém smyslu dobré zprávy. Ovšem tvrdit nám, že nás hvězdy budou nudit a otravovat zrovna jako telefon, tak to vůbec žádná dobrá zpráva není. Znamená to jen tolik, že to, co je dosud jakousi matnou inspirací se v náležitém čase jednou stane velice všední obtíží. Když jitřní hvězdy společně plesají a všichni synové Boží propukli v hlahol (z biblické knihy Job 38,7 pozn. překl.) a když nejmocnější hudba sfér dolehne k naší zemi jako nové zjevení hloubek a výšek zvuku, pak bychom neměli zrovna chtít, aby hvězdný chór zahřměl jedním nerozdílným sborem „Za problémy se omlouváme .“ V tom patetickém zvolání z ústředny se totiž filosoficky přiznává tragedie našeho lidského údělu. Už těmi slovy samým se připouští, že když máme zvednout telefon, přidělává nám to problémy.
Připouští se tak, dokonce i v úřední mysli, že v tomhle smyslu je člověk zrozen k tomu, aby měl problémy asi tak, jako elektrické jiskry létají vzhůru, nebo kam by případně mohly létat jinam. Naznačuje se dokonce, i když snad poněkud mysticky a nepřímo, že pokojný, dokonale pokojný život, bude ten, v němž telefon přestane obtěžovat a účastníci telefonní sítě dojdou odpočinutí. Pravda je ovšem hlubší, než nějaké nahodilé vyrušení způsobené špatným zacházením s přístrojem, naznačuje totiž i jistou míru lhostejnosti i pokud jde o jeho správu. Neustále nám někdo říká, že moderní vědecké vynálezy, dokonce i třeba ten telefon, které jsou dnes všeobecně rozšířeny jsou lidským zázrakem a divem vědy a podivuhodností nového světa. I když se takhle ale o vynálezech mluví, nezachází se s nimi podle toho. Nebo spíše pokud se tak o nich mluví teoreticky, nemluví se tak o nich prakticky. Není pochyb o tom, že nastal prudký rozvoj objevů, rychle rostoucí řada vynálezů a je pravda, že v jednom smyslu je to aktivita úžasná a rychlost může působit až magicky. Věci však spěly velmi rychle k vyčpělosti, řítily se ozlomkrk dolů z kopce do plochého a únavného prosaického světa všedního dne, podivuhodné věci spěchaly, jen aby co nejdřív přišly o svůj podivuhodný charakter. Byla to záplava, hotová potopa, divů, jež měla zničit schopnost žasnout. Je to možná zdokonalení strojů, ale nemůže to v žádném případě být zdokonalení člověka. A jelikož to není zdokonalení člověka, nemůže to rozhodně být žádný pokrok. Pokrok se hlásí k tomu a slibuje,že právě člověk, je tím tvorem, jehož chce zdokonalit, není to závod jedněch kol proti druhým, nebo zápas mezi dvěma stroji. Zdokonalení v sobě zahrnuje vše, čemu se obyčejně říká vzdělávání, vzdělávání s sebou nese rozšiřování a to zejména rozšiřování představivosti. A to působí právě onu intensitu imaginativní schopnosti věci posoudit a ocenit, jež nepřipouští, aby cokoliv živého, výrazného a významného upodalo do trivality či vulgárnosti. Pokud jsme na zvulgarizovali elektřinu, chlubit se tím, že do pár let dokážeme zvulgarizovat i hvězdy na obloze není žádná odpověď.
Řekněte mi, že kmitající byznysmen při pouhém zaslechnutí řinčícího telefonu strne v modlitbě jako venkovan z Millet, když zvoní Anděl Páně; řekněte mi, že se v v úctě pokloní, když se blíží k svatostánku telefonní budky, řekněte mi třeba i to, že ji zdraví spíš s pohanskou než s křesťanskou obřadností, že klade sluchátko k uchu jako by to bylo delfské Oraculum, nebo že o mladé dámě na kancelářské židličce v ústředně smýšlí jako by to byla kněžka usazená na trojnožce v dalekém chrámu, říkejte mi třeba i že má docela běžný poetický smysl pro lidský hlas nesoucí se přes kopce a údolí—takový smysl jaký měli lidé pro Rolandův roh nebo volání Achillovo—řekněte mi, že takové takové projevy zbožné úcty či vzrušení jsou při zazvonění telefonu ve firemní kanceláři běžné a pak (za předpokladu, že vám uvěřím jediné slovo), pak věru se přidám k vašemu kmitajícímu a kvapícímu podnikateli a smělému vědci vynálezci v dobývání nových světů a stoupání ke hvězdám. Tehdy budu totiž vědět, že opravdu nacházejí to, oč usilují a chápou, co nacházejí. Budu vědět, že do našeho života přináší nové zkušenosti a nové schopnosti a vášně našim duším, že jsou jako lidé tvořící nové jazyky, nová umění nebo nové směry v architektuře. Jenže jediné, co oni dokáží povědět, jako ve větě, kterou jsem citoval, je, že dokáží vynalézat věci, které jsou obvykle běžně užitečné, ale velmi často obyčejně k ničemu dobré. A jediné čím se, v odpověď na jakoukoliv rozumnou kritiku, je že se ještě možná naučit, jak to provést, aby udělali ze slunce, měsíce a věčného nebe cosi stejně všedního, obyčejného a nejspíš stejně k ničemu dobrého a protivného.
Dlužno podotknout, že tohle není, jak si vždy lidé matně představují, reakce proti materiální vědě, nebo politování nad tím, že vůbec existují nějaké mechanické vynálezy, nebo projev opovržení nad telefony, teleskopy, nebo čímkoliv jiným. Je to právě naopak. Vadí mi, že nejsou náležitě oceněny a uznávány. Nenapadám vynálezy, ale lhostejnost vůči nim. Podotýkám jen tolik, že jsou to právě ti lidé, kteří se jimi tolik chlubí, kdo jsou vůči nim lhostejní. Nemám nic proti tvrzení, že věda moderního světa je úžasná. Mám jen výhrady vůči modernímu světu, protože nad nimi nežasne. Je pravda, že v souvislosti s jistými dalšími politickými či morálními otázkami pochybuju o tom, zda lze tyhle mechanické triky a kousky použít jako morální testy. To ale nemá nic společného s oslnivou brilancí kejklířských triků, když je jako kejklířské triky posuzujeme a hodnotíme. Zda je něco takového skutečně definitivní sociálním testem či měřítkem je skutečně jen otázka toho, zda jde o nezbytnost či přepych. A nikdo nikdy nepochyboval o tom, ze kejklířské triky patří k přepychu. Venkovanský, rolnický, ideál, ohlašovaný francouzským králem, že by totiž vždy mělo být kuře na pekáč je nepochybně odlišný od ideálu, že by vždy měl být králík v klobouku. Není však důvodu pochybovat o tom, že francouzský král i francouzský venkovan si dokáží užít čistě uměleckého a vědeckého potěšení z králíka rychle a obratně vytaženého z klobouku. Nuže, mohu mít, a mám, pochybnosti o jakékoliv praktické nadřazenosti neobyčejného králíka nad veskrze obyčejným kuřetem. Pochybuju, že velké masy lidí získají z kouzelnického králíka nějak víc jídla než lovečtí psi z mechanického zajíce. Pochybuju, že by králík vytažený z cylindru profesora ve večerním obleku by byl o moc chutnější než z pekáče ženy francouzského rolníka, která zrovna i vařit umí. Zkrátka moje pochybnosti o moderní materialistické mašinerii jsou pochybnostmi o tom, jak je v posledku prakticky užitečná. Nikdy jsem ale nezpochybnil její poetiku, její fantasii, ani vhodnost tak vybraného kejklířsko triku pro dětskou slavnost. Stěžuju si jenom na to, že moderní děti zapomněly vřískat úžasem.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s