Největší okno na světě

Je hrozné procházet se po bojištích ještě než na nich byla svedena bitva. Člověku z toho naskakuje mrazivá a přízračná husí kůže, jako by byl ještě nenarozeným dítětem. Jenže já byl ještě kluk, vlastně skoro děcko, když jsem byl poprvé v Belgii a mohu jen zapsat skutečnost, jak na mně tehdy zapůsobila. Za několika ulicemi žhnoucími měděným zbožím, které bylo tady na dohled velké slévárny snad pořád ve výprodeji, bylo (či je) jakési museum velkého Memlince. Mezi obrazy tam byl jeden, na který jsem dokonce ani jako dítě nemohl zapomenout a jen málo básníků či proroků si dokáže představit, kolik toho kluk dokáže zapomenout. Byl to obraz, na kterém okno vypadalo sotva širší, než škvíra ve dveřích. A přece se lidské oko skrze tu štěrbinu skoro mohlo, řečeno silnou řečí Písma, vznést na křídlech jitra a přebývat při nejzazším moři.
A vzpomínám si, že jsem slyšel, jak blízko mě promlouval hlas, jehož přízvuk nebyl ani francouzský, ani vlámský, ani můj a říkal: „Vidíš jak úzká tehdy bývala okna“.
Viděl jsem. A taky jsem si začal poprvé všímat, jak uzoučké jsou dneska mysli. Podíval jsem se na to malé okno znovu a měl jsem za to, že je to největší okno na světě. Jen proto, že bylo otevřené tak uzounce sem věděl, že krajina před ním je širá. Kdyby ji moderní umělec vymaloval rozmáchle, nevšiml bych si jí o nic víc, než pár set mil tapety. Všimněme si pak nejen pýchy malých národů, ale i pýchy bohatého rolnictva. Podívejte se štěrbinou věže v Cumberlandu nebo v Kalábrii a je možné, že vaše oko natrefí na něco lehce depresivního. Ale jakýkoliv kousek Belgie bude jak pás pošitý démanty. Všimněte si, za třetí, že rozhled bývá tím užší, čím tlustší je zeď. Není tu ani stopy po tom, čemu primitivní lidé říkají „vyhlídka“: dům se neotevírá donekonečna světu kolem. Memlincův člověk se na svět dívá ze svého okna. Pořád je tu ale ještě definitivní skutečnost, že to okno bylo jeho a ten svět nikoliv. Tehdy mi připadalo docela nepředstavitelné, že by na tu věž někdo zaútočil. Přišlo by mi ale stejně tak nepředstavitelné, že by někdo selhal či zklamal v její obraně. Když někdo žije v takovém domě, může skoro pro ochranu krásy okna zavřít vchodové dveře.
Nikdy jsem od té doby v Belgii nebyl. Nepotkal jsem nikoho, kdo by mohl být jakkoliv spojen s nějakou revoluční či protinárodní idejí. A přece pro mě Belgie dál znamenala ono malé zorné pole zajišťují tak širé pole prosperity. Ona klíčová dírka je pořád největším oknem na světě.
Od té doby jsem tu zemi nikdy neviděl, leda na hrůzu budících fotografiích. Postupně jsem začal chápat, co měl na mysli můj cizí přítel, když hovořil o zbytečné úzkosti středověkého okna. Soudě podle fotografií značně architektonický účinek rozšířil. Vyboural do oken nová okna a rozšířil pozemky, zanechal po sobě dlouhé řady ulic, kde je nemožné říct, zda spojil okna, která existovala nebo ušetřil okna, která nikdy neexistovala. Nic jiného, než okna, dělat nedokáže, protože okno je prostě díra. Poté co vše roztřískal na atomy, poté, co na mile kolem nezůstal kámen na kameni, řekne, s šílenou prostotou: „Udělal jsem největší okno na světě“.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s