Kapitola XXIV.: Historie až příliš moderní

Chapter XXIV. Much Too Modern History
Každý moudrý člověk bude souhlasit, že dějiny je nutno vyučovat plněji ve formě dějin světa. Přinejmenším v tomhle ohledu nám dal výtečný funkční model pan Wells. Anglie bez Evropy nedává smysl, nedává bez ní smysl víc, než Anglie bez impéria. Jenže ti, kdo by chtěli dějiny rozšiřovat o lidské bratrství, trpí velmi často tím omezením, jehož není prost ani pan Wells. Úzkoprsost národní vyměňují za úzkoprsost theorie, ba i jen pouhého módního výstřelku. Jelikož svou úzkoprsost rozšiřují na celý svět, mají za to, že mají filosofii, která celý svět obsahuje. Jistý vážený profesor, člen Svazu Ligy národů, řekl v jednom rozhovoru, že si myslí, že knihy o historii by měly vyučovat. A zdá se mi, soudě podle jeho názorů, pokud byly správně reprodukovány, že nové dějepisy budou oproti těm starým spíše předsudečnější a omezenější.
Začíná sice malou ale velmi důležitou chybou, která už sama o sobě ukazuje nedostatek představivosti, která by dokázala nahlédnout problém z obou stran. Říká: „Učebnice dějepisu by měly cílit k pravdě. Nemělo by být možné, aby se v amerických školách učila jedna verse americké války za nezávislost a v anglických druhá.“
Nu, faktem je, že jak v anglických, tak v amerických školách se učí jedna a ta samá verze. A právě ta druhá, docela udržitelná, není připuštěna k výuce vůbec nikde. Sebeameričtější americký historik nemůže být o tom, že Jiří III. se mýlil a George Washington měl pravdu, přesvědčen víc, než jsou o tomtéž přesvědčeni všichni angličtí historikové. Skutečně nezávislé smýšlení by projevil, pokud by formuloval obhajobu Jiřího III. A ona existovala velmi reálná obhajoba Jiřího III. Nebudu se jí zde věnovat, ale každý poctivý historický badatel se mnou bude souhlasit. Snad nejférověji bychom to mohli říct takhle: nešlo ani tak o případ vlády rozhodnuté pro tyranii, jako o případ národa rozhodnutého pro nezávislost.
Máme-li však pochopení a sympatie pro národní nezávislost, pak lze jistě něco říct i ve prospěch intelektuální nezávislosti. A k tomu, aby měl pan profesor pochopení pro intelektuální nezávislost, má velmi daleko. Má k ní až tak daleko, že chce obě strany donutit, aby vyprávěly stejnou historiku, zjevně bez ohledu na o, zda se jim to líbí nebo ne. Faktem je, že se obě shodují, profesor by je ale očividně ke shodě donutil. A prazvláštním důvodem, který ho k tomu vede je ten, že historie má cílit k pravdě.
Představme si ale že cílím k pravdě a že jsem ve vší počestné upřímnosti došel k závěru, že North byl patriot a Burke sofista. .Jak by chtěl profesor zabránit tomu, aby pro mě bylo „možné“ učit tomu, co považuji za pravdivé? Pravda je taková, že tyhle pokrokové profesory nikdy ani nenapadlo, že by na jakoukoliv otázku existoval jiný náhled a názor, než je jejich vlastní nebo ten, který za svůj vlastní označují. Je totiž jediná tradice, v níž byli vyučeni, tradice právě tak úzkoprsá jako North a dnes už také skoro tak stará.
Profesor ale pokračuje a říká něco mnohem zajímavějšího a podivuhodnějšího. Poté co velmi správně prohlásí, že z minulosti, třeba éry Plantagenetů, bychom neměli dělat jen záležitost králů a bitev, dodává: „To, co chceme vidět, jsou učebnice a výuka dějepisu více se dotýkající realit moderního světa—světa dělby práce mezi různými zeměmi, světa vědy aplikované v průmyslu, světa zkracujícího vylepšováním dopravy pozemské vzdálenosti—a všeho, co tyto reality implikují.“
Nu zdá se mi zřejmé, že chceme pravý opak. Tyto reality moderního světa vidí i malé dítě, ať už se učí dějepis nebo ne. Bude je vidět, ať chcete nebo ne. Jak bude vyrůstat, zkušenosti ho naučí všemu o zdokonalování moderní dopravy, o tom jak ji urychlují zepelíny a narušují ponorky. Sám pozná, že moderní svět je světem mezinárodní dělby práce. Pozná, že z Anglie se stala isolovaná dílna, kde je jídla sotva na dva týdny s potenciálními alternativami kapitulace, smrti hladem nebo žvýkání hřebíků. V denním světle pozná vše o vědě aplikované v průmysu—za války chemickou analysou jedovatého plynu, v míru z bystrých brožurek o nemocech z povolání způsobených fosforem. Dozví se a pozná „vše, co tyto reality implikují“,a o nichž by se toho dalo také ještě mnohé říci. I kdybychom ale uvážili i jen ty poněkud příjemnější produkty dělby práce a v průmyslu aplikované vědy, je právě tak málo zapotřebí dítě klopotně poučovat o tom, co může samo vidět. Dítě má velmi čistou a poetickou lásku ke strojům, lásku, na níž není vůbec nic zlého či materialistického. Stěží je ale zapotřebí strávit roky tím, abychom mu dokazovali, že byly vynalezeny motorové vozy, když je může vidět, jak jezdí po ulicích. Není nutné ve studovně Britského musea vyhledávat podrobnosti, s jejichž pomocí by se dalo dokázat, že opravdu existují takové věci, jako jsou stanice metra či motorová kola. Dítě je může vidět všude, a skutečné nebezpečí spočívá očividně v tom, že si bude myslet, že existovaly odjakživa. Nebezpečí spočívá v tom, že o lidstvu nebude vědět nic, než to, že se nachází v těchto zvláštních a někdy poněkud stísněných podmínkách vědeckého průmyslu a dělby práce. Je to nebezpečí, že si nedokáže představit jakoukoliv civillisaci bez stanic metra, ať už by je nahrazovaly chrámy nebo válečné trofeje. Je to nebezpečí, že by v člověku vidělo jakéhosi cyklo-kentaura, neoddělitelného od jeho motorového kola. Krátce řečeno, celé nebezpečí historické nevědomosti je v tom, že může být na svou místní situaci a podmínky omezeno zrovna tak, jako divoch na ostrově, nebo provinční člověk v upadlém městě, nebo profesor historie ve Svazu Ligy národů.
Veškerým cílem dějepisu je rozšiřovat zkušenost imaginací. A dějepis tohoto druhu nerozšíří ani imaginaci ani zkušenost. Veškerým cílem dějepisu je přivést nás k poznání, že lidstvo může být velké a slavné v podmínkách, které se docela liší od našich, ba jsou s nimi v přímém rozporu. Má nás poučit, že lidé mohou dosáhnout té nejvýdělečnější práce bez naší dělby práce. Má nás poučit, že lidé mohou být zdatní a pilní, aniž by byli průmysloví. Má nás vést k pochopení, že může existovat svět, kde bude mnohem méně vylepšení v dopravě usnadňující návštěvu různých míst a přece přitom může existovat mnoho vylepšení, pokud jde o navštívená místa.
Profesor má naprostou pravdu, když říká, že dějiny éry Plantagenetů nemají jen zaznamenávat posloupnost králů a bitev. Co ale mají zaznamenávat? Mají zaznamenávat jen nepřítomnost motorových vozidel a elektrického osvětlení? Nemáme o období Plantagenetů říct nic jiného, než to, že nemělo motorová kola? Dovolím si navrhnout, že takové dějiny by mohly zaznamenat to, co tehdy všechen lid měl a co dnes nemá, třeba cechy, velké populární university, užívání společné obecní půdy, bratrství společně sdílené víry.
Obávám se, že profesor mě ve věcech tak narušujících jeho dokonalý obraz pokroku následovat nebude. Je tu ale závěrem jedna malá otázka, kterou bych mu rád položil. Totiž tahle: Jestliže nedokážete vidět a nalézt Člověka, božského a demokratického, v převleku všech staletí, jak ho, u všech všudy, chcete najít pod maskou všech národů a kmenů? Jestliže musela být temná staletí středověku tak temná, jak se jeví, proč nejsou černí lidé, tak černí, jak se malují? Mohu-li se cítit povýšený vůči Chaldejci, proč ne vůči Číňanovi? Pokud smím pohrdat Římanem proto, že neměl parní pluh, proč bych nemohl pohrdat Rusem proto, že parní pluh nechce? Je-li nejvyšším historickým testem vědecký průmysl, pak nás odděluje právě tak od zaostalých jako od byvších národů. Odděluje od sebe navzájem dokonce jednotlivé evropské národy. A je-li tohle ten nejlepší test, proč se pak vlastně vůbec obtěžovat se vstupem do Svazu Ligy národů?

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s