O čtení

On Reading
Nejvyšší užitek z velkých mistrů literatury není literární, je odlišný od jejich výtečného stylu, dokonce nesouvisí ani s jejich emoční inspirací. Prvním užitkem dobré literatury je to, že brání člověku být toliko moderní. Být toliko moderní znamená odsoudit se k definitivní úzkoprsosti, zrovna tak jako je člověk, který si za svoje poslední peníze koupí nejnovější klobouk odsouzen ke staromódnosti. Cesta dávných staletí je poseta mrtvými moderními lidmi. Literatura, klasická a trvalá literatura, působí nejlépe tak, že nám stále připomíná celý okruh pravdy a vyvažuje další a starší ideje proti těm, jimž můžeme být v danou chvíli nakloněni. Způsob, jímž toho dosahuje je ovšem sdostatek kuriosní, abychom se mu hned na začátku snažili plně porozumět.
V lidských dějinách se čas od času, ale zejména v tak neklidných dobách jako je ta naše, objevuje jistá třída věcí. Ve starém světě se jim říkalo herese. V moderním světě se jim říká módní výstřelky. Někdy jsou na nějakou dobu užitečné, někdy jsou zcela zlomyslné. Vždy ale pozůstávají z přehnaného soustředění na nějakou pravdu či polopravdu. Je proto správné klást důraz na Boží vědění, je ale heretické zdůrazňovat je, jako to dělal Kalvín, na úkor Boží lásky. Je proto správné dychtit po prostém životě, ale heretické trvat na něm na úkor dobrého pocitu a dobrých způsobů. Heretik (též fanatik) není člověkem, který by pravdu miloval příliš, žádný člověk nemůže milovat pravdu přesmíru. Heretik je člověk, který svou pravdu miluje víc, než pravdu samotnou. Polopravdě, na kterou přišel dává přednost před celou pravdou nalezenou lidstvem. Nestačí mu, aby byl jeho zamilovaný malý paradoxíček prostě jen svázán do jedné otýpky s dvaceti truismy moudrosti světa.
Tihle inovátoři bývají někdy střídmě upřímní jako Tolstoj, někdy citlivě a žensky výmluvní jako Nietzschem a někdy obdivuhodně zábavný, rozčepýřený a nadaní veřejným duchem jako pan Bernard Shaw. Vždy dělají rozruch, možná založí školu. Ve všech případech ale dochází k témuž základnímu omylu. Vždy se předpokládá, že daný člověk objevil novou ideu. Ve skutečnosti ale není nová idea, ale jen její isolace. Samotnou ideu lze se vší pravděpodobností najít roztroušenou po všech velkých knihách klasičtější či nestrannější povahy, od Homera a Vergilia po Fieldinga a Dickense. Ve starých knihách můžete najít všechny nové ideje, jen je tam najdete vyvážené, držené na jejich místě a někdy jim protiřečí a překonávají je jiné a lepší ideje. Velcí spisovatelé výstřelky neopomíjejí proto, že by o nich nepřemýšleli, ale proto, že o nich uvažovali a také o všech odpovědích na ně.
Pro případ, že by tohle nebylo jasné, dám dva příklady, oba ve vztahu k nápadům oblíbeným mezi některými z mladších theoretiků, kteří víc popouští uzdu fantasii. Jak každý ví, Nietzsche hlásal nauku o níž si on i jeho stoupenci zjevně mysleli, že je velmi revoluční. Tvrdil, že běžná alturistická morálka byla vynalezna otrockou třídou, aby zabránila výskytu nadřazených typů, které by s ní bojovaly a vládly jí. Nu a moderní lidé, ať už s ní souhlasí nebo ne, o ní vždy mluví tak, jako byla by to idea nová a dříve neslýchaná. Klidně a vytrvale se předpokládá, že velcí autoři minulosti, řekněme třeba Shakespeare, tento názor nezastávali, protože si ho nikdy nedovedli ani představit, protože jim nikdy ani nepřišel na mysl. Nalistujte poslední jednání Shakespearova Richarda III. a najdete tam nejen vše, co Nietzsche řekl, shrnuté ve dvou verších, ale dokonce to tam najdete formulováno Nietzscheho slovy. Hrbáč Richard říká svým šlechticům:
Conscience is but a word that cowards use,
Devised at first to keep the strong in awe. (Svědomí je jen slovo, jež zbabělci užívají/a prve vymyšlené, aby silné drželo v ohromení pozn. překl.)
Jak jsem už řekl, fakt je prostý. Shakespeare o Nietzschem a jeho panské morálce přemýšlel, ale uvážil obojí, včetně náležité hodnoty a postavil to na náležité místo. Tím správným místem jsou ústa pološíleného hrbáče v předvečer jeho porážky. Tento zuřivý hněv proti slabým je možný jen u muže chorobně smělého, ale podstatně nemocného, muže jako je Richard, muže jako Nietzsche. Už jen tento případ stačí k tomu, aby zničil absurdní výmysl, že moderní filosofie jsou moderní v tom smyslu, že by o nich velcí muži minulosti neuvažovali. Oni o nich přemýšleli, jen si o nich nic moc nemysleli. Nešlo o to, že by Shakespeare neviděl Nietzscheho ideu, on ji viděl a prohlédl.
Dám ještě jeden příklad: pan Bernard Shaw ve své působivé a upřímné hře nazvané „Major Barbara“ vrhá jednu ze svých nejsilnějších verbálních výzev příslovečné morálce. Lidé říkají „Chudoba není zločin“. „Ano,“ říká pan Bernard Shaw, „chudoba je zločin, je to matka všech zločinů. Je zločin být chudák, pokud byste mohli být vzbouřencem nebo zbohatnout. Být chudý znamená být chudý na duchu, otrocký či šejdíř.“ Pan Shaw vykazuje známky toho, že se hodlá na tuto nauku soustředit a mnozí z jeho stoupenců dělají totéž. Nu, jediné co je nové, je právě to soustředění, nauka nová není. Thackeray nechává Becky Sharp říct, že je snadné být morální, když člověk má tisíc liber ročně a tak velmi těžké, když jich má na rok sto. Jenže stejně jako v příkladu ze Shakespeara, který jsme citoval nejde o to, že Thackeray tohle pojetí znal, ale jde o to, že přesně věděl, zač stojí. Nejen, že na to přišel, ale věděl přesně, kde se něco takového má projevit. Musí se to projevit v konversaci Becky Sharp, ženy prohnané a ne tak docela prosté upřímnosti, ale hluboce neobeznámené se všemi hlubšími emocemi, pro které život stojí za to žít. Cynismus Becky, míry vyvažovaný Lady Jane a Dobbin, je jakousi bodrou pravdou. Cynismus páně Shawova Undershafta, hlásaný sám o sobě se strohostí polního kazatele prostě není pravdivý vůbec. Prostě není vůbec pravda, že by velmi chudí lidé jako celek byli neupřímnější nebo servilnější, než velcí boháči. Beckyina polopravda se stává nejprve utkvělou myšlenou, pak vyznáním a posléze lží. Jak v Thackerayově, tak v Shakespearově případě je závěr, který nás zajímá, jeden a ten samý. To, co označujeme za nové ideje, jsou zpravidla rozbité zlomky starý idejí. Nešlo o to, že by ten či onen konkrétní nápad nepřišel Shakespearovi na mysl, jde o to, že našel velkou spoustu jiných nápadů, které čekaly, aby mu ten nesmysl z hlavy vyhnaly.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s