Elizabeth Barrett Browning

Elizabeth Barrett Browning
Paní Browning byla velkým básníkem a ne jen, jak se planě a lidově říká, velkou básnířkou. Slovo básnířka (poetess pozn. překl.) je špatná angličtina a skládá se jím obzvláště špatný kompliment. Na díle paní Browning není nic pozoruhodnějšího víc, než absence oné otřepané a sladké elegance, jež se po poslední dvě staletí požadovala od dam spisovatelek. Je-li někde její verš špatný je to vždy kvůli nějakým výstředním obrazům, nějakému zdivočelému srovnávání, nějakému hýření s důmyslem. Její nesmysly nikdy nevzcházejí ze slabosti, ale z pomatení mocí. Pokud se vysvětluje sama, je mnohem víc velkým než dobrým básníkem.
Paní Browning se často jeví nasládlejší a sentimentálnější, než mnohé jiné literárně činné ženy, ale to je proto, že ona byla silnější. K zhroucení je zapotřebí jistého množství vnitřní síly. Naprosté sebepokoření vyžaduje ohromnou sílu, více síly, než kolik má většina z nás. Když psala poesii sebeodevzdání, skutečně se vzdávala sebe sama s udatností a rozhodností poustevnice zříkající se světa. Taková dvouverší jako:
Our Euripides, the human,
With his dropping of warm tears. (Náš Euripides, člověk/s jeho slzami vroucně kanoucími pozn. překl.)
ve většině z nás vyvolávají pocity odporu a nevolnosti. Nelze si nic tak dobře představit jako cosi směšného, než je Euripides chodící po světě a ronící hlasitě cákající slzy a paní Browning, kterak ho následuje s teploměrem v ruce. Co je ale na tomhle pitomém dvouverší obzvláště nápadné, je to, že paní Hemans by je nikdy nenapsala. Napsala by něco dokonale důstojného, dokonale neškodného, dokonale zanedbatelného. Paní Browning měla velký a vážný problém. Ona chtěla vážně něco říct. Mířila na velmi živý a podivný obraz a minula ho. Potkalo ji ono katastrofické a veřejné selhání, které je právě tak medailí či vysvědčením, odznakem udatných.
Nehledě na únavnou polopravdu, že umění je nesmrtelné, vyžaduje umění jisté značné množství morálních kvalit a ještě významněji všechno umění vyžaduje odvahu. Malířské umění kupříkladu vyžaduje i jistou fysickou odvahu. Každý, kdo se kdy pokoušel nakreslit rovnou čáru a nepovedlo se mu to, ví, že selhaly hlavně jeho nervy, podobně by se mu mohlo nezdařit třeba skočit ze skály. Podobně i veškeré literární umění zahrnuje prvek risika a největší literární umělci byli zpravidla ti, kdo dokázali nejvíce riskovat, že budou mluvit nesmysly. Téměř všichni velcí básníci, od Shakespeara níž, vedli tolik řečí, až to byly hotové tirády. Paní Browning byla ve své košatosti a smělosti, v gigantickém měřítku své duchaplnosti, alžbětinská. Často u ní míváme týž dojem, jaký míváme u Shakespeara, že bychom s polovinou jejího talentu dokázali dosáhnout více. Leží na ní ta alžbětinská kletba, že nedokáže jedinou řádku nechat být, že ji nedokáže napsat bez domýšlivosti:
And the eyes of the peacock fans
Winked at the alien glory, (A oči vějířů z pavích per/mrkala na cizáckou slávu pozn. překl.)
Řekla o papežských vějířích v přítomnosti italské trikolory.

And a royal blood sends glances up her princely eye to trouble.
And the shadow of a monarch’s crown is softened in her hair, (A královská krev kradmo jejíma skvělýma očima potíže vyhlíží. / A stín vladařské koruny v jejích vlasech měkne)
je její popis krásné a aristokratické dámy. Představa pavích per pomrkávajících jako stejný počet londýnských uličníků, je asi jeden z jejích agresivnějších a nehoráznějších řečnických obratů. Obraz ženiných vlasů jako změkčeného stínu koruny je ojediněle živě vykreslený a dokonalý. Oběma je ale společná táž vlastnost intelektuálního nápadu a intelektuálního soustředění. Oba obrazy jsou příkladem éterického epigramu. Velkou a dominantní charakteristikou paní Browning je, že je významně podobná v úspěchu i nezdaru. Zrovna tak jako je každé manželství na světě, dobré či špatné, dramatické, neodvolatelné a plné nadcházejících událostí, tak je i každé její divoké sezdání navzájem cizích idejí hotovou věcí, která má jistý účinek na imaginaci a ten se pak, k dobrému či zlému, stává jednou provždy součástí našeho myšlenkového vidění světa. Ve čtenáři vyvolává dojem, že nikdy neodmítla žádný fantastický nápad zrovna tak, jako jistí gentlemani v osmnáctém století neodmítli žádný souboj. Když upadla, bylo to vždy proto, že jí uklouzla noha při dopadu, nikdy kvůli tomu, že by špatně vyskočila.
„Okna Casa Guidi“ je v jednom ohledu básní pro svou autorku velmi typickou. Paní Browning lze oprávněně nazývat básníkem vlastním liberalismu, onomu velkému hnutí z první poloviny devatenáctého století směřujícímu k emancipaci lidí od starodávných institucí, jež pomalu měnily svou povahu tak, že z útočištných domů se staly vězeňské kobky a z mystických drahokamů zůstala jen písmena. To není to, co bychom běžně rozuměli pod pojmem vzpoura. Nemělo to ve svém nitru žádnou nenávist vůči starodávným a podstatně lidským institucím. Mělo to onu hluboce konservativní víru v nejstarobylejší z institucí, průměrného člověka, onu víru, jež je běžně známa pod jménem demokracie. Jejich ideálem, podobně jako ideálem všech rozumných lidí, byla chaotická představa dobroty stvořená z anglických prvosenek a řeckých soch, ptáků prozpěvujících v dubnu a regimentů rozsekaných na kusy pro vlajku. Nebyli to ani radikálové ani socialisté, ale liberálové, a liberál je ušlechtilý a nezastupitelný blázen, který se snaží ze své vlastní hlavy udělat vesmír.
Paní Browning a její manžel byli liberálnější než většina liberálů. Byla jim vlastní pohostinnost intelektu a pohostinnost srdce, což je nejlepší definice. Nikdy neupadli do návyků jalových revolucionářů předpokládajících, že minulost byla špatná, protože budoucnost bude dobrá, což bylo skoro to samé, jako tvrdit, že právě proto, že lidstvo nedělalo dosud nic než omyly, je nyní docela jisté, že teď už bude mít pravdu. Browning dokázal víc než kdokoliv jiný rozeznat, že všechny konvence jsou jen vítězné revoluce. Dokázal sledovat středověké logiky při všem jejich setí větru a sklízení bouře s veškerým velkomyslným zápalem náležejícím abstraktním ideám. Dokázal starověk studovat s mladýma očima renesance a řeckou gramatiku číst jako knihu milostné lyriky. Tento nezměrný a téměř matoucí Browningův liberalismus měl nepochybně jistý vliv i na jeho manželku. Ve své vizi nové Itálie se s poctivostí pravého revolucionáře vrátila zpět k obrazu starověké Itálie, protože všechny pravé revoluce jsou obratem k přirozenému a normálnímu. Revolucionář, který se trhá od minulosti, to je nápad hodný a vhodný pro idiota. Jak by si totiž člověk mohl i jen přát něco, o čem nikdy ani neslyšel? Nevyčerpatelné pochopení paní Browning pro všechny starodávné a podstatné lidské vášně není nikde zřetelnější, než v jejím pojetí patriotismu. Z jakéhosi temného důvodu, kterému je vskutku těžké porozumět, se dnes má za to, že patriotismus znamená především víru v to, že každý národ opustí své patriotické cítění. Tento podivný rozpor neexistuje u žádné jiné vášně. Lidé, jejichž životy jsou v největší míře založeny na přátelství, mají pochopení pro přátelství druhých. Vzájemný zájem jeden o druhého u zasnoubených párů je příslovečný a podobně jako u jiných příslovní, je to někdy i otrava. Jen u patriotismu je dnes považováno za správné předpokládat, že tento cit u druhých lidí neexistuje. U velikých liberálů doby paní Browning tomu tak nebývalo. Browningovi měli, abychom tak řekli, odtělesněný talent pro patriotismus. Milovali Anglii a milovali Itálii, a přece byli pravými opaky kosmopolitů. Obě země milovali jako země, ne jako libovolné výseky z globusu. Drželi se kořene a podstaty patriotismu. Věděli, jak jisté květiny, jistí ptáci a jisté řeky padají do mlýnů mozku a vycházejí pak jako války a objevy, jak nějaké triumfující dobrodružství nebo otřesný zločin vykonané či spáchané na vzdáleném kontinentu mohou s sebou nést barvy italského města či duši tiché vsi v Surrey.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s