Čtení hádanky

Reading the Riddle
Vzpomínám si, že před nespočtem let, kdy jsem býval nejslabším místem vydavatelské kanceláře vydal onen podnik knihu vysoce moderní filosofie, dílo které podávalo velmi propracované evoluční vysvětlení všeho a ničeho, bylo to dílko podobné Nové theologii. Jmenovalo se to „Velký problém, jeho řešení“ nebo tak nějak. Sotva pár dnů po vydání se začalo ukazovat, že knížka slibuje zcela neočekávaný úspěch. Knihkupci posílali objednávky, přijížděli pro ni obchodní cestující, dokonce i běžná veřejnost postávala v hloučku před dveřmi a posílala ty odvážnější ze svého středu dovnitř, aby se po knížce poptali.
Taková popularita přišla pozoruhodná dokonce i vydavateli, mně (kdo do knížky nahlédl, když jsem se měl věnovat něčemu jinému) se jevila jako něco zcela neuvěřitelného.
Když ale po nějakém krátkém čase „Velký problém, jeho řešení“ prozkoumali, vyřešil se i menší problém. Zjistili jsme, že lidi knížku kupovali v domění, že je to detektivka. Jejich tužbu jim nevyčítám a už vůbec jim nevyčítám jejich zklamání. Muselo je velmi roztrpčit, a mně by rozhodně hodně naštvalo, když otevřeli knížku v očekávání, že najdou přívětivý a laskavý, lidský příběh o zavražděném muži nalezeném v kredenci a místo toho našli spousty nudné, mizerné filosofie o pokroku mířícím vzhůru a a o čistší morálce. Raději bych četl jakoukoliv detektivku než tuhle knížku. Raději bych svůj čas věnoval tomu, abych zjistil, proč je mrtvý muž mrtvý, než abych pomalu docházel k porozumění, proč jistý filosof nikdy nežil.
Vždycky mi ale přišlo, že tahle malá příhoda je symbolem toho, co je opravdu v nepořádku s moderním populárním náboženstvím. Proč je dílo moderní theologie méně přitažlivé, méně poutavé pro duši , než nějaká hloupá detektivka? Proč je dílo moderní theologie méně přitažlivé, méně poutavé pro duši, než dílo staré theologie. Když si tihle nešťastní zákazníci koupili „Velký problém, jeho řešení“ bylo asi nevyhnutelné, že se budou cítit poněkud ochlazeni a ukráceni na své vitalitě, možná žádné filosofické dílo nemůže být stejně dobré jako dobrá detektivka. V žádném případě al mezi nimi nemusí být tak absolutní propast. Lidi nemusí mít pocit, že si koupili tu nejvíc vzrušující knihu a zjistit, že za své peníze dostali knížku nanejvýš nevzrušivou. Nemůže být v pořádku, aby náboženství bylo nejnudnějším možným tématem. Pokud je nanejvýš důležité lidské počínání také nanejvýš nevzrušivé, musí tu být něco v nepořádku. Musí být v něco v nepořádku, pokud je všechno nezajímavé.
Muž jménem Smith se vydá na vycházku a zastaví se u stánku s knihami, kde si všimne knížky nazvané „Velký problém, jeho řešení“. Pokud Smith zjistí, že tato kniha řeší problém nějakého zločinu, bude fascinován. Pokud zjistí, že řeší nějaký šachový problém, zaujme ho to. Pokud zjistí, že řeší problém z posledního vydání Answers, bude skutečně nadšen. Pokud ale zjistí, že řeší problém Smithe, že vysvětluje kameny pod jeho nohama a hvězdy nad jeho hlavou, pokud mu vysvětluje proč má ve skutečnosti rád šachy nebo detektivky nebo cokoliv jiného, pokud, jak jsem už řekl, zjistí, že knížka vysvětluje Smithe, pak se dozvíme, že je pro něj nudná. Mohl by to být demokratický předsudek, ale nevěřím tomu. Myslím, že Smith má moderní šachové problémy mnohem raději, než moderní filosofické problémy prostě proto, že jsou lepší. Myslím, že moderní detektivku má raději než moderní náboženství prostě proto, že nějaké dobré moderní detektivky existují, kdežto žádné dobré moderní náboženství neexistuje. „Velký problém, jeho řešení“ si zkrátka kupuje jako policejní román, protože ví, že v policejním románu se bude v nějaké podobně a formě velký problém řešit. Knížku moderní filosofie si nekoupí, protože ví, že v ní velký problém rozhodně vyřešen nebude. Jako titul policejního románu je to senzace, ale jako titul metafysického díla je to podvod. Moji tehdejší kamarádi ji kupovali protože si myslili , že řeší tajemství Berkleyova náměstí, ale upustili ji jako horkou cihlu, když zjistili, že slibuje jen objasnění tajemství existence. Kdyby ale jen na okamžik uvěřili , že tajemství existence objasňuje, pak by ji jako horkou cihlu nepustili. Šli by horkých cihlách deset mil jen aby ji našli.
Ona zapomenutá knížka může představovat typ vší nové theologické literatury. Není na ní špatné to, že tvrdí, že formuluje paradox Boha, ale to, že tvrdí, že předloží paradox Boha jako truismus. Možná se vám může podařit odhalit božské tajemství a možná ne, ale přinejmenším je nemůžete nechat uniknout. Pokud se kdy objeví, pak bude nezaměnitelné, bude zabíjet nebo léčit. Judaismus se svou temnou vznešeností prohlásil, že kdyby člověk Boha spatřil zemře. Křesťanství se, s ještě katastrofálnější fatálností dohaduje, že pokud člověk spatří Boha bude žít navěky. Ať už se ale stane cokoliv bude to nezaměnitelné a nesporné. Poté co člověk spatří Boha může zemřít, ale přinejmenším mu nebude poněkud nevolno a pak si nebude muset brát nějaký prášek a zavolat doktora. Pokud někdo z nás bude číst skutečnou hádanku musí ji číst v brutální černé na zářivě žhnoucí bílé, přesně tak, jak čteme nějakou šestákový krvák. Pokud někdy dojdeme k řešení, budeme vědět, že je to správné řešení.
Tento temný a drastický ráz měla dozajista všechna skutečná náboženství. Běžná detektivka má jednu hlubokou vlastnost společnou s křesťanství, ukazuje zločin, tam kde ho nečekáme. V kterékoliv dobré detektivce budou poslední prvními a první posledními. Soud na konci každého hloupého a senzačního příběhu je jako soud na konci světa, je neočekávaný. Právě tak jako senzační příběh dělá z očividně zcela počestného bankéře, z aristokrata bez poskvrnky pachatele naprosto nepochopitelného zločinu, tak nám i autor křesťanství říká, že závěrečná rána dopadne s brutální novostí, že ten kdo se povyšoval bude ponížen.
Vlastní záznamy velký náboženství jsou tak hrozně teatrální, že pan Bernard Shaw nedávno řekl, že příběh ukřižování v evangeliích je příliš dramatický, než aby mohl být pravdivý. To je dostatečně charakteristické pro fabiánskou politickou filosofii, která nikdy nežila v srdci jakékoliv hrdinské politiky. Abych vzal jeden náhodný příklad: příběh Dantona a Robespierra s jejich „proslovy“, „věčnou troufalostí“, „Pokud toto uděláme lidé nikdy nezapomenou na naše jména“ „Udusíte se v Dantonově krvi“ „Nějaký Bůh existuje“ ukazuje, co lidé říkají. Tyto věci byly řečeny a řečeny náhle, protože srdce člověka stálo vysoko. Když je člověk ve své naprosté krajnosti, nachází se v nepopsatelném stavu, říká pravdu nebo umírá.
Není mým ani vaším údělem, abychom žili ve velkém či extatickém věku. Lidé mluví o hluku a nepokoji naší doby, já si ale myslím, že celá ta doba je ve skutečnosti velmi ospalá, že všechna ta kola a dopravní ruch člověka leda tak uspávají. Ječící písty a třískající kladiva jsou jednou ohromnou a nanejvýš uklidňující ukolébavkou. Myslím ale, že i v našem klidném a tichém životě můžeme cítit velký fakt, který je jádrem všeho náboženství. Ať už je obloha jakkoliv tichá a louky jakkoliv chladné, vždy máme pocit, že pokud bychom věděli, co znamenají byl by ten význam a smysl čímsi mocným a drtivým. I u nejslabšího plevele je vždy nanejvýš sensační rozdíl mezi pochopením a nepochopením. S nekonečným potěšením zíráme na strom, celou dobu však víme, že skutečný rozdíl je mezi tichostí tajemství a výbuchem vysvětlení. Celou dobu víme, že otázka zní, zda se bude pořád stromem, nebo se náhle promění v něco jiného.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s