Eatanswill Gazette

Dostal jsem onehdy od kohosi noviny nazvané Eatanswill Gazette. Nemusím skoro ani říkat, že by mě nemohlo víc překvapit, kdybych viděl ulicí přijíždět kočár se starým panem Tony Wellerem na kozlíku. Jenže tohle je samozřejmě ještě mnohem prazvláštnější případ. Starý pan Weller byl dobrý člověk, obzvlášť vážný a dobrý člověk, pyšný otec, velmi trpělivý manžel, zdravý moralista a spolehlivý spojenec. Člověka by nemohlo překvapit, kdyby se někdo vydával za Tony Wellera. Ale Eatanswill Gazette je v Pickwickovi zcela jasně popsaná jako špinavý a bezohledný plátek, plný pomluv a nesmyslů. Bylo opravdu zajímavé setkat se moderními novinami, které se hrdě přihlásily k tomuhle jménu. Nelze to přirovnávat k ničemu tak jednoduchému, jako je vzkříšení jedné z postav z pickwickovských postav, dala by se ale najít jedna docela dobrá paralela. Je skoro to samé jako, kdyby nějaký advokátní kancelář měla zítra začít pracovat pod jménem Dodson a Fogg.
Bylo samozřejmě od podívání zřejmé, že jde o vtip. Co ale zřejmé nebylo a co člověku teprve postupně, s úžasem a zděšením, docházelo, bylo to, že takhle věc má i svou vážnou stránku. Noviny vychází dobře známém městě Sudbury v Suffolku. A podle všeho mezi Sudbury a městem Ipswich existuje trvalý spor o to, které z měst bylo Dickensem zachyceno v jeho slavné črtě o volbách. Každé město se vášnivě hlásí k tomu, že je Eatanswill. Pochopil bych, kdyby obě vášnivě prohlašovala, že nejsou Eatanswill. Podle Dickense bylo Eatanswill město prolezlé korupcí, plné pokrytectví a volby tam byl jeden velký obchod. A přece se dvě velmi vážená soutěží o čest být touhle konkrétní stokou, zrovna tak, jako se deset měst pere o to, v kterém z nich se narodil Homér. O to, že právě v nich našel Dickens předlohu se přou stejně zapáleně, jako kdyby chtěly dokázat, že jsou předlohou pro Morovu Utopii, nebo Morrisův Ráj na zemi. Docela vážně se kvůli tomu rozpalují. Lidé z Ipswiche vřele prohlašují: „Musí to být naše město, protože Dickens říká, že bylo zkorumpované a zkorumpovanější město než naše hned tak nepotkáte.“ Sudburší se rostoucí vášní odpovídají: „Gentlemani, když dovolíte, naše město bylo zrovna tak zkorumpované jako vaše. Naše město bylo všem na obtíž, a kdyby to naši nepřátelé chtěli zpochybňovat, postavíme se jim. “ „Chcete nám snad tvrdit,“ budou se šklebit Ipswichští, „že by snad vaše politika byla někdy tak špinavá jako….“ „Stejně špinavá a horší,“ odpoví Sudburští, aniž by hnuli brvou. „Nemůže být špinavější politiky. Dickens si musel všimnout jak jsme byli nechutní. “ „A copak by si mohl nevšimnout,“ ohradí se naštvaně druzí, „jak nechutní jsme byli my?“ „Vždyť jsme byli cítit na míli daleko. Vy si v Sudbury můžete myslet, jací jste kabrňáci, ale říkám vám, ve srovnání s námi bylo Subbury slušné město. “ A tak spor pokračuje. Zdá se mi, že je to spor nový a podivný.
Člověk z vnějšku by se pochopitelně rád zeptal, poč by měl Eatanswill být zrovna v Sudbury nebo zrovna v Ipswichi. Po pravdě řečeno se obávám, že Eatanswill bylo každé město v téhle zemi. Je zcela zřejmé, že když popisoval volby v Eatanswill, nemínil to jako satiru na Sudbury nebo satiru Ipswich, mínil to jako satiru na Anglii. Volby v Eatanswill nejsou vtip proti Eatanswillu, je to vtip proti volbám. Je-li satira jen místní, prakticky přichází o pointu, zrovna tak jako by „Úřad pro obezličky“ přišel o svou pointu, pokud by nebyl považován za pravý náčrt všech vládních úřadů, zrovna tak lord kancléř v Ponurém domě by přišel o pointu, pokud by nebyl považován za symbol a představitele všech lordů kancléřů. Kdybychom předpokládali, že se Oliver Twist dostal jen nějakou náhodou do výjimečně špatného chudobince, že se pan Dorrit dostal do jediného vězení pro dlužníky, které nebylo řádně vedeno, pak by se ztratil celý morální smysl. Dickens se netrefoval do míst, ale do method. Vypadá to ale, že se mu podařilo jen tolik, že jsou lidé na místa hrdí. Tak či tak se spor odbývá opravdu mimořádným způsobem. Vypadá to, jako by nikdo nebral v potaz, že Dickens psal román a to román opravdu fantastický. Fakta na podporu Sudbury nebo Ipswiche jsou citována nejen ze samotného příběhu, který je už tak dost divoký a roztěkaný, ale z ještě nespoutanějších vyprávění, která se v příběhu náhodou odehrávají, jako třeba, když Sam Weller popisuje, jak jeho cestou do Eatanswill překotil všechny voliče do kanálu. Když nic jiného, tak by to docela dobře mohla být veselá povídačka, kterou si Sam vymyslel a vyprávěl ji, podobně jako ještě nepravděpodobnější příhody jen proto, aby pobavil pana Pickwicka. Přesto obhájci obou měst navzájem zcela vážně vyzývají k tomu, aby buď ukázali, kde je ten kanál, nebo jednou provždy zanechali marné snahy dokázat, že jsou nejzkaženější město v Anglii. Pokud si vzpomínám, končí Samův příběh o kanálu dychtivou otázkou pana Pickwicka, zda se podařilo všechny zachránit a Samovou vážnou odpovědí, že se podařilo najít klobouk jednoho starého gentlemana, ale že není jisté, zda v něm byla jeho hlava. Pokud máme brát jako realistický kanál, proč ne klobouk a hlavu? Pokud kritikové ten kanál někdy najdou, doporučuju, aby ho nechali prohledat jestli v něm neleží tělo onoho gentlemana.
Obě strany odmítají připustit, že postavy v příběhu jsou komické postavy. Význačný dickensovský badatel pan Percy Fitzgerald píše do Eatanswill Gazette, že malé město Sudbury nemohlo být Eatanswill, protože jeden z kandidátů mluví o jeho velkých manufakturách. Je ale zřejmé, že jeden z kandidátů by mluvil o jeho velkých manufakturách i tehdy, kdyby mělo jen řadu stánků s jablky. Jeden z kandidátů by mohl tvrdit, že co do obchodu zastiňuje Eatanswill Karthago a pokrývá všechna moře a docela by to odpovídalo Dickensovu stylu. Když mu ale obhájce Sudbury bude odpovídat nespokojí se s tím, že by jen poukázal na tenhle jednoduchý omyl. Odpoví tak, že se dopustí zrovna takového omylu. Řekne, že Eatanswill nebylo rušné a důležité místo. A poněkud podivně to opírá o tvrzení paní Pott, že se tam nudila. Je ovšem zřejmé, že paní Pott by tvrdila, že se nudila kdekoliv. Líčila na pana Winkleho. Navíc to tak či tak byl celý smysl její postavy. Paní Pott byla prostě žena takového druhu. Kdyby byla v Ipswichi říkala by, že měla být v Londýně. Kdyby byla v Lonýně, říkala, že měla být v Paříži. První diskutér dokazuje, že Eatanswill byl velký z toho, že lísavý kandidát tvrdí, že je velký. Druhý tvrdí, že byl nudný proto, že to o městě trvdí odtažitá žena.
Zdá se, že značná část sporu se vede v duchu vysoce irelevantního racionalismu. Sudbury nemůže být Eatnaswill, protože v Eatanswill byl obchod s módním oblečení a o takovém obchodu v Sudbury není žádných zpráv. Subury musí být Eatanswill, protože kolem Eatanswill byly tvrdé cesty a kolem Sudbury jsou taky. Ipswich nemůže být Eatanswill, protože venkovské sídlo pana Leo Huntera by nebylo blízko velkého města. Ipswich musí být Eatanswill protože venkovské sídlo pana Leo Huntera by bylo blízko velkého města. Popravdě Dickens by si mohl dovolit s takovými věcmi zacházet po libosti, i kdyby to místo jmenoval jeho pravým jménem. Kdybych já psal příběh o městu Limerick, dovolil bych si tam psát o pekárně, aniž bych cestoval do Limericku a ověřoval jestli tam nějaká pekárna je. Kdybych psal román o Torquay, klidně bych psal o domu se zelenými dveřmi, aniž bych studoval seznam všech barevných dveří ve městě. Kdybych ale chtěl dá obzvlášť najevo, že město o kterém píšu není fotografický obraz ani Torquay ani Limericku, a dal záležet na tom, abych mu dal nějaké své vlastní naprosto vymyšlené jméno, pak bych si asi oprávněně mohl rvát vlasy vzteky, kdyby se lidé v Limericku nebo Torquay začali hádat kvůli pekárnám nebo zeleným dveřím. Nikdo rozumný nemůže čekat, že by byl Dickens tak výslovný a doslovný, dokonce ani pokud by šlo o Bath nebo Bury St. Edmunds, které existují a ještě méně by takový musel být pokud jde o Eatanswill, které neexistuje.
Musím se ale přiznat, že se v tohle sporu kloním na stranu Sudbury. Není to jen kvůli sympatii, kterou všichni zdraví lidé cítí k malým městům oproti velkým, ale také také z jistých opravdu výtečných vlastností této sudburské publikace. Obhájci Sudbury především vypadá, že je více otevřený rozumnému a vtipnému pohledu knihy, než obhájci Ipswich, přinejmenším tedy ti, kdo se objevují v této diskusi. Dokonce i obránce Sudbury, usilovně pátrající po realistických šatech, se vzbouří (a buď mu za to věčná sláva), když se pan Percy Fitzgerald pokouší dokázat, že slavné prohlášení Boba Sawyera, že nikdy nebyl ani Buff ani Blue „ale tak trochu do plédu“ muselo být okopírováno od nějakého hlupce z Ipswiche, který tvrdil, že jeho politka byla „půl na půl.“ Kterýkoliv z obou vtipů mohl udělat kdokoliv. Ale celá Dickensova sláva a smysl byly v tom, že se omezil na to, že že vtipy, které mohl udělat kdokoliv, dělat o trochu lépe, než by to kdokoliv svedl.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s