Kapitola VIII.: Otroctví volného verše

Chapter VIII. The Slavery of Free Verse
Dnes nejpotřebnější pravda říká,že konec není nikdy správný konec. Správným koncem u kterého je třeba začít je začátek. Moderní člověk musí číst všechno pozpátku, jako když čte nejdřív noviny a historii až pak, pokud vůbec. Podobá se slepci zkoumajícímu slona a odsouzenému k tomu, aby stál u samé špičky jeho ocasu. Ještě nešťastnější je ale kvůli tomu, že když už má nějaký první princip, je to zpravidla ten úplně poslední princip, který by měl mít. Začne jako by jedním neomylným dogmatem o slonu, že jeho ocas je jeho chobotem. Vyjde z principu špatným směrem a pokouší s mu všechna praktická fakta přizpůsobit. Protože slon nemá na konci ocasu žádné oči, označí ho za slepého slona a zeširoka se rozvykládá o jeho nevědomosti, pověrách a nutnosti povinné školní výuky. Protože na konci ocasu nemá žádné kly, prohlásí, že kly jsou fantastickou ozdobou připisovanou bájnému zvířeti, jakési slonovinové chiméře, která musela přijít branou ze slonoviny. Protože slon zpravidla nezvedá věci svým ocasem, odmítne magické příběhy o tom, že může zdvihat věci svým chobotem. Asi by také řekl, že tvrdit, že slon dokáže sbalit svůj chobot, je prostě jen antropomrfismus (hříčka s dvojím významem slova trunk chobot/kufr pozn. Překl.) Výsledkem je, že bude stejně sinalý a plný obav jako pesimista, svět je pro něj netoliko slon, ale bílý slon. Neví, co si s ním počít a nelze jej přesvědčit o naprosto jednoduchém vysvětlení, že totiž neučinil ani ten nejmenší skutečný pokus rozeznat, kde má zvíře hlavu a kde patu, či chcete-li ocas. Nezačne od správného konce, protože se náhodou ocitl nejprve na špatném konci.
Nikde ale necítím tenhle moderní trik se spoléháním spíš na poslední nedopalky, než na první princip, než v moderním zacházení s poesií. S tou či onou metrickou či nemetrickou formou nebo nemetrickou beztvarostí mohu a nemusím být spokojen podle toho, zda dosahuje nějakého konkrétního cíle nebo ne. Celá obecná tendence, považovaná za emancipaci, mi ale přijde víceméně jako zotročení. Zdá se, že se zakládá na podvědomé myšlence, že volná řeč je svobodnější než verš a že si tedy verš má nárokovat volnost řeči. Jenže řeč, zejména v naší době, vůbec volná není. Klopýtá o triviality, krotí ji konvence obtěžkané mrtvými slovy, maří ji tisíce smysluprostých věcí. Duši tolik neosvobodí, když můžeme říct „Vždycky vypadáš tak hezky“, jako to, když můžeme povědět „Však tvoje věčné léto nikdy nepohasne“. První věta je škobrtavá, svázaná a končí nejslabším slovem, které člověk kdy užil či zneužil. Druhá je jako gesto obra či svižný průlet archanděla, má v sobě samu prudkost svobody. Člověkem, který použije tu první, neopovrhuji, protože tím chce říct to druhé, a to co chce říct je důležitější, než to, co říká. Vždy jsem se snažil co nejlépe zdůraznit tuto vnitřní důstojnost všednodenních věcí, navzdory jejich nudnému zevnějšku, ale to, že samotná vnitřní duch by měl nabývat větší vnějškovosti a nudy nepovažuji za žádné vylepšení. Je považováno za správné odrazovat množství prosaických lidí od toho, aby se snažili být poetičtí, já ale považuju za mnohem větší otravu sledovat spoustu poetických lidí, jak se snaží být prosaičtí. Je to zkrátka další příklad filosofie vycházející od ocasu. Namísto toho, abychom zalévali vavřínový plot cockneyovy vily, přimějeme cockneye, aby zazdil rostlinu Apollonovu.
Vždycky jsem si představoval, že kdyby byl člověk doopravdy svobodný, mluvil by rytmicky a dokonce ve verších. I ta nejuspěchanější pohlednice by byla sonetem, jeho nejspěšnější telegramy by zněly jako struny harfy. Do telefonu by vydechoval písně, písně, které by, podle toho, jak dlouho by čekal na spojení, byly lyrické nebo epické a duel v nevyhnutelné hádce se slečnou na ústředně by byl i duetem. Svůj výběr chodů při večeři by oznamoval improvizovanou básní spojující v sobě mystičtější vděčnost modlitby před jídlem s jistou epigramatickou strohostí příhodnější pro domácký dobrý pocit. Jestliže pan Yeats dokázal, ve výtečných verších, říct, kolik přesně chce řádků fazolí na své farmě, proč by nemohl vypočíst, kolik chce přesně fazolí na talíři? Pokud může vydat veršovaný příkaz obstarat medonosné včely, proč by nemohl poslat med dál? S bohatšími a fantastičtějšími básníky by mohlo zprvu docházet k nedorozuměním, a Francis Thompson by musel několikrát žádat o „zlaté měchy neopojného vína“, než by někomu došlo, že má na mysli hrozny. Budu nicméně tvrdit, že jeho nádherná fráze je mnohem a mnohem reálnějším popisem vína, toho nejskvělejšího Božího daru, než kdyby řekl jednoduše a rázně „hrozny“, zejména pokud by ho kultura povinné školní docházky pečlivě naučila, aby to vyslovoval „hrozný“, jak by ho právě braly křeče v břiše. Pokud si člověk může říct o bramoru básní, pak by ta báseň měla být nejen pouze poetičtějším, ale realističtějším vyjádřením brambory. Brambora je totiž nejen básní, ale celou stoupající škálou básní počínající u kořenů v podzemních jeskyních gotického stylu s hrby podobnými goblinům a očima podobnýma šelmě ze Zjevení a stoupající zelenými odstíny země a stoupající ke koruně ve tvaru hvězd a odstínu nebes.
Pravdu za tím vším vyjadřuje ale ona velmi prastará mystická představa hudby sfér. Je to představa, že v naprostém pozadí započíná existence s harmonií a ne s chaosem. Proto také, když skutečně rozpřáhneme svá křídla a najdeme širší svobodu, najdeme ji v čemsi kontinuálnějším a více se opakujícím a ne v čemsi roztříštěnějším a hrubším. Svoboda je plnost, zejména plnost života a plná nádoba je zakulacenější a úplnější a ne naopak. Abychom pozměnili Browningovu frázi, v prose nacházíme oblouky lomené, v poesii dokonale kulaté. Prosa není svobodou poesie, spíše ji tvoří zlomky poesie. Prosa je, přinejmenším v prosaickém smyslu, poesie přerušovaná, zadržovaná a odříznutá od své cesty, je jako Fobiův vůz zastavený v zácpě na Strandu (londýnská dopravní tepna vedoucí z Trafalgarského náměstí kolem nádraží Charing Cross směrem k City pozn. překl.). Pokud se ale vůbec začne znovu hýbat, zjistíme myslím, že se s ní hýbou i jisté staromodní věci, jako je opakování a dokonce měřtko, rytmus, ba i rým. Zděšeně zjistíme, že se kola vozu točí a točí a že dokonce i koně, kteří povoz táhnou, mají běžný počet nohou.
Tak či tak, nejlepší způsob, jak povzbudit doprovod, je nezapřahat vůz před koně. Potřeba je učinit poesii poetičtější ignorováním toho, co ji odlišuje od prosy. Vůz lze možná uvést do pohybu mnoha novými způsoby, musím ale přiznat, že většina moderních theoretiků mi přijde, jako by dávala přednášky o jeho mechanice, zatímco vůz stojí. Když mi přímo před očima čaroděj provede zázrak s kusem provazu, klukem a rostlinou manga, zajímá mně otázka skeptika, který se ptá, proč by ho neměl provést se zahradní hadicí, staropanenskou tetičkou a opičím stromem, jen theoreticky. Proč vlastně ne, pokud to sám svede? Pokud zítra nějaký světec zázračně promění kámen v rybu, sejde mi na otázce (kterou by mohl někdo položit), proč nemá člověk proměňovat skládací sedačku v papouška kakadu, méně než na tom, abych ho to spíš nechal udělat, než bych mu vysvětloval, jak to má udělat. Je jisté, že v taková slova jako „ptáci“nebo „cukroví“, která jsou podobně prostá jako „ryby“ se mohou podobně spojovat v takových divech jako „Bare ruined quires where late the sweet birds sang.“ (holé chóry chrámové, kde sladko pozdní ptáci pěli pozn. překl.) Nakolik se mohou spolehnout na vlastní pocity, mají s vytvářením takového účinků mnoho společného metrum a dopad nohy, dokonce i rytmus a místo v sonetu. Jen se, nikoli netoužebně, ptám, kde jinde se v téhle širé a unavené době tvoří? Vím, že sám nic takového vytvořit nemohu a když slyším vers libre nic takového necítím. Nevím, kde nalézt ono prométheovské horko a abych přiznal i svou vlastní nevědomost, rád bych našel lepší slova, než svá vlastní.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s