III. Otrok na dovolené

Občas jsem říkal, že industrialismus amerického typu, se svou mechnisací a strojovým spěchem, bude jednoho dne uchováván jako skutečný americký model, tím chci říct, že bude uchováván stejně jako indiánské reservace. Tak jak necháváme divochům kus lesa, aby měli kde lovit a rybařit, tak může vyšší civilisace oblast továren pro ty, kdo jsou pořád ještě v takovém stadiu intelektuálního dětství, že chtějí opravdu vidět, jak se kola točí. A tak jak, předpokládám, mohou rudí Indiáni pořád vykládat své zvláštní staré legendy o rudém bohu, který kouřil dýmku, nebo rudém hrdinovi, který ukradl slunce a měsíc, tak i prostí lidé v průmyslových reservacích se modou dál bavit o svých Nárysech dějin a debatovat o evoluci ethiky, zatímco všude kolem nich se zralejší civilisace bude zabývat skutečnou historií a vážnou filosofií. Váhám nad tím, jestli zde mám tu fantasii opakovat, protože koneckonců mechanisace je jejich náboženstvím nebo v každém případě aspoň pověra a oni nemají rádi, když se s nimi jedná přehlíživě. Myslím ale, že by se dalo říct něco ve prospěch pro myšlenku, jíž je tato fantasie může být jakýmsi symbolem, protože je to idea, že moudřejší společnost bude nakonec se stroji zacházet tak, jak zachází se zbraněmi, tedy jak s čímsi zvláštním a nebezpečným a možná čímsi, co podléhá přímější ústřední kontrole. Ať už je to ale jakkoliv pořád si myslím, že nejdivočejší fantasie o továrníkovi drženém v šachu jako by byl pokreslený barbar je mnohem příčetnější, než jsou vážně míněné vědecké alternativy, které jsou nám nyní často předkládány. Mám na mysli to, co čemu příznivci říkají stát pohodlí, kde všechno obstarávají stroje. Je jen správné něco říct o tomto návrhu ve srovnání s naším vlastním.

V praxi už víme, co se rozumí pod prázdninami ve světě mechanisace a masové výroby. Rozumí se tím, že když člověk skončí s točením kličkou, má na výběr z jistých potěšení, která se mu nabízí. Pokud chce může si přečíst noviny a se zájmem se dozvědět, že fontarabijský korunní princ přistál s úžasnou jachtou Atlantis za pozdravů shromážděného zástupu, že jistí velcí američtí milionáři provádějí velké finanční konsolidace, že moderní děvče je roztomilé stvoření, přestože (nebo kvůli tomu), že má mikádo nebo krátkou sukni a že pravé náboženství, které všichni hledáme v církvích spočívá v sympatii, společenském pokroku a sezdávání, rozvádění a pohřbívání všech bez vztahu ke přesnému významu obřadu. Pokud na druhé straně dává přednost jiným rozptýlením, může jít do kina, kde uvidí v živých barvách a pohybu jak dav zdraví fontarabijského korunního prince poté, co připlul se svou jachtou Atlantis, uvidí tam americký film o amerických milionářích doprovázený všemi jejich rozhodnými grimasami, které provázejí jejich provádění velkých finančních konsolidací a ve kterém nebude chybět okouzlující a svěží hrdinka, již lze podle krátkých vlasů a krátké sukně možno rozeznat jako moderní děvče, možná tam bude i nějaký laskavý a dobrý duchovní (pokud vůbec), který v pantomimě a s pomocí několika vytištěných vět vysvětlí, že pravé náboženství pozůstává ze sociálního porozumění, pokroku a nahodilého sezdávání a pohřbívání lidí. Předpokládejme však, že by záliby našeho člověka byly vzdáleny dramatu a příbuzným uměním, možná raději čte beletrii. To pak lehko najde populární román o pochybách a obtížích dobrého a laskavého duchovního, který postupně poznává, že pravé náboženství pozůstává z pokroku a sociálního porozumění, pomáhá mu v tom moderní děvče, jejíž mikádo a krátké sukně ohlašují její lhostejnost ke všem jemným rozdílům kolem toho, kdo má být pohřben a kdo sezdán, v příběhu nejspíš nebude chybět ani nějaký americký milionář pracující na velkém finančním uspořádání, jistě tam bude jachta a nejspíš i nějaký korunní princ. Jsou tu ale ještě i další záliby obhospodařované v podmínkách moderní publicity a hledání potěšení. Je tu velká instituce rozhlasového vysílání a rekreant, který už má dost beletrie, novin a filmového dramatu bude raději naslouchat rozhlasovému pořadu, který bude obsahovat nejnovější zprávy o velkých finančních vyrovnáních prováděných americkými milionáři, velmi pravděpodobně tam zazní i malé přednášky o tom, jak si moderní děvče může zastřihnout vlasy a přistřihnout sukni a může tam také zaslechnout každý přízvuk nějakého velmi populárního kazatele zvěstujícího světu zjevení, že pravé náboženství pozůstává ze sympatie a sociálního pokroku, spíš než z dogmat a vyznání, v témže vysílání zcela jistě uslyšíme hromový aplaus, který přivítal Jeho Královskou Výsost, korunního prince fontanbrijského, když přistál se svou úžasnou jachtou Atlantis. Náš člověk tedy před sebou má tedy před sebou, pokud jde o druhy zábavy, propracovaný a dobře uspořádaný výběr.

Jenže jak se zdá dokonce i bohatá rozmanitost method a přístupů , která se před námi rozestřela skrývá jisté tajemství a nenápadný prvek jednotvárnosti. I tady může mít člověk hledající zábavu jakýsi podivný psychologický dojem, že už něco takového viděl, slyšel nebo četl. Zdá se, že v tématech se cosi jakoby opakuje, cosi co naznačuje cosi o ztuhlém druhu mysli. Nu a já vážně pochybuji, že by to byla mysl nadřazená. Kdyby ten, kdo hledá potěšení si sám opravdu nějaké potěšení připravil, kdyby byl donucen se bavit, místo aby se nechával bavit, jinak řečeno, kdyby se musel posadit do staré taverny a povídat si, pak velmi pochybuju o tom, že by svou konversaci omezil jen na korunního prince fontarabijského, mikáda, na to, jak bohatí jsou někteří Yaneejové a tak dále a pak, že by to samé začal znovu. Jeho zájmy sice možná budou poněkud lokálnější, ale budou živější, jeho zkušenost s lidmi osobnější, ale smíšenější, jeho záliby a nelibosti sice libovolnější, ale ne tak snadno uspokojitelné. Abychom použili přirovnání, moderní děti si musí hrát hry svých veřejných škol a brzy budu jistě muset poslouchat vychvalování milionářů v rozhlase a v novinách. Když jsou ale děti ponechány samy sobě vždycky si vymýšlí vlastní hry, vlastní dramata, často si ve své imaginaci vytvoří celá království a státy. Jinak řečeno, vytváří, vytváří, dokud konkurence monopolů to, co tvoří, nezničí. Když se kluk, který si hraje na lupiče dozví o amerických banditech nijak ho to neosvobodí, ale naopak zmrazí, protože jsou všichni stejní, podle jednoho vzoru, který je navíc méně barvitý, než ten jeho vlastní. Takový kluk je psychlogicky podtržen, prodán pod cenou, vyhozen, zamrazen, zaplaven a utopen a zničen, není ale emancipován.

Vynálezy zničily vynalézavost. Velké moderní stroje se podobají velkých kanónům, které ovládají a zastrašují celé oblasti země a v jejich dostřelu si nic netroufá zvednout hlavu. Na čtverečním metru lidstva je víc vynalézavosti, než se kdy může objevit po tímhle monopolistickým terorem. Myšlení lidí se příliš nepodobá jejich motorovým vozům, jejich raním novinám, ani mechanisovaným továrnám, které vyrábí jejich oděvy a klobouky. Jinak řečeno, nedostáváme, co je v lidech nejlepšího. Rozhodně nedostáváme, co je v nich nejindividuálnějšího a nejzajímavějšího. A je pochybné, zda to kdy dostaneme, dokud se nezbavíme toho ohlušujícího burácení megafonů v němž zanikají jejich hlasy, té smrtící záře světel lamp v nichž se ztrácejí barvy jejich tváří, toho dorážejícího řevu banalit, který ochromuje a zastavuje jejich mysli. Tohle všechno vyrůstající myšlenky zabíjí zrovna tak, jako velký bílý paprsek smrti zabíjí vyrůstající rostliny. Když mi proto lidi tvrdí, že pokud z velké části Anglie uděláme soběstačný venkov, uděláme z něj oblast nevědomé tuposti, pak s nimi nesouhlasím a myslím, že nerozumí ani alternativě ani problému. Nikdo ani v normálních časech nechce, aby všichni lidé byli venkovany, je docela dobře možné, že někteří z těch nejinteligentnějších by se do měst vydali i v normálních časech. Tvrdím ale, že i v těch dobách jsou města nepřáteli inteligence a tvrdím, že samotní venkované budou mít víc rozmanitosti a živosti, než tahle města podněcují. Tvrdím, že lidské mysli se začnou hýbat a růst jen pokud vypneme ten nepřirozený hluk a světlo. Zrovna tak jak dlažební kameny klademe na různé půdy bez toho, abychom přemýšleli o tom, jaké rozmanité polní plodiny by na ní mohly růst, tak rozhazujeme programy banalitní plutokracie mezi duše, které Bůh stvořil rozmanité a kterým prostší společnosti daly svobodu.

Pokud se mechanisací, která šetří práci a množí pohodlí rozumí mechanisace, která nyní dosahuje toho, čemu se říká hromadná výroba, pak v tom pohodlí nemohu vidět žádnou zásadní hodnotu, protože v něm není svobody. Člověk může pracovat je hodinu se svými strojově vyrobenými nástroji a pak běžet a třiadvacet hodin si hrát se svými strojově vyrobenými hračkami. Vše s čím zachází musí pocházet z obrovského stroje, se kterým zacházet nemůže. Vše musí pocházet z čehosi, čemu podle současné kapitalistické fráze může jen propůjčit sílu svých paží. Nu a protože se to vztahuje na intelektuální a umělecké hračky právě tak, jako na hračky toliko materiální, tak se mi zdá, že ho stroj bude ovládat mnohem více času, než bude jeho ruka otáčet jeho pákou. Mechanický kolektivista na to odpoví, že i když stroj dává práci jen pár lidem, jídlo může dát lidem mnoha. Jenže jim jídlo může poskytnout jen operací, kterou ovládá jen pár lidí. Dokonce i kdybychom předpokládali, že by nějakou práci, rozdělenou na malé části, dostalo hodně lidí, muselo by systém jejich rotace řídit několik málo zodpovědných a nějaká pevně stanovená autorita by musela rozdělovat právě tak práci jako jídlo. Jinak řečeno, představení by zcela rozhodně byli představení trvalí. My všichni ostatní můžeme být v jistém smyslu přechodní či příležitostní nadřízení. Zůstává však obecná povaha systému a ať už se podobá čemukoliv, nic ho nemůže připodobnit populaci, která se stará o svých pár políček, nebo se věnuje tvořivým řemeslům ve svých vlastních dílničkách. Člověk, který nám pomohl vyrobit konkrétní strojem vyrobený díl mohl opravdu ustat v práci v tom smyslu, že přestal otáčet konkrétním kolem. Mohl mít příležitost dělat si, co se mu zachtělo do té míry, že si mohl vybrat co se mu zachtělo z toho, čeho se zachtělo systému produkovat. Měl možnost volby v tom smyslu,že si mohl vybrat mezi jednou věcí, kterou systém vyrábí a jinou věcí, kterou systém vyrábí. Mohl si vybrat jestli své volné hodiny stráví v sedě na strojově vyráběné židli, nebo ležíc strojově vyráběné posteli, nebo zda se bude houpat ve strojově vyráběné síti nebo hopsáním na strojově vyráběné trampolíně. Nebude ale ve stejném postavení, jako člověk, který si vyřeže vlastního houpacího koně ze svého vlastního dřeva, nebo si vymyslí svého vlastního koníčka podle své vlastní vůle. To totiž zavádí jiný princip či účel o kterém nemáme žádnou záruku, že bychom mohli předpokládat, že bude koexistovat s principem či záměrem využít všechno dřevo k tomu, aby se ušetřila práce nebo zjednodušit všechny vůle tak, aby se ušetřilo na pohodlí. Pokud je naším ideálem vyrábět věci jak to jde nejrychleji a nejjednodušeji, pak se současně nesmíme snažit je produkovat co nejrychleji. Považuji za nejpravděpodobnější, že výsledkem šetření námahy a práce pomocí strojů bude to, co nyní, jen ve větším, totiž omezení typu produkovaných věci, standardizace.

Nu je možné, že někteří z těch, kdo podporují stát pohodlí mají vymyšlený nějaký systém rozdělované mechanisace, který by opravdu každého člověka učinil pánem svého stroje, a v tom případě bych souhlasil, že tu máme jiný problém a že jeho velká část je vyřešena. Zůstává tu pořád otázka, zda člověk se svobodnou duší bude chtít používat stroj na tři čtvrtiny věcí, na které se používá nyní. Jinak řečeno, zůstane tu celý problém řemeslníka jako tvůrce. Ovšem souhlasil bych, že pokud malý člověk zjistí, že jeho malá mechanická dílna pomáhá uchování jeho malého majetku, pak by to byl velmi vážný nárok. Je ale důležité jasně říct, že pokud bude mechanik dostávat dovolenou tak mechanicky jako dosud a jen s těmi mechanicky nabízenými alternativami, které má dosud, pak myslím, že dokonce i jeho otročení v práci bude lehčí, když je srovnáme s drtivou otročinou jeho volného času.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s