Kapitola XII: Malátnost motýlů

Chapter XII. The Boredom of Butterflies
Je tu jedna věc, na kterou možná zapomínají kritici, kteří si stěžují, že panu H. G. Wellsovi už nezáleží na vyprávění příběhu. Jde o to, že nikdo jiný nás neumí tolik zaujmout a vzrušit, aniž by nějaký příběh vyprávěl. Číst jeden z jeho posledních románů je možné téměř bez jakékoli povědomosti o příběhu. Je možné do něj nahlížet jako do knížky esejů a tu a tam vybrat názor. Všechny eseje jsou ale brilantní a všechny názory působivé. Na tom, kdo názory zastává, příliš nezáleží, je možné, že autor je všechny sám nezastává a je docela jisté, že je nebude zastávat dlouho. Nikdo jiný ale nedokáže udělat takovou nádheru z odpadu svých vlastních odmítnutých názorů. Když se na to díváme takhle, musíme i to, co se označuje za jeho selhání uznat za pozoruhodný úspěch. Osobní příběh může vyprchat, ale zůstat zajímavý, poté co se někdo stane neosobním, to už je nějaký výkon, podobný výkonu cheshirské kočky, která se dokáže šklebit, i když už tu není. Navíc tyto neosobní názory pana Wellse sice nikdy nemají žádný závěr, ale vždy naznačují, každý z nich je dobrým východiskem k úvaze, i kdyby to měla být úvaha, která ho odmítne. Kritici pana Wellse zkrátka poněkud přehání nebezpečí, že se jeho příběh zvrtne ve spekulaci, jako by se prostě přezrál. Měli by mít ovšem na paměti, že přezrání do semene má dva významy a jeden souvisí s časem setí. Mám ale konkrétní důvod, proč tu celou záležitost zmiňuji. Přiznávám, že víc než jeden z posledních páně Wellsových románů jsem i četl i nečetl. Nikdy si nejsem docela jist, zda jsem četl celého Shakespeara nebo celého Boswellova Johnsona, protože mám už dlouho zvyk je otevírat na libovolném místě. Tak jsem libovolně otevřel podobně i Wellse a velmi se bavil esejemi, které vypadaly jen jako dlouhé odbočky v příběhu. Když jsem se však začal poněkud zblízka potýkat s jeho posledním příběhem The Secret Places of the Heart , zahlédl jsem myslím letmo problém s tímhle druhem vyprávění, který je poněkud hlubší, než pouhé odbočení. V příbězích jako je Pickwick nebo Tristram Shady odbočka nikdy nezklame. Ale v tomhle případě, třebaže se liším, od prostě nepřátelských kritiků, prostě nemohu rozptýlit atmosféru zklamání. Příběh vypadá jako by k ničemu nevedl a nic nepřinášel a to za a nad pouhou inkonsistenci, a já myslím, že dokážu odhadnout, proč tomu tak je.
Pedantický logik si možná může představovat, že něco může být v závěru neuzavřené. Já ale směle řeknu, že volnost v jazyce při povídání takových věcí je sporná od samého počátku. Začíná nerozhodně a v tom smyslu je nudné. Hrdina úvodem vypráví lékaři o proměnlivém proudu flirtování, o svých experimentech v sukmičkaření, pořád přeletující z květu na květ jako motýl. Nu, je velmi pravděpodobné, že deník motýla by byl velmi nudný, i kdyby to měl být deník jediného dne. Jeho obchůzka nemusí být o nic zajímavější, než pošťákova, protože v žádném ze svých míst nemá žádný významný duchovní zájem. Když tedy autor uvede svého hrdinu jako filosofa i sukničkáře a vezme vážně jeho filosofii sukničkářtví, jako by nám tím rovnou říkal, že jeho hrdina nebude mít žádná vážná dobrodružství. Úvodem příběhu nám prakticky říká, že žádný příběh nebude. Příběh vrtošivce žádným příběhem není, protože v něm není ani napětí ani odporu. Někdo mluvil o příbězích s překvapivým zvratem a jisté je, že všechny příběhy něco táhne.
Všechny subtilnější pravdy o literatuře najdeme v legendě. Není lepšího testu pro vážnou beletrii, než jsou prosté pravdy, které můžeme najít v pohádkách či starých baladách. Nu a v celém fokloru neexistuje žádná volná láska. Existuje láska falešná. Existuje také něco jiného, o čem staré balady vždy mluví jako o pravé lásce. Příběh se ale vždy točí kolem uchovávání svazky nebo jeho porušení a stojí docela mimo pravověrné morálky manželského svazku. Láska může být, v přísném slova smyslu, hříšná, ale nikdy ne anarchická. Lancelot měl zrovna tak málo svobody jako Artuš, v Tristramově filosofii bylo právě tak málo sukničkářství jako ve filosofii Galahadově. Mohla to být láska odporující zákonu, jistě to ale nebyla láska bezprávná. Ve starých baladách najdeme triumfy pravé lásky, jako třeba v Dceři bailifa islingtonského nebo tragedii pravé lásky, jako třeba v Heleně z Kirckonnel Lea, či tragedii falešné lásky, jako v baladě Oh, waly, waly up the bank (waly, waly je výraz smutku a zoufalství pozn. překl.) V ideji záměrně přechodné lásky ale není ani triumfu, ani tragedie a nelze z ní vytvořit ani žádnou literaturu, vyjma té nejlehčí formy satiry. A i ta satira musí být satirou nestálosti a musí proto nepřímo zahrnovat ideál věrnosti. Ale z lásky, která si uvědomuje, že nepřetrvá, literaturu trvalé hodnoty neuděláte. I kdyby tato proměnlivost fungovala jako morálka, v umění s ní pořád nic nepořídíte.
Dekadenti říkávali, že věci jako manželský slib může být velmi příhodný pro běžné veřejné účely, ale nemá žádné místo ve světě krásy a imaginace. Pravda je přesně opačná. Pravda je taková, že kdyby manželství neexistovalo, museli by si ho umělci nutně vymyslet. Pravda je taková, že kdyby věrná stálost nebyla nikdy potřebná jako společenský požadavek, pořád by byla stvořena z mračen a vzduchu jako požadavek poetický. I kdyby byla někdy monogamie opuštěna v praxi, pořád by přetrvávala v legendě a literatuře. I když budou společnost pronásledovat motýli přeletující z květu na květ, poesie bude ještě pořád popisovat dychtění můry po hvězdě a ta hvězda bude stálice. Literatura se vždy musí odvíjet kolem loyalit a to z elementárního psychologického důvodu, který je prostě povahou vyprávění. Nemůžete vyprávět příběh bez ideje sledování cíle a držení se nějaké věci. Nemůžete vyprávět příběh bez ideje úkolu či výpravy, ideje slibu, I kdyby ta idea měla být jen ideou Wagnerovou.
Nejmodernějším ekvivalentem člověka, který skládá slib je možná člověk, který uzavírá sázku. Nesmí si ale sázku zajišťovat, natožpak podvádět při placení, nebo po uzavření sázky utéct. I kdyby tak příběh měl skončit, jeho dramatické emoce závisí na tom, zda si uvědomíme nepočestnost jeho počínání. Drama tedy spočívá v dodržení či porušení závazku, i kdyby to měla být jen sázka. Člověk potloukající se po dostihovém závodišti a uzavírající sázky, které nikdo nebere vážné, by byl jen otrapa. Stejně tak i hrdina protloukající se románem a skládající sliby lásky, které nikdo nebere vážně je jen otrava. Nejde tu ani tak o to, že to nemůže být morálně věrohodný příběh, ale že umělecky to vůbec příběh být nemůže. Umění se rodí tam, kde se časné dotýká věčného, otřes krásy nastává tam, kde neodolatelná síla narazí do nepohnutelného sloupu.
To, co tedy v poslední m románu pana Wells nikam nevede v druhé části knihy je zapříčiněno především tím, co je přesvědčivé v části první. Když se hrdina potká svou novou hrdinku na salisburské planině, je už vážně přesvědčen, že na něm nic hrdinského není, že se mu nic hrdinského nepřihodí a rozhodně ne v téhle oblasti. Okouzlení rozptyluje už předem a čtenáře varuje i před jen chvilkovou ilusí. Z člověka, který se za desilusí i ohlíží i ji vyhlíží, nelze udělat nic romantického.
Z rozmařilosti či zhýralosti romanci udělat lze, protože implikuje nějakou zradu či porušení zákona. Polygamie ale není ani trochu romantická. Polygamie je nudná málem až k všeobecné vážnosti. Když se muž těší na množství manželek asi tak, jako se těší na množství cigaret, už z nich nemůžete udělat knížku o nic víc, než byste ji udělali z účtů od jeho trafikanta. Cokoliv s povahou tureckého harému v sobě má i charakter tureckého koberce. Není to ani portrét, ani obraz, ale vzorek. Můžeme se právě dívat na jednu velmi barevnou, ba zářivou postavu v koberci, víme však, že na každé straně, jak zepředu, tak zezadu se obraz opakuje bez účelu a bez konce.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s