Omyl nestrannosti

The Error of Impartiality

Odmítnutí porotců v Thawově procesu (sensační proces s britským uhlobaronem Henry Kendallem Thawem pro vraždu anglického architekta v roce 1906 pozn. překl. ) dojít ke shodě je nesporně poněkud zábavným důsledkem šílené a dokonce fantastické obezřelosti s níž byli vybíráni. Porotci byli odmítnutí z důvodů, které měly podle všeho jen ty nejbláznivější vztah k případu—takové důvody, o nichž si ani nedovedeme představit, že by jakékoliv lidské bytosti mohli dodat opravdovou zaujatost. Mohli bychom se ptát, zda, přehnaná theorie nestrannosti u soudce či porotce nemůže být dovedena tak daleko, kde už bude nespravedlivější, než samotná chybějící nestrannost. To, co lidé označují za nestrannost může být docela obyčejná lhostejnost a co označují za stranění může být docela obyčejná mentální aktivita. Občas se kupříkladu o nějakém porotci namítá, že si udělal nějaký primâ-facie názor o případu: jestliže ho ostrý výslech přiměje, aby připustil si takový názor vytvořil, je považován za zjevně nezpůsobilé účastnit se procesu. Tohle je jednoduše nezdravé. Pokud by byl zaujatý s ohledem na konkrétní zájem, kvůli třídě, vyznání, nebo notorické propagandě, pak by takový fakt dokazoval, že nebude posuzovat nestranně. Ovšem pouhý fakt, že si utvořil nějaký přechodný dojem na základě prvních faktů, které se dozvěděl, ten nedokazuje, že není schopný nestranného posuzování, dokazuje to jen tolik, že to není chladnokrevný hlupák.
Pokud se projdeme po ulici a vezeme s sebou všechny porotce, kteří si neudělali názor a necháme být ty, kteří si názor udělali, bude nejspíš velmi pravděpodobné, že se nám povede vybrat leda tak vybrat všechny porotce hlupáky a pominout všechny přemýšlivé. Za předpokladu, že jde opravdu o názor této letmé abstraktní povahy, za předpokladu, že nic nenaznačuje pevně usazené motivy či předsudky, můžeme to považovat nejen za příslib schopnosti, ale doslovně i za příslib spravedlnosti. Když si někdo dá tu práci, aby dedukoval nějaké závěry z policejních zpráv, zřejmě to bude právě ten člověk, který si dá tu práci, aby dovodil další a odlišné věci z důkazů. Ten, kdo měl dost rozumu na to, aby si udělal názor bude mít dost rozumu na to, aby svůj názor změnil.
Stojí za to věnovat se chvíli tomuto drobnějšímu aspektu celé věci, protože omyl ohledně nestrannosti a spravedlnosti se v žádném případě neomezuje na kriminální problém. O agnostikovi se předpokládá, že je nestranný v mnohem vážnějších věcech, třeba on prostě nic neví. Logickým výsledkem přepečlivého výběru Thawových porotců by bylo, že by tenhle případ měli soudit Eskymáci nebo Hotentoti, nebo divoši z Kanibalských ostrovů—zkrátka nějakou skupinou lidí, bez jakéhokoliv představitelného zájmu v některé ze stran a navíc bez jakéhokoliv představitelného zájmu o případ samotný. Čisté a zářivé nestrannosti by dosáhli lidé, kteří nebudou mít žádný názor nejen před tím, než se začnou věcí zabývat, ale ani poté, co ji posoudí. Podobně panuje v moderních diskusích o náboženství a filosofii absurdní předpoklad, že někdo zastává správnou a vyváženou posici jen proto, že nedošel k žádnému závěru a že ten, kdo k nějakému závěru dospěl je tím jaksi vyškrtnut ze seznamu férových soudců. Předpokládá se, že skeptik není nijak zaujatý, zatímco ve skutečnosti je velmi zjevně nakloněný skepticismu. Vzpomínám, jak jsem se jednou přel s upřímným mladým atheistou, kterého velmi šokovalo, když jsem zpochybnil některé z předpokladů, které byly pro něj zcela posvátné (jako třeba vcelku neprokázanou nezávislost hmoty a docela nepravděpodobné předpoklad, že je schopna vyprodukovat mysl ) a nakonec dospěl k tomu, že ve spravedlivém zápalu vzdoru a rozhořčení položil otázku: „Dobrá tedy, můžete mi tedy jmenovat jakéhokoliv intelektuála, jakéhokoliv velikána vědy či filosofie, který akceptoval zázraky?“ Odpověděl jsem: „S radostí. Dr. Johnson, Newton, Faraday, Newman, Gladstone, Pasteur, Browning, Brunetiere—tolik jmen, kolik jen si budete přát.“ Na to měl onen docela obdivuhodný a idealistický mladý muž tuhle šokující odpověď: „Ale tak, tohle oni přece museli říkat, vždyť to byli křesťané.“ Nejdřív po mně chtěl, abych mu našel černou labuť a pak všechny moje labutě odmítl, protože byly černé. To, že všichni tihle velcí myslitelé dospěli ke křesťanskému názoru, bylo tak či onak důkazem, že to buď nebyli velcí intelektuálové, nebo že ve skutečnosti k takovému názoru nedospěli. Jeho argument byl takhle kouzelně jednoduchý: „Všichni ti, kdo se počítají, dospěli k mému závěru, protože pokud dospěli k vašemu závěru, tak se nepočítají.“
Zdá se, že takového diskutéra ani nenapadlo, že pokud byl kardinál Newman skutečným intelektuálem, pak fakt, že vyznával dogmatické náboženství dokazovalo to právě tolik jako fakt, že jiný intelektuál, profesor Huxley, shledal, že dogmatické náboženství vyznávat nemůže, tedy že to (jak s radostí doznávám) znamená velmi málo pro jednu či druhou stranu. Pokud existuje nějaká třída lidí, o kterých historie prokázala, že jsou nanejvýš a obzvláště schopní všechno poplést nikam netrefit, je to právě třída největších intelektuálů. Vždycky půjdu raději s většinou lidstva, to je také důvod, proč jsem demokrat. Ať už je ale pravda o výjimečných intelektuálech a lidstvu jakákoliv, je očividně nanejvýš nerozumné, aby byli inteligentní lidé tříděni podle absurdního moderního principu, který každého bystrého člověka, který nedokáže dospět k závěru považuje za nestranného soudce, a každého bystrého člověka, který dokáže dospět k závěru za zotročeného fanatika. Dnes to vypadá tak, že pokud se někdo postavil na jednu nebo druhou stranu, považujeme to za jasnou námitku proti němu. Jinými slovy považujeme za jasnou námitku proti někomu, kdo přemýšlí, že jeho přemýšlení přineslo výsledky. O mysliteli, který důkladně přemýšlel a dospěl k jednoznačnému závěru, říkáme, že je to fanatik, nebo otrok náboženství. Říkáme, že porotce není porotce, protože vynesl verdikt. Říkáme, že soudce není soudce, protože dává rozsudku. Říkáme, že upřímně věřící člověk nemá právo volit, protože svou volbu už učinil.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s