Skutečný problém

The Real Issue
K následující příhodě došlo onehdy před zaplněnou pařížskou kavárnou. Odehrála se také před půlstovkou dalších pařížských kaváren a půl milionem dalších kaváren rozptýlených po dvou třetinách křesťanstva. Byla to příhoda, incident nebo něco podobného, bylo to tak přirozené, až to v oněch místech vypadalo triviálně a nevšiml si ho nikdo až na dvě osoby sedící u blízkého stolku. Jednou z těch osob byla bohatá americká dáma, která se vypravila podívat se do Paříže na její pamětihodnosti. Druhý byl žurnalista, uvízlý v cizině, který je v žádném případě nechtěl ani vidět.
Seděl tam u stolku také chudý Francouz se svou ženou a dítětem, byl poněkud odranější, než abychom mu říkali řemeslník, byl to ale zřejmě majitel malého obchodu, byl nezávislý a nikdy by ho ani nenapadlo předstírat, že je gentleman. On i jeho manželka pomalu upíjeli z velmi vysoké sklenice velmi lehké pivo, zvané bock a spokojeně se dívali na barevná světla a pestré procesí lidstva procházející pod nimi. Malý hošík najednou chytil v náhlém projevu citu tátu kolem krku, byl totiž docela nevědomý a nevzdělaný, nikdy nečetl ani nejzákladnější příručku psychoanalysy a netušil nic o Oidipovi. Nato mu táta, zrovna tak impulsivně, nabídl hlt ze své sklenice piva. Potom se klučina otočil a obejmul mámu, která mu také, kvůli smyslu pro symetrii a rovnost, dala napít další hlt piva. V tu chvíli přišel ke stolu chromý muž, který žebral a muž u stolku (kterého by od mnoha vážených domů také odháněli jako žebráka), vytáhl z kapsy nějaké drobné mince a podal je chlapci a dodal k nim několik slov polohlasem. Dítě je pak dalo žebrákovi. To bylo vše. Ale jeden či dva cizinci v onom městě věděli, že hleděli na paladium a vysokou citadelu, kolem níž zuří celá lidská válka naší civilizace a našeho století a že všichni lidé jsou rozděleni přesně a otře podle toho, jak smýšlí o této jedné věci. Ti, kdo jí rozumí, stojí na jedné straně a ti kdo jí nerozum stojí na straně druhé. První vidí tisíce věcí a zpravidla na nich mnoho nevidí. Chápou, že rituál je přirozený a ne umělý. Chápou, že rovností pohlaví se ve skutečnosti rozumí: „Na tomto máme podíl ona a on v nás, rovným dílem.“
Chápou, že svět končí tehdy, když je tato trojice opravdu rozbita, ať už zmatením osob nebo rozdělením podstaty. Chápou slovo „svátost“, které je pro všechny ostatní toliko nesmyslným blábolem. Chápou, že politika a ekonomika a všechno ostatní prakticky obstarává obrovskou lidskou kavárnu s takovými stoly, ale se stoly samostatnými a navzájem oddělenými. Chápali, že pokud se něco takového udělá tak plně a tak dobře, jak to jenom jde, pořád tu ještě bude vždy někdo, kdo bude belhat kolem, a že ani na něj se nesmí zapomínat. A především rozuměli impulsu, který činí ty nejnevinnější prostředníky a almužníky, chápali smírnou oběť a kněze.
Jsou i jiné druhy lidí. Ta dobře oblečená Američanka totiž od svého stolku vstala a jakýmsi odfrknutím šla dál za prohlížením pařížských pamětihodností. Nesmíme ji soudit příliš tvrdě, ona nešťastná dáma totiž popravdě řečeno trpěla bludy, žila totiž v prazvláštním domnění, že viděla ignoranty, kteří dávají dítěti alkohol a pronásledovala ji jakási noční můra v tom smyslu, že žebrák je cosi hrozného.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s