Vandalismus

Vandalism
Vandalismus má dvě podoby, negativní a positivní. Vandalové starověkého světa budovy ničili, vandalové moderního světa je staví. Dlouhé procesí oněch typicky moderních myslitelů, kteří jsou už příliš unaveni na to, aby mysleli, za sebou již zanechalo jazykovou stopu či tradici, podle níž je vše konstruktivní dobré a jen to, co je destruktivní je špatné. Pokud se někdo chce ztratit v labyrintech logiky, či spíš nelogičnosti, může se začít zabývat nějakým konkrétním tvrzením, jako třeba, že je dobré postavit hranici z polen k upálení člověka za živa, že je však přece špatné zničit lesní školku nebo pokácet stromy, což je jediný praktický způsob jak prvního dosáhnout. V konkrétním případě vandalismu je obzvláště nutné si uvědomit, že skutečný argument je přesně opačný. Ze dvou špatných věcí je lepší být barbarem, který ničí něco, co z nějakého důvodu nemá rád nebo čemu nerozumí a přesto má upřímně rád jiné věci, kterým rozumí, než když kdosi vulgární, zbuduje cosi, co přesně vyjadřuje, co se mu líbí a tím vztyčuje obří obraz malosti své duše. Destruktivní vandalismus nyní je, a vlastně během celých dějin byl, velmi velkým zlem, během celých dějin ale nebýval tak špatný jako nyní a určitě ne tak špatný, jako mnoho konstruktivnějších věcí, které existují nyní.
Je důležité mít na paměti, že existují dva druhy pouhé destruktivity. Ani jeden z nich se nenachází na nejušlechtilejší úrovni lidské kultury, ale ani jeden z nich není na té nejsprostší. Za prvé, může být Vandal samozřejmě obrazoborcem. Může ničit určitá umělecká díla, protože jsou skutečně v rozporu s jeho morálními přesvědčeními. Puritánský fanatik z Ameriky tak může cítit, že Pán nařizuje vyhodit do vzduchu Westminster Abbey, protože je plné model, tedy obrazů náboženské povahy. Kupodivu, měl by napůl pravdu. Opatství je plné modelů, ale nejsou to obrazy náboženské povahy. Jeden pohled každému řekne, že středověké postavy světců a andělů nejsou uctívány, to ze zcela prostého důvodu, že jsou sami zobrazeni v aktu uctívání, při bohoslužbě. Ale sochy státníků a generálů z osmnáctého století jsou opravdu idoly. Očividně nejsou postaveny ke slávě Boží, ale ke slávě mužů, které představují a kteří mají být uctívání kvůli sobě samým tak, jak pohané uctívali polobohy a héroe. Lord Polkerton a admirál Bangs nejsou zobrazeni při tom, že by se sami zbožně klaněli, ale při tom, jak jsou sami uctíváni. Osmnácté století, jež bylo nazýváno věkem rozumu, bylo skutečným věkem modloslužby. Tohle je ovšem odbočka. Hlavní tu je, že americký fanatik by byl mnohem lepší chlapík, než americký vlastník obchodního řetězce, který spoutá polovinu Londýna do okovů svých levných krámů s falešnými tretkami. Kdyby obrazoborcův dynamit strhl celé westminsterské opatsví, vyděsilo by mě to mnohem méně, než plán yankeeského kramáře zbudovat věž se zvony vyšší než westminsterská katedrála. Je zvláštní zamyslet se nad několika zbývajícími zatoulanými nervy kritiky a citlivosti. Zdá se mi, že kdyby nějaký Američan postavil přímo naproti hradu Windsoru, na druhé straně řeky, další hrad, přesně stejné podoby a půdorysu, jen o něco větší (protože postavený z levnějšího a zkaženého materiálu) a pak na něm vztyčil, v přímém vzdoru vůči osobní vlajce krále, vlajku své vlastní starobylé rodiny, našlo by se ve společnosti docela dost lidí, kteří by Američanovi, bez ohledu na to, jak by byl bohatý, řekli, že zašel už příliš daleko. Což ukazuje o kolik bezpečnější je urážet náboženství, než urážet královskou důstojnost.
Za druhé ve velké morální filosofii férovosti vůči vandalům musíme mít na paměti, že v životě existuje element, který i má právo n své místo v něm, třebaže jej bývá těžké najít bez toho, aby to neznamenalo vystrčení lepších věcí. Mluvíme o positivním a negativním, o tvoření a ničení, ale takové spojování je v jistém smyslu nesprávné. Ničení není negace, nebo to aspoň není negace vždy a nutně. Existuje positivní potěšení z ničení, které může být neškodné a je jistě skutečné. Je nevinné, protože je silně pociťují děti, když poprvé roztrhají papír nebo polámou klacek. Jsem si ale jist, že jen pár z nás přišlo o nevinnost do té míry, aby nebyli schopni pít hlubokou radost z rozdrcení šťastného domova. Žije snad nějaký člověk, který by měl duši tak mrtvou, že by nikdy nepocítil, stojíce ve váženém podniku, divokou tužbu zmocnit se květiny v květináči a prohodit jej oknem na předzahrádku či na ulici? Tyto věci nelze zcela sterilizovat, i takové věci jsou od Boha. Všechno to vysvětluje balada, kterou jsme s přáteli složili před lety, poté co jsem na koberci rozbil velkou sklenici. Měla refrén: „Mám rád zvuk rozbíjeného skla.“ A třebaže by se mi nelíbilo, aby byla okna katedrály v Chartres rozbita jen kvůli této zálibě, dokážu si představit dva druhy lidských bytostí, které by je mohly rozbít a přitom zůstat lidmi. Šílenec by je mohl rozbít kvůli tomu, že by považoval za nekřesťanské vyobrazovat Kristův život a mohl by je rozbít kluk, kterému by se líbil zvuk tříštěného skla. Tolik k obraně důstojnějšího Vandala—ničitele.
Ovšem nový druh Vandala je mnohem více neobhajitelný. Obhroublý tvořivý Vandal je mnohem větší pohromou a zkázou. Víc se dá říct ve prospěch dobyvatele, který vytvoří samotu a nazve ji pokojem, než pro druhého, který udělá obrovský zmatek a říká tomu pokrok. Do očí paměti totiž vypálí zřejmý a velice živý obraz své vlastní zloby a hlouposti. Barbar, který srovnával svět se zemí, mohl dosáhnout toho, že byly zapomenuty některé dobré věci, ale netrval na tom, že musí v paměti zůstat jeho mrzké a barbarské věci. Jenže právě to dělá „konstruktivní“ plebejec. Přesně to dělá moderní Vandal. S chmurným potěšením lze rozvažovat, že pokud rozpadající se civilisace přinese síly, jež se budou poněkud víc podobat starověkým Vandalům, pokud se přitoulají kočovné kmeny z Asie či východní Evropy se svou starosvětskou, zvířecí a téměř automatickou ničivostí Hunů nebo Bašibozuků, pak alespoň vyvrátí a zničí celou novou civilisaci bez jakéhokoliv předstírání její obnovy a že do výšky se tyčící a do očí bijící činžáky nebo celé míle nablýskaných skel výkladů obchodů budou ležet v hromadách trosek bok po boku s lepšími věcmi.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s