Kapitola XV. Tajná společnost lidstvo

Chapter XV. The Secret Society of Mankind
S onou fantastickou láskou k paradoxu, který tak trápí tolik kritiků, jsem onehdy prohlásil, že by na myšlence bratrství lidí mohlo něco být. Samozřejmě to bylo podrobeno přísné kritice z moderního či modernistického hlediska a jak si vzpomínám, nejbystřejší odmítnutí se objevilo v knize nazvané „My lidé moderní“. Napsal ji pan Edward Moore a napsal ji velmi dobře, autor vlastně byl vůči sobě poněkud nespravedlivý, když trval na své modernitě, protože koneckonců nebyl příliš moderní, ale docela jasný a srozumitelný. Dovolím si ale vzít jeho poznámku jako východisko, protože se týká záležitostí, v níž moderní lidé zatemňují debatu velkou nesrozumitelností. Jde o povahu jednoty lidí, což bych já formuloval vzdorněji jako rovnost lidí. Řekl jsem, že tuto normu nebo místo setkání lidstva lze nalézat ve dvou krajnostech komického a tragického. Řekl jsem, že individuální tragedie nemůže být tak tragická, jako nutnost zemřít a v tom, že musí zemřít, si jsou všichni lidé rovni. Řekl jsem, že není nic směšnějšího, než mít dvě nohy a k tomuhle vtipu se mohou všichni lidé přidat.
Zmíněný kritik byl kvůli té poznámce velmi přísný. Slova jeho odsudku zněla tuším: „Nu, v této pasáži je chyba natolik zřejmá, že je téměř nepředstavitelné, že by ji zodpovědný myslitel předložil třeba i jen v žertu. Je totiž zřejmé, že tragické a komické prvky, o kterých mluví pan Chesterton, činí rovným nejen lidstvo, ale veškerý život. Vše, co žije, musí zemřít, a tedy je, v páně Chestertonově smyslu, tragické. Jeho premisa vede k rovnosti nejen lidstva, ale všeho, co žije – ať už je to leviathan, motýl, dub nebo fialka, žížala nebo orel…Kdyby tak řekl tohle! Pak bychom my, kdo hlásáme nerovnost, byli první, kdo bychom s to po něm opakovali.“ Bez obtíží mohu ukázat, že rovnost je v pořádku právě tam, kde si o ní pan Moore myslí, že je špatná. Začnu smrtelností a předešlu, že totéž platí (pro ty, kdo v ni věří) o nesmrtelnosti. Obojí jsou absolutna: člověk nemůže být poněkud smrtelný, ani nemůže být tak nějak nesmrtelný.
Začněme tím, že musíme chápat, že mít rovnost v tom, že jsme černí nebo bílí není ani to samé, jako být stejně černí nebo bílí. Je obvykle fér použít dobře známé přirovnání. Pan Moore, já i všichni lidé nejsem jen na jedné lodi, ale máme jednu velkou rovnost, kterou tato skutečnost implikuje. Jelikož ale existuje jak slovo „vnitřní“ tak slovo „v“ je tu i jistý význam, v němž jsou někteří z nás v té lodi víc, než druzí. Moji spolucestující by mě mohli nacpat na dno lodi a sednout si na mně, hnuti přirozenou nechutí k tomu, abych já seděl na nich. Povšiml jsem si, že takto bývám jaksi předběžně napěchován na zadní sedadla nebo do spodních částí taxíků, aut či lodí, protože tu je jakýsi dojem, že jsem materiál, kterým se stavby zakládají, spíš než by se z něj stavěly jejich čnící minarety nebo špičaté věže. Pan Moor na druhé straně by svět zkoumal z lodního koše, kdyby nějaký měl, nebo se nakláněl přes příď s gestem vůdce mužů velícím vpřed, možná by i dával přednost tomu sedět na boku lodi s nohama komíhajícími ve vodě, aby naznačil nejvyšší aristokratickou odtažitost od nás a našich problémů. Ve velkých a konečných záležitostech, které jsou celým smyslem věty „všichni na jedné lodi“ bychom však měli být na jedné lodi všichni rovným dílem. Všichni bychom měli rovným dílem spoléhat na uklidňující skutečnost, že loď může plout. Kdyby neplula a potopila se, ztratil by jeden každý z nás svou jednu jedinou loď v tomtéž rozhodujícím čase a stejně zneklidňujícím způsobem. Kdyby se stalo, že král Kanibalských ostrovů, na jejichž hlavním ostrově bychom měli tu smůlu ztroskotat, mocným hlasem zvolal: „Sním každého, kdo přicestoval právě touhle lodí a ne jinou,“ byli bychom snědeni všichni a byli bychom snědeni rovným dílem. Být sněden, když se na to díváme jako na tragedii, není záležitost míry.
Nu, každé přirovnání kulhá, ale nedostatek v mém přirovnání není nedostatkem v mém argumentu, je to hlavní nedostatek argumentu páně Moorova. Dalo by se říci, že lidé si nejsou rovni ani při ztroskotání, protože někteří můžeme být dost silní na to, abychom doplavali ke břehu, někteří z nás mohou být taky natolik tuzí, aby ostrovní král litoval svého ukvapeného slibu sotva by se poprvé zakousl. Právě tady ale musím, jak nejjemněji dovedu, připomenout čtenářově pozornosti jistou skromnou a málo známou instituci zvanou smrt. Všichni jsme na jedné lodi, která se s námi jistě potopí a rovným dílem utopí všechny, nejsilnější i nejslabší, plujeme do země zlého obra edax rerum, který požírá všechny bez rozdílu. A smysl fráze o jedné lodi není v tom, že by mezi lidmi na lodi nebylo stupňů, ale v tom, že všechny tyto stupně nejsou ve srovnání s ohromným faktem, že loď pluje domů nebo jde ke dnu ničím. A právě když přejdu ke konkrétní kritice mých poznámek o „faktu, že musíme zemřít“, se cítím nejvíc jistý tím, že pravdu mám já a že pan Moore se mýlí.
Povšimneme si, že jsem promluvil o faktu, že člověk musí umřít a ne o skutečnosti umírání. Bratrství lidí, jelikož jde o záležitost duchovní, se netýká pouze pravdy, že všichni lidé zemřou, ale s pravdou, že to všichni lidé vědí. Je pravda, jak říká pan Moore, že vše zemře, „ať je to leviathan nebo motýl, dub či fialka, žížala nebo orel“, ale na samém počátku nevíme právě to, zda oni to vědí. Může pan Moore vytáhnout leviathana hákem a vydobýt z něj jeho naděje a obavy ohledně nebeského harpunáře? Může z žížaly vymáčknout její filosofii nebo přimět housenku, aby promluvila o slabých vyhlídkách na motýla? Housenka na listu může Blakeovi opakovat žal jeho matky, ale neopakuje komukoliv žal jeho vlastní matky o něm samém. Můžeme vědět, zda se duby staví ke svému osudu se srdcem dubovým, jak se zpívá v námořnické písničce? Nemůžeme a právě o to jde, když mluvíme o lidském bratrství, což vegetariáni nemohou pochopit. To je důvod, proč harpunář není vrah, to je důvod, proč jíst rybí, či velrybí tuk sice není přitažlivé pro fantasii, ale není ani odporné pro svědomí. Nevíme, co si myslí velryba o smrti, ani co si ostatní velryby myslí o tom, že bude zabita a snědena. Může to být velryba pesimistická a pořád si přát, aby se tenhle příliš, příliš pevný tuk rozpustil, roztál a změnil se v rosu. Může to být velryba fatalistická a může si být zuřivě jistá okamžitým přechodem do polárního velrybího ráje, jemuž vládne posvátná velryba, která spolkla Jonáše. Nemůžeme z ní ale vymámit ani znamení, ani gesto, které by takové pocity naznačovaly, a funkční zdravý rozum o celé věci říká, že vyjma člověka žádný tvor podle všeho žádný pojem o smrti nemá. Pan Moore si tedy vybral podivně nešťastný bod, jímž chce napadnout vpravdě rovnostářskou nauku. Právě tento fakt, ne jen smrti, ale stínu smrti, je takřka nejpoutavějším a nejpřekvapivější známkou solidarity a stejnosti lidstva. O jakémkoliv člověku víme, co nevíme o čemkoliv jiném, že totiž je jeho smrt tím, co nazýváme tragedií. Z toho, že jde o tragedii vyplývají všechny formy a testy na jejichž základě říkáme, že jde o vraždu či popravu, mučednictví nebo sebevraždu. Všechno to závisí na ozvě či chvění nejen v duši člověka, ale i duších všech lidí.
Zvláštní je, že pan Moore udělal přesně stejný omyl jako o tragickém, tak i o komickém. Myslí, že skoro vše, co má tvar je humorné, není ale pravda, že vše, co má tvar má i smysl pro humor. Velryba může být k smíchu, ale není to velryba, kdo by se smál, ba je to obraz, ze kterého mrazí. Jakmile takovou otázku vzneseme, střetáme se s dalším ohromným faktem, obrovsky převyšujícími všechny lidské odlišnosti, faktem, že člověk je jediným tvorem, který se směje. V přítomnosti této podivuhodné skutečnosti, se fakt, že se lidé smějí v různých stupních a různým věcem, se scvrkávají ne jen do bezvýznamnosti, ale přímo se stávají neviditelnými. Je pravda, že fysický vesmír jsem velmi často vnímal jako cosi podobného ohňostroji: ten nejpraktičtější ze všech praktických žertů. Pokud ale má být vesmír vtipem, pak lidé vypadají jako jediní vesmírní spiklenci, kterým se o tom vtipu řeklo. Nemůže být žádné jiné bratrstvo, které by se podobalo našemu svobodozednářství v téhle tajné rozkoši. Je pravda, že tato schopnost žertovat, která se neomezuje na běžné lidské vtipkování, nemá meze, ale je omezena na lidské žertéře. Pan Moore může propuknout smíchy, když spatří jitřenku, nebo jím může zmítat pobavení při pohledu na to, jak působí východ slunce viděný přes mlhu. Můžeme ho zastihnout v nějaké tiché dolině, jak se po spatření fialky burácivě válí smíchy. Nezastihneme ale fialku v bujarém veselí nad panem Moorem. Ten se může smát žížale, ale ta se neotočí, aby se mu vysmála. Pro takovou úlevu se musí obrátit na své spoluhříšníky. Vždy budu připraven mu vyhovět.
Pravda, o kterou tu jde, má mnoho jmen, že je člověk obrazem Božím, že je mikrokosmem, že je měřítkem všech věcí. Mikrokosmem je v tom smyslu, že je zrcadlem, že je jediným nám známým krystalem, v němž jsou fantasie a strach ve věcech ve dvojím a reálném smyslu, věcmi reflexe. V přítomnosti tohoto tajuplného monopolu jsou lidské rozmíšky jen prachem. Tohle pro mě znamená lidská rovnost, a je to také jediná srozumitelná věc, kterou kdy pro kohokoliv mohla znamenat. Běžné a společné lidské věci nekonečně překonávají všechny lidské třídy. Aby s tímhle člověk nesouhlasil, je nutné, aby tomu nejdříve porozuměl. Pan Moore s tím opravdu může nesouhlasit, ale běžný moderní odpůrce rovnosti nerozumí tomuhle a podle všeho ani ničemu jinému. Pokud člověk řekne, že má své vlastní transcendentální dogma, jak možná má i pan Moore, která míchá člověka s přírodou, nebo tvrdí, že v člověku vidí jiné hodnoty, neřeknu k tomu víc než to, že jeho náboženství se liší od mého a že jsem tomu neobyčejně rád. Pokud prostě říká, že si lidé nemohou být rovni proto, že jedni z nich jsou bystří a druzí tupí—pak mi nezbývá než souhlasit (nikoli bez slz), že někteří z nich jsou velmi tupí.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s