Nárys svobody

The Outline of Liberty
Existuje jedna vlastnost potřebná dnes pro šíření veškeré a zejména náboženské pravdy, která je velmi prostá a velmi živá, ale jen těžko ji mohu vložit do slov. Z příliš mnoha slov se totiž staly fráze.
Mám za to, že pokud bych jednoduše řekl, že naši kritikové nemají dostatečně otevřenou mysl na to, aby byli katolíky, uchýlili by se, svým učeným způsobem, k málo známému řeckému slovu paradox. V jejich vlastním žargonu otevřená mysl často znamená mysl prázdnou.
Kdybych řekl, že trpí nedostatkem imaginace, mohli by se domnívat (nebesa ať jsou jim milostiva), že tím míním, že to, v co věříme, je imaginární. A vlastně ani jeden z těchto pojmů nevystihuje zcela konkrétní věc, kterou jsem měl na mysli. Přesnější by bylo, kdybych řekl, že se na téma nedokážou podívat dokola nebo že nedokážou vidět cokoliv proti pozadí všeho ostatního.
Učený člověk, řekněme cambridgeského typu, se podobná někomu, kdo věnuje léta vytváření detailní mapy území mezi Corkem a Dublinem a nikdy nezjistí, že Irsko je ostrov. Nejde o zvládnutí něčeho těžkého. Jde spíš o to, otevřít se dostatečně na to, aby člověk pochopil něco jednoduchého. Není to něco, čeho by se dosahovalo léty námahy, ale čeho se spíše dosahuje v momentech lenivosti, když se kartograf, poté co se dlouho dřel nad mapou s nosem zaraženým kdesi u Corku, najednou napřímí, protáhne a objeví Irsko. Je mnohem těžší přimět takové lidi, aby se na chvíli zvedli a zahlédli křesťanstvo.
Katolická církev je vždy definována v termínech konkrétní pře, v níž se zrovna ocitá s konkrétními lidmi a na konkrétním místě. Jelikož protestantské sekty v severní Evropě po jedno či dvě století odmítaly růžence, kadidlo, svíce a zpovědnice, existoval široký dojem, že katolíci jsou prostě lidé, kteří mají růžence, kadidlo, svíce a zpovědnice v oblibě. To ale není to, co by o římských katolících řekl manichejec, muslim, hinduista nebo řecký starověký filosof.
Buddhisté mají kadidlo, muslimové cosi velmi podobného růžencům, a sotva nějaká zdravá pohanská lidská bytost si dokáže představit, proč by měl kdokoli mít něco proti svíčkám. Buddhisté by řekli, že katolíci jsou lidmi, kteří trvají na osobním Bohu a na osobní nesmrtelnosti. Muslimové by řekli, že katolíci jsou lidé, kteří věří, že Bůh měl syna, který přijal lidskou podobu a kteří nepovažovali za rouhání, aby pak nabýval podoby sochy či obrazu. Každá skupina na světě by měla svůj úhel či aspekt a protestant by jen stěží poznal tentýž předmět, který posuzoval jen ze svého hlediska.
Každý z těchto pohledů je, vzat sám o sobě, svým způsobem úzký a soustředit se jen na něj by celou věc jen zužovalo. My ale chceme mít jistý obecný dojem obecného pozadí lidstva, zejména lidstva pohanského, abychom proti tomuto pozadí viděli obrys předmětu, podobně jako v případě mapy Irska vidíme ostrov proti moři.
Nu, skutečným pozadím všeho lidského pohanstva je pozadí poněkud šedivé. Jsou tu různé kousky, shodou okolností nám blízké v prostoru i čase, které jsou čerstvě vymalovány různými svěžími barvami. Byly vymalovány tak čerstvě, že nikdo neví, jak dlouho ještě barvy vydrží. Tak, jak chtěli imperialisté přemalovat celou mapu na červeno, tak ji nyní chtějí internacionalisté a idealisté přemalovat na růžovo. Nikdo z nich ale nepomaloval ani polovinu z toho, co někdy ve svém optimismu předpokládali. A i tam, kde jaksi převládá oficiální optimismus, jako v částech Ameriky, je mnohem víc staré běžné lidské melancholie, než by mohl člověk nabýt dojmu z novinových titulků nebo politických programů. Věřím, že nejobecnější filosofií lidí ponechaných sobě samým, je matný dojem Osudu, což je možná ta nejpraktičtější ilustrace Pádu člověka.
Kdyby si někdo opravdu promluvil s chudými lidmi, téměř v kterékoliv zemi zjistí myslím, celkem vzato, že jsou buď křesťané, nebo fatalisté. Tento fatalismus je samozřejmě v různých místech více či méně upravený nebo komplikovaný různými mythologiemi či filosofiemi. Obyčejně se ukáže, že mythologie jsou poesiemi svého druhu, ztělesňujícími uctívání nespoutaných sil přírod. Když se tohle uctívání přírody rozbije, říká se mu polytheismus, když je spojité, říká se mu pantheismus. Ovšem v pantheismu zbývá někdy jen pramálo theismu.
Pak je tu celá oblast, kde najdeme pravý theismus, kterým nicméně proniká nálada fatalismu. Myslím, že to platí přinejmenším pro značné oblasti islámu. Je tu také, mohli bychom říct, filosofie resignace, což patrně pokrývá stejně velké oblasti starodávných civilisací Asie.
Nemusíme trvat na kterémkoliv z kontroversních bodů proti nebo i jen o těchto záležitostech. Mám ale za jisté, že všechny ty tóny opakování, kosmického rytmu a cyklu počínajícího a končícího v sobě samém, které se opakují tak často v souvislosti s buddhismem, brahmaismem a theosofií se v obecném smyslu spojují s téměř neosobním podrobením v posledku neosobnímu zákonu. Takový je tón celé věci, a jak jsem už řekl, je to tón či odstín, který nám přijde poněkud šedý, nebo přinejmenším neutrální a negativní.
Stejné to je s téměř vším, co víme o pohanských mýtech a metafysice starověku. Ukazovat pohany jako téměř synonymum rozkoše je jejich moderní pomluva. Tak či tak, nikdo obeznámený i jen sebeméně s velkou řeckou a latinskou literaturou, si nebude ani ve snu pohanství ztotožňovat pohanství s optimismem. Přinejmenším bude mnohem blíže pravdě říct, že i tu, jako ve všem ostatním, je podstatnou povahou pohanství pesimismus. V každém případě lze docela dobře říct, že je to fatalismus.
Na tomto šedém pozadí je jeden šplíchanec nebo stříbrná či zlatá hvězda, cosi podobného plamenu. Je to něco výjimečného a mimořádného. Z mnoha jeho mimořádných vlastností je hlavní asi ta, že zvěstuje Svobodu. Nebo, což je jediný pravý smysl toho slova, zvěstuje Vůli. Divným hlasem, jako by to byla polnice znějící z nebes, vypráví podivný příběh, jehož samou podstatou je, že je tvořen Vůlí, či svobodnou různorodostí vůlí.
Vůle stvořila svět, Vůle svět zranila, tatáž Božská Vůle dala světu podruhé šanci, tatáž lidská vůle může naposledy učinit svou volbu. To je skutečně vyčnívající zvláštnost či výstřednost zvláštní sekty zvané římští katolíci. A pokud má někdo námitek k tomu, že tak velký koncept omezuji na římské katolíky, ochotně přiznám, že je to velmi mnoho těch, kteří si ho cení natolik, že by očividně měli být římskými katolíky. Pokud ale kdokoliv říká, že není fakticky a historiky spojen s římskokatolickou vírou, pak stačí na na dějiny a fakta odkázat.
Tuto duchovní svobodu nikdo před založením církve obzvláště nezdůrazňoval. Jakmile se církev začala rozpadat, lidé tuto duchovní svobodu začali ihned zpochybňovat. Jakmile se v příkopu katolicismu objevil průlom nebo i jen škvíra, začalo se jí nalévat trpké moře kalvinismu nebo jinak řečeno, velmi kruté formy fatalismu. Od těch dob nabyl mnohem nudnější formy determinismu. Tento smutek a pocit spoutanosti je pro lidstvo tak obecný, že se objevil okamžitě, jakmile bylo toto zvláštní poselství duchovní svobody kdekoliv umlčeno nebo přerušeno. Všude tam, kde je toto poselství slyšet, lidé myslí a mluví jazykem vůle a volby a nevidí smyslu v žádné z filosofií osudu, ať zoufalé nebo resignované.
Je zbytečné mluvit ke katolíkovi o optimismu a pesimismu, protože o tom, zda pro něj bude vesmír nejlepším nebo nejhorším z možných světů, rozhodne on sám. Nemá smyslu mu říkat, že by mohl být více sjednocen s universálním životem jako buddhista nebo pantheista, protože ví, že v tomhle smyslu by mohl být více sjednocen s universálním životem jako tuřín nebo jako strom. Celou jeho slávou a nadějí je to, že není sjednocen s universálním životem, ale vyčnívá z něj jako výjimka či dokonce zázrak.
V Dantově Ráji je jedna velká pasáž, kvůli které bych rád uměl dost italsky na to, abych si ji mohl vychutnat, nebo dost anglicky na to, abych je dovedl přeložit. Rád bych ji ale doporučil těm, jimž by se mohlo zdát, že můj důraz na tuto výjimečnou vlastnost je pouhým moderním omlouváním středověké pověry a zejména těm, kdo byli s únavnou pečlivostí vyučováni, učenými a převelice pitomými historiky, aby středověk považovali za úzký a zakovaný v řetězy. Zní totiž zhruba takhle:
The mightiest gift that God of his largesse Made in creation, perfect even as He, Most of His substance, and to Him most dear, He gave to the Will and it was Liberty. (Nejmocnější dar, který Bůh ve své velkorysosti učinil ve stvoření, dokonalý jako On, nejvíce obsaženým v Jeho podstatě a Jemu nejdražší, dal Bůh Vůli a byla to Svoboda pozn překl.).

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s