Víno, víno, červené

Wine When It Is Red
Předpokládám, že v souvislosti s nedávným manifestem na téma, kterému se říká „Alkohol“, podepsaným řadou předních lékařů, se ještě dočkáme nějakých těch strkanic a rvaček. Alkohol je od poslechu arabské slovo, podobně jako ty dvě další nepříjemné věci: algebra a Alhambra. Alhambru ve Španělsku jsem nikdy neviděl, jen jsem slyšel, že je to nízká a rozlehlá budova, já narážím na mnohem váženější stavbu na londýnském Leicester Square. Pokud je pravda, že alkohol je, jak se domnívám arabské slovo, je zajímavé si uvědomit, že obecné slovo, které používáme pro to podstatné ve vínu, pivu podobných věcech pochází od lidí, kteří proti podobným věcem tak obzvláště bojují. Představuji si, že nějaký postarší muslimský náčelník seděl jednoho dne u vchodu do svého stanu a se zachmuřeným černým obočím proklínal do svého černého vousu víno jako symbol křesťanství a lámal si hlavu nad nějakým slovem dost ošklivým na to, aby jím vyjádřil svůj rasový a náboženský odpor a najednou vyplivne hrozné slovo: „alkohol“. Skutečnost, že lékaři museli toto slovo použít v zájmu vědecké jasnosti pro ně znamenalo opravdu značnou nevýhodu pro férové pojednání celé záležitosti. S tímhle slovem se totiž pojí jedna z oněch naléhavých otázek, které činí tyto morální záležitosti tak složitými. Je totiž velký omyl předpkládat, že když někdo chce alkoholický nápoj, chce alkohol.
Nechte někoho jít v horkém letní dni deset mil po prašné anglické silnici a on brzy objeví, proč bylo vynalezeno pivo. To, že má pivo jisté nepatrné stimulační vlastnosti bude jeden z těch nejmenších důvodů proč si o ně řekne. Zkrátka, ani v nejmenším nebude chtít alkohol, bude chtít pivo. Takhle jednoduše ale nelze celou věc rozhodnout. Skutečný problém, který stojí před každým a zejména před lékařem je to, že mimořádné postavení člověka ve fysickém vesmíru prakticky znemožňuje hýbat s ním tím či o ním směrem čistě fysicky. Ať už je jinak člověk čímkoliv, je výjimkou. Pokud není obrazem Boží, pak je chorobou prachu. Pokud není pravda, že božská bytost padla, pak můžeme říct jen tolik, že se jedno zvíře naprosto zbláznilo. Ani v jednom případě opravdu nemůžeme příliš mnoho vyvodit z těla člověka, pokud bychom ho považovali za tělo nevinného a zdravého zvířete. Jeho tělo se příliš promíchalo z s jeho duší, jak můžeme vidět na svrchovaném příkladu sexu. Mohlo by být užitečné varovat bohaté filantropy a idealisty, že tento argument ze zvířat, by se neměl užívat bez uvážení a to ani proti ohromnému zlu plýtvání, protože je to argument, který prokazuje příliš mnoho či příliš málo.
Být opilý je nesporně nepřirozené. Ale ono je taky, ve skutečném slova smyslu, nepřirozené být člověkem. Nestřídmý dělník nesporně mrhá svých zdravím, když nemírně pije, nikdo ale neví, jak moc střízlivý dělník mrhá svým zdravím, když pracuje. Nikdo neví, jak bohatý filantrop mrhá svým zdravím řečněním, nebo mnohem řidčeji, myšlením. Všechno lidské počínání je mnohem nebezpečnější, než cokoliv, co působí na zvířata, ať už je to sex, poesie,vlastnicví, nebo náboženství. Skutečným argumentem proti opilství není to, že vyvolává v člověku zvíře, ale v tom, že přivolává ďábla. Pití v člověku neprobouzí zvíře, a kdyby probouzelo, moc by na tom nesešlo, protože obecně řečeno je zvíře neškodné a vcelku přátelské stvoření, jak může vidět každý, kdo se se podívá na dobytek. Na opilosti není nic zvěrského a na zvířatech není nic opojného, ani nijak zvlášť rozverného. Člověk je pokaždé čímsi horším nebo čímsi lepším než zvířetem a pouhý argument založený na zvířecí dokonalosti se ho prakticky nijak nedotýká. Když tedy přijde třeba na sex není není ani rytířský ani obscénní. A žádné zvíře proto nevynalezlo nic tak špatného jako je opilství, ani nic tak dobrého jako pití.
Prohlášení těchto konkrétních lékařů je velmi jasné a nekompromisní, v moderní atmosféře dokonce vlastně zaslouží jisté uznání za mravní odvahu. Většina moderních lidí s ním jistěže bude nejspíš souhlasit, alespoň v tom, že prohlašuje, že alkoholické nápoje jsou nanejvýš hodnotné v případě nemoci, obávám se ale, že mnoha lidem otevře oči silnými slovy, jimž takové nápoje popisují, když o nich rozvažují jako o alkoholu k běžnému pití. Jim ale nestačí prohlásit, že uměřené pití je neškodné, oni výslovně prohlašují, že je uměřeně prospěšné. Zdá se mi ale, že když ti doktoři říkají tohle, mají ve skutečnosti na mysli pravdu, která se poněkud protiví obecnému názoru. Zdá se mi, že zkušenost většiny lékařů je taková, že nabídnout nějaký alkohol v případě nemoci je sice často nezbytný, ale morálně smrtelně nejnebezpečnější způsob, jak ho nabízet. Namísto toho, abyste ho dali zdravé osobě, která má mnoho jiných forem života, ho dáváte zoufalé osobě, pro niž je to jediná forma života. Invalidovi se dá sotva vyčítat, pokud kvůli nějaké nahodilosti svého ubohého a přepjatého stavu dospěje k tomu, že začne alkohol považovat za samotnou vodu života a podle toho ho pít. Nakolik je totiž popíjení opravdu hříchem, není jím kvůli tomu, že by bylo nespoutané, ale proto, že popíjení je krotké, ani ne tak proto, že by to byla anarchie, ale do té míry, nakolik je to otroctví. Pít z medicinských důvodů je snad nejhorší způsob, jak pít. Určitě nejbezpečnější způsob, jak pít, je pít bezstarostně, tedy bez nějakých zvláštních starostí o cokoliv a zejména bez starostí o pití.
Lékař samozřejmě musí udělat hodně pro to, aby omezoval ty jednotlivé případy, kde je zřejmá špatná žízeň. V ostatním je patrně jedinou nadějí jakýsi vzestup či jistá koncentrace běžného veřejného mínění v této věci. Sám jsem o ní vždy zastával svou vlastní skromnou theorii. Jsem toho mínění, že kdyby se dalo nějakou methodou zajistit, aby byl místní hostinec právě tak určitým a vymezeným místem jako je místní pošta nebo místní vlakové nádraží, kdyby takovým hostincem procházeli lidé všech typů za všemi druhy občerstvení, pak byste měli tutéž ochranu proti tomu, aby se někdo choval nechutně v taverně, jakou máte nyní proti tomu, aby se choval nechutně na poště: tou ochranou je prostě přítomnost jeho běžných rozumných sousedů. Na takovém místě by s šílencem, který by chtěl vypít neomezený počet sklenek whisky naložili stejně přísně, jako by činitelé poštovního úřadu naložili s milým bláznem, který má chuť olizovat neomezené množství poštovních známek. To, zda by v tom či onom případě technicky došlo k oficiálnímu odepření je podružná maličkost. Podstatné je, že v obou případech by úřední činitelé rychle vešli ve spojení s přáteli a rodinou mentálně postiženého. A přinejmenším by poštmistrová nemávala páskem svůdných šestipencových známek před nadšencovýma očima, zatímco by ho s vyplazeným jazykem táhli ven. Pokud bychom se postarali, aby bylo popíjení oficiální a otevřené, mohli bychom učinit jeden krok k tomu, aby bylo bezstarostné. Být v takových věcech bezstarostný znamená být příčetný: ani ožralové ani musulmani totiž ohledně pití bezstarostní být nemohou.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s