Chvála koláče

Měli bychom vyslovit vroucí a nadšené díky duchovnímu, který onehdy napsal do The Times, aby protestoval proto opomíjení, jak samotného jména, tak instituce, onoho slavného anglického národního statku známého otcům pod jménem jablečný koláč, a který všelijací mizerní vyvrhelové a vetřelci nazývají jablečný dortík. Jak velmi precizně vystihl, nikdo neříká, že je pokoj v naprostém pořádku. Jak vřele potvrzuje, žádný vtipálek nezastele postel, tak aby se do ní nikdo nedostal a nikdo ani do jednoho nezatahuje do toho jablečné dortíky (neohrabaný překlad slovní hříčky s anglickými idiomy, kde se vyskytuje v obou případech normálně apple pie a tady autor nahrazuje pie tart). Ať už jde o pořádek v pokoji nebo nepořádek v ložnici, tradice našich otců svědčí řádné formě slov. Zní stovka inspirativních bojových písní, které pobízejí k pochodu, jako ona vpravdě národní hymna, která říká:

„Nejsem žrout

ale koláč si dám“

stejně jako ony verše, které tvoří základ všeho vzdělání a říkají nám A jako apple pie. Koláč je plné a mocné slovo jako prase nebo vepřové, jež ústa naplňuje náležitou a předjímavou plností. Je nemožné říct slova „Mám rád dortík“ a vytvořit přitom požadovaný efekt hovoru s plnými ústy.

Není to ani malicherná ani triviální věc. Existují otázky, navenek nahodilé, které rozdělují společnost duchovními propastmi, které jsou mnohem hlubší, než umělé hranice politických frakcí. Armády koláčníků a dortíkářů se proti sobě staví přes propast. Vášnivé jedlíky koláčů od upjatých oždibávačů dortíků dělí cosi podstatnějšího, než kdy rozdělovalo torye a whigy a konservativce a liberály. Z toho, jak ignorantské jsou něčí instinkty v tak vznešené a vážné věci můžeme odhadnout, k jakému náboženství patří nebo se aspoň kloní. Nejde jen o to, že kdo říká koláč a dortíku nerad slyší uchovává řeč Shakespearovu legendu anglického a čistého náboženství, dýchajícího domáckými zákony. Ona nauka je ještě subtilnější. Ten, kdo mluví o koláči je ten, kdo ujištěn, že tělesná věc je správná, nejen že není zahanben tím, že je tělesná, ale nachází mnohem víc křesťanské pokory v upřímném doznání těla. Ten však kdo se štítivě odtahuje od starého hrubého slova v kterém cítí jakousi chamtivost či ostudu, patří ke kmeni, který se mění v theosofy, esoterické buddhisty a končí jako pouzí manichejci nenávidějící tvořivý svět. Ti, kdo naznačují, že ji jen tak pohrávají s drobnými cukrovinkami , když jsou postaveni před vážnou povinnost sníst koláč jsou také ti, kdo si stěžují na obhroublost svatebního obřadu nebo řinčení kostelních zvonů nebo na zvyk zpívat o vánocích koledy. Nemíníme těm, kdo jednají z nezaviněné nevědomosti vyčítat, že ze zvyku a na základě učení špatně poučených pastorů a učitelů říkají „dortík“, ale když se na věc podíváme zpříma a férově zjistíme, že ti zatvrzelí a nekající patří k tomuhle druhu. Patří také k těm, kdo zblednu nad vtípkem, nebo, což je ještě horší, vážně diskutují nad tím, zda jej příklad Shakespearův činí přípustným. Pro radost z toho, že jim to bude protivné, pronášíme hlasitě tento proces ve prospěch koláče, symbolu zbožnosti (pie as a symbol of piety).

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s