Obrana efemérnosti

The Case for the Ephemeral

Nedokážu pochopit lidi, kteří berou literaturu vážně, ale dovedu je milovat, a taky je miluju. A ze samé lásky je varuju, aby se k téhle knížce ani nepřibližovali. Je to sbírka hrubých a beztvarých článků o aktuálních a spíše pomíjivých tématech, a je nutné je vydat víceméně tak. Jak leží a běží. Zpravidla byly napsány na poslední chvíli, byly odevzdány jen okamžik před tím, než by bylo příliš pozdě a já si ani nemyslím, že by se naše společnost a stát otřásly v základech, kdyby byly odevzdány o chvíli později. Nyní musí být publikovány se všemi nedokonalostmi na svých hlavách, nebo spíš na té mé. Jelikož jejich neřesti jsou příliš životně důležité na to, aby je bylo lze napravit modrým perem nebo čímkoliv jiným, co bych si dokázal vymyslet vyjma dynamitu.
Jejich hlavní slabostí a neřestí je, že mnohé z nich jsou příliš vážné, protože jsem neměl čas na to, abych je napsal prostořece. Být slavnostně vážný je snadné, velmi těžké je být frivolní. Jen ať každý upřímný čtenář zavře na chvíli oči, předstoupí před tajný tribunál své duše a zeptá se sám sebe, zdali by se mu víc zamlouvalo, kdyby byl v následujících dvou hodinách vyzván, aby napsal titulní stránku The Times, která je plná dlouhých úvodníků nebo titulní stránku Tit-Bits,která je plná krátkých vtipů. Pokud je laskavý čtenář tak správný a svědomitý chlapík, za jakého ho považuji, pak hned odpoví, že by v okamžiku raději napsal deset článků pro Times než jeden vtip pro Tit-Bits. Není na světě nic snazšího než odpovědnost, těžká a obezřelá zodpovědnost řeči, něco takového svede každý. To je důvod proč se tolik unavených, postarších a bohatých lidí dává na politiku. Jsou zodpovědní, protože už jim nezbyla žádná síla mysli k tomu, aby byli nezodpovědní. Je důstojnější v klidu sedět, než křepčit lidové tance ve stodole. Je to taky jednodušší. Proto se také na těchto poklidných stránkách držím obyčejně na úrovni Times: jen tu a tam si povyskočím skoro až na úroveň Tit-Bits.
Vracím se k obraně této nehajitelné knížky. Tyhle články mají další nevýhodu plynoucí ze spěchu v němž byly napsány, totiž tu, že jsou příliš upovídané a složité. K hlavním nevýhodám spěchu patří, že zabere tolik času. Pokud bych se měl vypravit na Highgate dneska, vzal bych to to asi nejkratší cestou. Pokud bych se měl vydat na cestu zrovna teď hned skoro jistě bys se vydal tou nejdelší cestou. V těchto esejích (jak je tak po sobě znovu čtu) jsem sám sebou ukrutně rozčarován kvůli, tomu, že nejdu mnohem rychleji k věci, neměl jsem ale tolik času nazbyt, abych si dopřál spěchu. Jen tu několik případu, ze kterých bych se mohl zbláznit, kde jsem se dvě nebo tři stránky pokoušel popsat postoj, jehož podstata by se dala vyjádřit epigramem, jenže na epigramy nebyl čas. Nelituji ani jen odstínu názorů, které jsem zde vyjádřil, jen si myslím, že jsem je měl vyjádřit mnohem stručněji a přesněji. Tyto stránky například obsahují jakýsi pořád se opakující protest proti chlubným řečem některých spisovatelům kteří o sobě tvrdí, že jsou toliko moderní. Vychloubají se tím, že jejich filosofie je poslední či nová, pokročilá a pokroková. Řekl jsem toho hodně proti pouhému modernismu. Když používám slovo „modernismus“ neodkazuji tím konkrétně na současný spor v římskokatolické církvi, i když mě určitě děsí, že nějaká intelektuální skupina přijímá tak chabé a nefilosofické jméno. Nedokážu pochopit, že se nějaký myslitel s klidem označuje za modernistu, to už by si stejně dobře mohl říkat Čtvrkař. Odhlížeje ale zcela od tohoto konrkétního rozruchu uvědumuji si obecné pohoršení pohoršení nad lidmi, kteří se chlubí svou pokrokovostí a moderností v diskusích o náboženství. Nikdy se mi ale nepovedlo formulovat onu jasnou a zřejmou věc, v níž spočívá skutečný problém s modernismem. Skutečnou námitkou proti modernismu je prostě to, že je to forma snobismu. Je to pokus racionálního protivníka rozdrtit ne rozumem a argumentací, ale jakýmisi tajemstvím nadřazenosti, naznačováním, že někdo je tu obzvlášť na úrovni doby, nebo neobyčejně „informovaný“. Chlubit se faktem, že máme všechny nejnovější knihy z Německa je jednoduše vulgární, je to podobné, jako bychom se chlubili, že máme všechny poslední klobouky z Paříže. Vnášet do filosofické diskuse úšklebek na starodávností náboženského vyznání je něco podobného jako začít se vysmívat věku dámy. Je to hulvátství, protože to nemá význam. Čirý modernista je prostě jen snob, který si nedokáže ani jen představit, že by zaostal třeba jen o měsíc za módou. Podobně zjišťuju, že jsem se na těchto stránkách pokoušel formluvat skutečnou námitku a nevedlo se mi to. Nevšiml jsem si docela jednoduché námitky proti proti věcem prosazovaným jistými bohatými idealisty, věcem u nichž ta nazývaná abstinence od alkoholu je ta nejsilnější. Všelijak jsme to na to nadával, když jsem říkal, že je to puritánství, povýšenost nebo aristokratičnost, nevšiml jsem si ale a nedokázal jsem zformulovat docela prostou námitku proti filantropii, totiž tu, že se jedná o náboženské pronásledování. Náboženský útisk nepozůstává z palečnic a hranic na Smithfileldu, ale z toho, že člověk, který má zrovna materiální moc ve státu, ať už na základě bohatství nebo úředního postavení nemá svým spoluobčanům vládnout podle jejich náboženské filosofie, ale podle své. Existuje-li kupříkladu něco takového jako vegetariánský národ, pokud existuje nějaká velká sjednocená masa lidí, kteří si přejí žít podle vegetariánské morálky, pak říkám slovy arogantního francouzského markýze z dob před francouzskou revolucí: „Ať jedí trávu“. Možná byl francoutksý oligarcha zastáncem humanismu, většina oligarchů taková je. Když říkal rolníkům ať se jdou napást trávy možná jim tím doporučoval, zdraví prospěšnou prostoru vegetariánské restaurace. To je ovšem sice nanejvýš fascinující, ale irelevantní úvaha. Jde tu o to, že pokud je národ opravdu vegetariánský, pak ať na něj vláda uvalí celé hrůzné břímě vegetariánství. Ať vláda pořádá pro státní návštěvy vegetariánské hostiny. Ať jim to dá, v nejdoslovnějším a nejhroznějším slova smyslu, se vším všudy sníst. Tyranie takového druhu je jen v pořádku, protože tu jednotlivé osoby tyranisuje lid. Ovšem „reformátoři střídmosti“ jsou jako malá skupinka, která tiše a systematicky pracuje na základě ethických předpokladů, s nimiž je většina lidu naprosto neobeznámena. Pořád by do šlechtického stavu povyšovali zelináře. A pořád by sestavovali parlamentní komise pro vyšetřování soukromého života života. Vždy, když by se jim nějaký člověk, ať už chuďas, odsouzenec, nebo blázen, ocitl vydaný na milost, donutili by ho, aby svou nelidskou odloučenost završil tím, že se stane vegetariánem. Pro školní děti by se vařila jen vegetariánská jídla. Vegetariánské by byly všechny státní hostince. Ve srovnání s úplnou abstinencí od alkoholu lze pro vegetariánství snést mnoho vážných argumentů. Vypít jednu sklenici piva nemůže podle žádné filosofie znamenat opilství, ale zabít jedno zvíře, může být, podle této filosofie, vraždou. Námitkou proti oběma postupům není to, že by ani jedno vyznání, abstinentské a vegetariánské, nebylo přípustné, jde prostě o to, že se nepřipouští. Je to náboženský útisk z toho důvodu, že se nezakládá na existujícím náboženství demokracie. Tihle lidé po chudácích chtějí, aby v praxi přijali to, co by, jak velmi dobře vědí, chudí nikdy nepřijali teoreticky. A to je přesně definice náboženského útisku. Byl jsem proti toryovskému pokusu vnutit řadovým Angličanům katolickou theologii, ve kterou nevěří. Ještě víc jsem proti pokusům vnutit jim mohamedánskou morálku, kterou aktivně popírají.
Podobně v případě anonymní novinařiny se zdá, že jsem toho hodně napovídal, aniž bych se jasně vyslovil k věci. Anonymní žurnalistika je nebezpečná a v našem nynějším životě je nebezpečná právě proto, že se velmi rychle stává anonymním životem. To je to hrozné na naší soudobé atmosféře. Společnost se stává tajnou společeností. Moderní tyran je zlý svou uhýbavostí. Je bezejmennější než jeho otrok. Není větší hrubec a než tyrani minulosti, ale je větší zbabělec. Bohatý vydavatel může a nemusí s chudým básníkem zacházet lépe než starý řemeslný mistr zacházel se starým tovaryšem. Ale tovaryš utíkal a mistr ho honil, Dnes je to tak, že fakt odpovědnosti se snaží marně dohnat a stanovit básník. Utíká vydavatel. Úředník pana Solomona dostane vyhazov, vyhozená může skončit i krásná otrokyně sultána Sulejmana, nebo ji taky mohou svázat do pytle a zahodit. Pak ji sice mohou skrýt temné vody Bosporu, ale ona je sice zahubena, leč alespoň její zhoubce není skryt. Nese se za zlatými trumpetami na bílem slonu. Jenže v případě úředníka je skoro stejně těžké zjistit odkud přišel pokyn k propuštění, jako se dobrat toho, kam se poděl úředník. Mohl to bát pan Solomon, nebo páně Solomonův manažer, nebo páně Solomonova bohatá tetička v Cheltenhmu nebo páně Solomonův bohatý věřitel v Berlíně. Složitá mašinerie, jež druhdy sloužila k tomu, aby lidi činila odpovědnými je dnes užívána výlučně k tomu, aby zodpovědnost přehazovala. Lidé mluví o pýše tyranů, ale my v naší době netrpíme pýcho tyranů. Trpíme ostychem tyranů, zdráhavou skromností tyranů. Nesmíme proto pisatele úvodníků pobízet k ostychu, nesmíme podněcovat jejich už tak přehnanou skromnost. Spíš je musíme svést k tomu, aby byli marniví a okázalí, aby tak skrze okázalost mohli nakonec najít svou cestu k upřímnosti.
Poslední obvinění vůči této knize je to vůbec nejhorší. Jde jednoduše o to, že pokud vše půjde dobře zbude z této knihy nesrozumitelné blábolení. Věnuje se totiž většinou výpadům vůči postojům, kteé jsou ze své povahy nahodilé a neschopné přetrvat. Ať už ale mají knihy jako je tahle jakkoliv krátkou kariéru, může přece jen trvat o dobrých dvacet minut déle, než většina filosofií, na které útočí. Koneckonců nám jednou nebude záležet na tom, jestli jsme psali dobře nebo špatně, jestli jsme se bili s cepy nebo s rákosy. Hodně nám sejde na tom, na které straně jsme bojovali.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s