Frivolní člověk

The Frivolous Man
Jednou z těch prazvláštních asociací, které nikdo nemůže nikdy pochopit, dospělo velmi mnoho lidí k tomu, že povrchnost a lehkovážnost, jedním slovem frivolita, je nějakým způsobem spojena s potěšením. Pravda je ale taková, že se sám ze sebe nemůže mít nikdo potěšení, pokud není vážný. Dokonce i ti, o nichž si obyčejně myslíme, že náleží k motýlím třídám společnosti, si nejvíce užívají, když jejich životy prochází potenciálně tragickými krisemi. Lidé mohou mít opravdové potěšení jen z těch nejfundamentálnějších věcí. K tomu, aby se mohl člověk těšit z toho nejlehčího a nejprchavějšího vtipu, musí být zakořeněn v nějakém elementárním pochopení, co je ve věcech dobrého, čímž se samozřejmě míní, co je v nich vážného. Dokonce i při čtverylce na taneční zábavě musí mít člověk na okamžik dojem, že hvězdy tančí na stejnou melodii. A ve starých náboženstvích světa lidé vskutku věřili, že hvězdy tančí podle melodií jejich chrámů a tančili tak, jak od té doby nikdo. Ovšem důkladné potěšení, potěšení bez výhrad a váhání, bez skrývaných obav, to je možné jen vážnému člověku. Víno, praví Písmo, dodává potěšení lidskému srdci, ale jen člověku, který srdce má. A tak i to čemu se říká svěží duch je možné jen u lidí duchovních.
Všichni známe opravdu frivolního člověka, společensky frivolní člověka. Každý z nás, kdo ho zná, ví dobře, že pokud je pro něj něco obzvláště příznačného, pak je to jeho pesimismus. Představa prostopášného a nerozvážného člověka módního světa opojeného pohanskými rozkošemi je čirý výmysl náboženských lidí, kteří se v životě s nikým takovým nepotkali. Rozkošník je bytost z pohádek pobožných. Puritáni hodně přeháněli to, do jaké míry má svět moc uspokojit duši. Když připouštěli, že hříšník je rozverný a bezstarostný, zbavovali se tím nejsilnější části své argumentace. Pravda je taková, že puritanismus se obyčejně dopouští toho omylu, že frivolního člověka viní ze všech možných neřestí, jenže mylně. Říká například (a je to jejich oblíbená fráze), že frivolní člověk je „bezstarostný“. Ve skutečnosti si ale dává velký pozor a je pečlivý. Nejenže oblékání a dalším technickým záležitostem věnuje celé hodiny, ale kritikou a diskusemi o podobných technických věcech tráví značnou část svého života. V kteroukoliv denní či noční dobu ho můžete zastihnout, jak se baví o tom, zda má jeden člověk správný erb nebo druhý špatný servis pro podávání večeří a pokud jde o tyhle věci, vystupuje vážněji než papež nebo koncil. Jeho obecný přístup k takovým věcem bychom mohli popsat jako spíš smutný, než vážný, spíše beznadějný než přísný. Náboženství bychom přibližně mohli definovat tak, že nás uschopňuje radovat se z věcí, na kterých záleží. Módní povrchnost by se odpovídajícím způsobem dala definovat tak, že nás uschopňuje smutnit nad věcmi, na kterých nesejde.
Povrchnost nemá nic společného se štěstím. Odehrává se na povrchu věcí a povrch je téměř vždy hrubý a nerovný. Lehkovážný člověk je ten, který nemůže plně ocenit váhu a hodnotu čehokoliv. Prakticky neocení ani váhu a hodnotu věcí obecně považovaných za frivolní. Své cigarety si nežije tak, jak si je užije kluk z ulice, svůj balet si neužije tak, jak si dítě užívá představení „Punch and Judy“. Abychom však k němu byli spravedliví, musíme přiznat, že ve své frivolnosti není sám: stejná výtka míří i za dalšími třídami lidí. Frivolní čili povrchní a lehkovážní bývají obecně biskupové, učitelé morálky, státníci a odpírači z důvodu svědomí. Filosofové a básníci jsou frivolní často, politici jsou frivolní pořád. Představuje-li totiž frivolita tento nedostatek pochopení plnosti a hodnoty věcí, pak musí mít vedle pouhé přelétavosti a požitkářství mnohem víc forem. Velmi mnoho lidí například má utkvělou myšlenku, že neuctivost pozůstává hlavně z vtipkování. Je ale docela dobře možné být neuctivý s dikcí prostou nejjemnější známky nepřístojnosti a s duší nedotčenou stopou po humoru. Vynikající a věčnou definici skutečné neuctivosti je třeba hledat v onom špatně chápaném a opomíjeném přikázání, které říká, že Hospodin neshledá nevinným toho, kdo bere jméno Jeho nadarmo. A to se zase jaksi neurčitě spoje s šaškováním a hraním a kejklení se slovy. To ale určitě není prostý smysl oné věty. Říct něco s nádechem humoru, neznamená brát ho nadarmo. Říct to s nádechem satiry nebo individuální kritiky neznamená brát ho nadarmo. Ani když to řekneme fantasticky, jako by to byl zlomek písma ze země vil, nebereme to nadarmo. Mluvit o něčem ale s pathetickou a předstíranou vážností, mluvit tak, aby to bylo současně bigotní i neurčité, říct něco tak, aby to současně bylo jak nevýrazné, tak literární, mluvit tak, aby i ten nejuhlazenější posluchač na konci nevěděl, proč jste to vlastně u všech všudy doopravdy říkal nebo proč by to měl poslouchat—tohle všechno je pak v pravém a vážném smyslu oněch dávných mojžíšských slov braní takových věcí nadarmo. Jméno je bráno mnohem častěji nadarmo kazateli než sekularisty. Rouhač je vlastně v podstatě přirozený a prosaický, protože mluví všedně o tom, co věří, že je všední. Ovšem běžný kazatel nebo náboženský řečník mluví všedním způsobem o tom, o čem věří, že je božské.
Toto je přestoupení přikázání, toto je hřích proti jménu. Zacházejte, chcete-li, se jménem divoce, berte je žertem, pouštějte se do něj hrubě a vztekle, berte je dětinsky, berte je špatně, ale neberte je nadarmo. Užívejte posvátného pro nějaký podivná či nový účel a ospravedlňte takové počínání, užijte ho k nějakému spornému a experimentálnímu účelu a vsaďte svůj čin na svůj úspěch, užijte posvátného k nějakému mrzkému nenávistnému cíli a vytrvejte do konce. Neužívejte ho ale naprosto bezúčelně, nemluvte o Kristu, když byste zrovna tak mohli mluvit o panu Perksovi, neužívejte patriotismus, čest a obecenství svatých jako zarážek v klopotném proslovu. To je hřích frivolnosti, povrchnosti a lehkomyslnosti, který je hlavní charakteristikou velké většiny konvenčně náboženské třídy.
Vracíme se tak zpět k závěru, že skutečnou vážnost si nehodnotí vysoko ani bezbožní ani zbožní, ani ve světě světáků, ani ve světě jinosvětském.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s