Theorie tyranů

Dospěl jsem v posledním čase k přesvědčení o jisté theorii o povaze tyranie. Může být správná nebo mylná, ale myslím, že stojí aspoň za úvahu v souvislosti s vysoce zajímavou záležitostí. Obecně řečeno, běžná theorie tyranie byla následující: že lidé po staletí sténali pod nějakým systémem, až se proti němu nakonec vzbouřili. Já si ale myslím, že lidé dělali něco docela opačného, bouřili se proti systému, pod kterým nesténali. Jde ale o tak pomíchanou a jemnou záležitost, že si mohu dovolit formulovat ji s poněkud obšírnějším výkladem.

Vezměme si, pro účely diskuse, dvě povstání pro tyranii, která jsou nejčastěji zvažovaná v současné literatuře—anglickou vzpouru v sedmnáctém století a francouzskou revoluci. Podle běžné theorie by Karel I. musel být dědicem nejméně dvaceti nesnesitelných despotů. Pravda je taková, že byl dědicem jednoho snesitelného despoty (který žádného zvláštního despotismu nedosáhl) a za ním pak bylo všechno docela jinak. Královna Alžběta nebyla snesitelná a nebyla snášena. Nakolik ji bylo možné vystát byla uctívána. Jak kavalíři, tak puritáni hleděli zpět k době její vlády (nesporně nanejvýš pomýleně, ale nanejvýš jistě) jako v vrcholnému létu lidové monarchie.

Angličtí puritáni se zkrátka nebouřili proti starému systému. Ať už byl jinak jakýkoliv, starý nebyl. I kdyby byl Karel I. ještě mnohem horší král než ve skutečnosti byl, neměl by dost času na to, aby vytvořil kompletní a krutou tradici proti tradici Alžbětině. Jen pár let před tím, než Karel přišel o hlavu by většina Angličanů umřela za to, aby o Alžběta o svou hlavu nepřišla. Když se pak podíváte na příklad francouzské monarchie před francouzskou revolucí, uvidíte přesně to samé. Velmi krátkou dobu před revolucí byla francouzská monarchie obecně uznávaným francouzským symbolem. Před Ludvíkem guillotinou sťatým byl králem Ludvík velmi milovaný. Monarchie se jak ve Francii tak v Anglii stala tou nejnepopulárnější věcí krátce poté, co bývala věcí nejpopulárnější. Porážka následovala rychle po prvním vítězství, bez slábnutí, bez dlouhého úpadku. Karel I. nebyl posledním z anglických despotů. Byl jedním z prvních anglických depostů—jen jich jaksi nebylo víc. Povzbuzen arogancí a popularitou Alžběty, která byla symbolem patriotismu a protestantství a vzdoru vůči Španělsku, se Karel snažil pracovat s alžbětinskou Anglií jen proto, aby zjistil, že alžbětinská Anglie neexistuje. Nebyla příliš stará na to, aby vydržela, byla na to příliš nová. Ludvík XVI. nebyl poslední v řadě nepopulárních králů. Naopak v řadě populárních králů byl první nepopulární.

Tohle všechno mohu vysvětlit jen svou soukromou theorií tyranů. Ta zní, že lidé se nebouří ani tak proti starému, jako spíše proti novému. Postaví se proti něčemu, když zjistí, že je to dostalo do pasti. .Nebouří se proti něčemu, co bylo nepopulární. Bouří se (velmi správně) proti něčemu, co bylo populární. Karla I. nenáviděli, protože milovali Alžbětu. Ludvíka XVI. zabili, protože byli zabíjeni kvůli Ludvíkovi XIV. Tohle je vlastně asi to, co se rozumí pod onou zdánlivě nesrozumitelnou frází o nestálosti davu. Míní se tím asi, že příslušník davu či lůzy dřív než jiní lidé pozná, že člověk vešel do pasti, která ho má uvěznit. Anglie se z anglické monarchie radostí zbláznila, protože Armada Anglii nedobyla (narážka na mocné španělské invasní loďstvo poražené za královny Alžběty I. při pokusu proniknout k Britským ostrovům pozn. p ). A pak najednou Anglie zešílela hněvem, když zjistila, že (při onévzrušující mezihře) anglická monarchie dobyla Anglii. Unikli jsme z osidel Filipových, upadli jsem do Alžbětiny léčky a rozbili jsme past Karla I.

To je podstatná známka tyranie, že je vždy nová. Tyranie vždy vchází nestřeženou branou. Tyran je vždy ostýchavý a nenápadný. Tyran je pokaždé zrádce. Vždy přicházel pod záminkou, že chrání něco, co lidé doopravdy chtěli strážit—náboženství, nebo veřejnou spravedlnost nebo slávu vlasti. Když později hlídali krále posílili nevědomky aristokracii. A pak zase, když napadli aristokracii, nehlídali velké podnikatele, kteří na ni útočili—a kteří chtěli hlídat. Všechny tyranie jsou nové tyranie. Neexistují žádné opravdu staré tyranie, a sotva existuje něco jako staré pověry.

Z těchto očividných historických faktů plyne jedno poučení. Když hledáte tyrany, nehledejte je mezi zřejmými typy minulých utiskovatelů, jako byl král, kněz, nebo voják. Pokud to děláte, prostě jen hledáte španělskou Armadu, zatímco se za vašimi zády Anglie mění v despocii. Monarchie bývala orgánem lidu, a přece byla obrácena proti němu. Mějte na paměti, že noviny jsou orgánem lidu, který může být obrácen proti němu. Ať už bude nový tyran jakýkoli jistě nebude nosit tu samou uniformu co starý tyran.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s