Epitaf Pierponta Morgana

The Epitaph of Pierpont Morgan
Je docela zřejmé, že zapírat něčí chyby je pravým opakem jeho vyprání do čista. Zvláštní je, že se lidé často pokouší něčí chyby zapřít a nevede se jim to, zatímco vyprat by se jim ho, do jisté míry, mohlo podařit. Kdyby jen provinilec měl tu odvahu povědět skutečný příběh, mohl by být mnohem lidštější a prominutelnější, než upjaté podezřelé výmysly, které vykládá místo toho. Zdá se mi, že mnohý veřejně činný muž se pokusil zakrýt zločin a povedlo se mu zamaskovat jen omluvu. Mnohý člověk se pokoušel pohřbít hřích a dokázal jen pochovat pokušení. Představme si, že by Nelson svůj vztah s lady Hamilton ukryl tak důsledně, že by za sebou nechával jen matné podezření, že má manželku v každém přístavu. Měli bychom ho pak za mnohem horšího člověka, než za jakého ho máme u vědomí celé pravdy. Představme si, že by Parnell uchovával své tajemství tak dobře, že by se jeho zmizení připisovala nejsprostšímu a zakoupenému druhu neřesti neženatého muže, namísto u neženatého muže poměrně prominutelnější chyby milostného obluzení. Velký muž by nám připadal mnohem menší, než nám připadá dnes. V našem zbabělém veřejném životě není mnoho lidí takového druhu, jako bývali Parnell nebo Nelson, ale troufnu si říct, že i mezi našimi lordy a milionáři jsou muži, kteří jsou méně opovrženíhodní, než se jeví. Kdybychom měli klíče k jejich duši, mohli bychom nalézt docela neočekávané ctnosti—nebo přinejmenším poněkud velkorysejší neřesti. Zdá se mi, že v mnoha složitých lidských skandálech je první opravdovou pomluvou zproštění viny.
Je tu ale ještě jiná forma této odlidšťující obrany a tou je obrana mrtvých. Idea dodržování zdrženlivosti, pokud ne respektu, při řeči o nedávno zesnulých spočívá na veskrze hlubokém a svobodném lidském instinktu, který se ale v moderní praxi obrátil přesně špatným směrem. Mrtvý člověk má být posvátný, protože je člověkem, možná vůbec poprvé člověkem. Dítě o sobě říká, že je člověk, chlapec si často myslí, že je člověk, dospělý to bere jako hotovou věc a často zjistí, že se mýlí. Až do okamžiku smrti možná nikdo neví, co to znamená být člověkem. Možná se, ve velmi mužném, ba vojáckém smyslu, učíme celý život umírat. Kdybych byl vyzván, abych řekl něco nad hrobem takového člověka jako je třeba Pierpont Morgan, řekl bych: „Nebudu si pamatovat jeho jméno. Bojoval velký nerovný boj a má vyšší cenu, než míval.“
Nyní se podívejme na methodu moderních novin, metodu slabého zapírání chyb. The Christian Commonwealth jsou noviny, které mají zcela autentickou, i když matnou a blahosklonně povýšenou starost o vylepšení společnosti. Jejich záměry jistě nejsou otrocké, i když si myslím, že výsledky jejich snahy takové budou. Cítí ale, jako my všichni též, že den po Morganově smrti není ten správný čas kopat do jeho mrtvoly. A tak, jelikož to jsou moderní noviny, dojdou k tomu, že o něm mluví dobře následujícím prapodivným způsobem: „Je snadné odsuzovat methody, jimiž tito mužové nahromadili své ohromné majetky, i když ale vezmeme v potaz všechny škody, které mohli jednotlivci utrpět kvůli nelítostným methodám, jež tito muži používají k dosažení svých cílů, zůstává tu velký fakt, že jsou lidskými činiteli působícími jisté ekonomické pohyby…Tito mužové pomáhají připravit průmysl na nové formy řízení a vlastnictví. V přechodné fázi nahromadí obrovské majetky pro sebe a přivedou na mizinu mnoho těch, kdo jsou příliš slabí, než aby se jim dokázali postavit, lze ale pochybovat o tom, že by suma jejich škodlivých sklonů byla tak velká jako zla téže epochy způsobená množstvím menších soutěžících kapitalistů. “
Za okamžik budu mít k tomuhle hodně co povědět jako k sociální nauce. Pro začátek mě to ale zajímá jen jako epitaf. Pokud jde jen o úctu k mrtvým, říkám tohle. Jsem připraven minout Morganův hrob v slušném mlčení, jako hrob křesťanský. The Christian Commonwealth dokáže toliko pomyslet na to, že by na něm obětovali tisíc otroků, jako kdyby to byl hrob pohanský a prehistorický. Ospravedlňovat a omlouvat dnešního kapitalistu totiž znamená obětovat tisíc otroků. Můj epitaf Morganovi by ani nemusel obsahovat jeho jméno, napsal bych na jeho hrob to samé, co bych napsal na svůj: „Mějte smilování s námi, ubohými hříšníky“. Pomyslete ale, jak zní epitaf Christian Commnowelthu, i jen jako epitaf! „Zasvěceno památce J. Pierpont Morgana: Který způsoby, jež je snadné odsuzovat, nahromadil obrovské jmění. Dávaje přednost bezohledným methodám, aby prosadil své cíle, vybíral si takové osoby, jež mohl zničit, protože byly příliš slabé, než aby se mu dovedly postavit. Tak se stal lidským nástrojem ekonomického a nelidského pohybu. Také utvářel trusty. Takovým totiž patří království nebeské.“ Takového soucitu s hroznými zemřelými lze dosáhnout modernistickým způsobem. Posvátná smrt je zapomenuta, ale zprofanovaný život je omluven.
A nyní k té omluvě. Kvůli tomu, aby napsaly zdvořilý odstavec o starém nešťastníkovi, který je komukoliv z nás nadřazen toliko tím, že má za sebou to, čeho se my všichni musíme bát, vyhrabaly ty noviny Bellamyho zaprášené a zdiskreditované harampádí a zastávají mínění, že nás milionáři přivádí blíž k socialismu. Socialista si z toho dovodí očividný závěr, že musí v každé hodině a každém okamžiku stát na straně milionářů. Nikomu se nesmí zvednout mzda ani o penny, nikomu se pracovní den nesmí zkrátit ani o hodinu, protože by to mohlo oddálit onen rychlý a sladký proces, díky kterému bude brzy celičká zeměkoule vlastněna šesti jejími nejbezohlednějšími obyvateli. Pak dosáhneme socialismu. Nechápu proč. Nikdy jsem to nechápal. Očividné ale je, že pokud tomu tak opravdu je, pak musí být každý kapitalista povýšen a každý dělník ponížen. Celý argument je k ničemu a nic neznamená, pokud neznamená, že nás mají boháči rozdrtit a čím dřív to udělají, tím lépe. Někteří o tomto konceptu pochybují. Sám jsem jedním z nich. My tvrdíme, že pro Napoleona by nebylo nejlepší politikou, kdyby čekal, až ho Spojenci zcela přemohou, aby mu pak stačilo jen napsat dopis, v němž by je požádal, aby mu vrátili celou Evropu. My tvrdíme, takoví jsme prosťáčkové, že by nebylo moudré, aby v Černé hoře čekali, až k nim napochodují všichni muslimové z celé Asie, aby pak zrušili islám jedním dobře formulovaným prohlášením. Podobné pochybnosti chováme o tom, zda by bylo rozumné učinit kapitalisty mocnějšími, než byl jakýkoliv z někdejších imperátorů světa a pak je vyzvat, aby odevzdali to, jediné, kvůli čemu ztratili své duše.
Konečným faktem je, že kdokoliv se hlásí k tomuto epitafu, musí se spojit se silami zla až do něčeho podobného Poslednímu soudu. Nestačí, aby se vzdal socialismu, což je nauka. Musí se vzdát i sociální reformy—což je plýtvání. Musí nejen resignovat na povinnost pomáhat chudým, musí dokonce ze svého srdce vyrvat rozkoš z jejich trýznění. Všiml jsem si, že se na mně jedny noviny (název jsem zapomněl)v této věci na mně obrátily otevřeným dopisem a ptaly se mně, zda kterékoliv z mých slov (a já smutně doznávám, že jich bylo mnoho) vydalo ovoce v praxi—čímž samozřejmě myslely Westminster. Nu obávám se, že musím doznat marnost svého počínání, musím doznat, že na poli sociální reformy jsem žádné ovoce nevydal. Ve všech nejmocnějších moderních hnutích jsem byl neplodný. Nikdy jsem nikoho nesgregoval, nemučil, nezbavil pohlavnosti, ani zaživa nepohřbil—pokud tedy vím. Nejsem filantrop. Nemyslím, že by kterékoliv z mých slov vedlo k tomu, že by někdo byl držen ve vězení déle, než ukládal zákon. Pochybuji, že by se mi podařilo dodat jedinou ránu bičem k mučení na trojúhelnících. Nejsem si jist, že by se mi podařilo odečíst třeba i jen penny s nepatrných jmění lokajů a služek. Neostříhal jsem vlasy dcerám nikoho cizího. Nezpůsobil jsem, že by se záda chudšího člověka zbarvila krví. Pryč a pryč je každá šance, abych o sobě mohl tvrdit, že jsem člověk pokrokový a já to dobře vím. Nestojím ale tak hořce proti jakékoliv možné sociální reformě jako proti ní stojí Christian Commonwealth. Souhlasím, že bychom měli prominout takovým lidem jako je Morgan. Ale až k smrti a zavržení budu odmítat, že by lidi jako Morgan měli být povzbuzováni. A pokud onen epitaf neznamená jejich povzbuzování a podněcování, pak neznamená vůbec nic.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s