Nekonečné noci

The Everlasting Nights
Pohádky tisíce a jedné noci by měl nechat být každý, komu vadí, když je literatura objemná. Je to zvláštnost, jíž by si mohli všimnout všichni literární kritici, že totiž literatura, je jedinou záležitostí, u které se větší objem považuje za vadu. Pravda je samozřejmě taková, že rozsah je v literatuře prvkem, který má svou hodnotu. Pokud bude kvalita skutečně zajištěna, pak se množství, i kdyby narostlo jen neurčitě, stává kvalitou. Na to, že je příliš mnoho dobrých příběhů si člověk může stěžovat hned po tom, co začne tvrdit, že pole je přecpané květinami nebo že na nebi je přespříliš hvězd. Pohádky tisíce a jedné noci jsou sbírkou mimořádně dobrých příběhů a i když modernímu kritikovi kniha patrně přijde příliš dlouhá, člověku se zálibou v literatuře zas bude připadat příliš krátká. Jisté přitom je, že největší kompliment, který můžeme téhle nebo kterékoliv jiné knížce složit je ten, že ji budeme považovat za příliš krátkou. Taková vada je nejvyšší ze všech možných předností.
Nu, v případě Pohádek z tisíce a jedné noci není délka jen nějaká nahodilá vlastnost knížky, ale jedna z jejích podstatných kvalit. Krátké Pohádky z tisíce a jedné noci jsou stejně nemyslitelné jako poklizená divočina či uhlazená katedrála. Celá knížka je jedno velké spiknutí s cílem uvěznit čtenáře v nekonečné pozornosti. Ten, kdo sbírku skládal, to nanejvýš geniálně vyjádřil v samotném primárním rámci a osnově knihy. Vypravěčem učinil osobu inspirovanou k tomu, aby ve sžíravé touze po životě prodlužovala příběhy do nekonečna. Touha po nekonečném příběhu se tak spojila s dychtěním po nekonečném pozemském životě. Když se již zdvihal meč, nechal autor Šehrezádu ochromit tyrana viděním všech příběhů, které ještě na světě zbývá vypovědět. Vylákala ho do zlaté a začarované komnaty prvního příběhu a dílo bylo dokonáno. Tyran se nemohl se odtrhnout od tajemné a svůdné posloupnosti příběhů, nekonečné řady rozkošných pastí. Své lákavé a přitažlivé dveře otevíraly místnosti uvnitř místností, příběhy uvnitř příběhů slibovaly složité ba i matoucí potěšení. Tyran může vládnout královstvím a velet zástupům, co se ale přesně přihodí báječnému princi či princezně se nedozví, pokud se nezeptá. Pro konec starého příběhu musí čekat, ba skoro žadonit, na ubohou otrokyni. Snad nikdy a v žádná jiná kniha nesložila takový hold pýše a všemohoucnosti umění.
To je skutečná idea za Pohádkami z tisíce a jedné noci. Bohatost, která roznítí při prvním čtení imaginaci je jen symbolem. Bohatství zlata, stříbra a drahokamů je pouhým obrazem a představením podstatné ideje, hlubokého a přetrvávajícího bohatství života. Vzácnost smaragdů, ametystů a santálového dřeva je jen podobenstvím a vyjádřením drahocennosti kamení, prachu a po ulicích pobíhajících psů. V Pohádkách z tisíce a jedné noci má svůj příběh k vyprávění vše. Sejdou se tři muži, jeden vede gazelu, druhý psa a třetí mulu. Gazela je ale začarovaná lidská bytost, pes je proměněný bratr a mula je člověk v nelidské podobě. Neexistuje tu žádný pocestný tak zaprášený a obyčejný, že by neměl k vyprávění žádné příběhy o děsivých kontinentech rozložených na okraji světa. Není tu žádného žebráka tak sehnutého a bědného, aby nemohl vlastnit nějaký talisman, který mu dává moc nad paláci a chrámy knížat. Možnosti života nelze sečíst. To je hluboce praktické ponaučení ukryté v Pohádkách tisíce a jedné noci.
Když nás kdysi začínali učit o Bibli, říkali nám, že východní učitelé si k vyučování sedali. Mezi takovýma dvěma díly orientální literatury, jako je Kniha Job a Pohádky z Tisíce a jedné noci není patrně příliš mnoho podobností. Vzájemně se ale podobají v tom, že máme pocit, že obě musel vyprávět někdo, kdo se k tomu posadil. Zatímco typický Řek Odyseus se lopotil s veslem a kormidlem, aby objevoval nové ostrovy a poloostrovy, typický Žid Job obhlížel celá nebesa a zemi sedíc na hromadě prachu. Podobě i indický sultán naslouchal příběhům ze všech světa stran usazený na polštáři. Základním ponaučením, tím podstatným, co tato orientální literatura učí, je jasné a nanejvýš morální poučení o pohodlnosti. Poklidná lenivost, ve starší chaucerovské angličtině idlesse, není nectností, je to potěšení, a takřka ctnost. Její pravé jméno je pohodlné užívání, Není to přehrabování se nepodstatnými věcmi, ale vidění všech nespočetných důležitých věcí ve vesmíru, které jsou samy o sobě ještě důležitější, než chléb a sýr.
Opět se tedy přibližujeme jedné z podstatných idejí, jež dodávají věčné kouzlo Pohádkám z tisíce a jedné noci. Je to idea, že poklid není nic prázdného. Poklidné odpočinutí může a má být obzvláštně plné, bohaté jako pohádkové arabské noci neocenitelnými drahokamy a nevypočitatelnými příběhy. Poklid nebo jak by východní kronikář možná raději řekl pohodlné odpočívání a zábava jsou vskutku příležitostí vidět vizi všech věcí a pro naše venkovské posluchačstvo slyšet, tak jak je slyšel indický sultán, příběhy všech věcí stvořených. V takové hodině, víme-li jak na to, nám příběh vypoví strom, vyprávět nám bude dláždění cesty, pouliční lampy a ploty se rozhovoří o svých osudech. Právě tak totiž, jako je marné utrácení volného času tou nejodpornější noční můrou na světě, pak je plně prožitý odpočinek tím nejtrvalejším potěšením. Ještě i u Posledního soudu se můžeme, pokud byla naše práce k ničemu, hájit příležitostí, soutěží a naplněním svých dnů.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s