Al Caponův kumpán

Capone’s Pal
Stávalo se mi občas, že jsem otřásal konvencemi naší doby obranou soukromého vlastnictví a vysvětlováním, že soukromé vlastnictví bylo doopravdy zničeno soukromým podnikáním. V souvislosti s tímto paradoxem, že naše společné svědomí nijak zvlášť neodsuzuje zloděje, jsem druhdy narazil na velmi zvláštní případ, skutečnou příhodu, kterou nechám mluvit samu o sobě. Řekl bych, že v sobě spojuje zábavu s poučením.
Vyšel jsem si z jednoho slavného španělského přístavu a ocitl jsem se v jakémsi přímořském předměstí. Tamní řečí sice nemluvím, ale Latinové jsou natolik inteligentní, že se obejdou bez řečnění. Jako už dvacetkrát před tím jsem zašel do malé kavárny, která byla prázdná, až na hřmotného chlapíka sedícího na židli, obrácený ke mně svými širokými zády, který seskočil s bystrostí, která nebyla ani španělská, ani anglická. Očividně to byl majitel a anglicky hovořil plynně, ale se smíšeným přízvukem, který jsem nedokázal určit, dokud jsem si neuvědomil, že to není Španěl hovořící anglicky, ale Španěl hovořící americky. Během hovoru jsem nějak nahodile přiznal, že patřím k ubohému literátskému stavu, načež on ještě víc ožil a prohlásil, že on také napsal knihu. Ukázal mi tu knížku. Na letmý pohled se mi to zdála být knížka docela dobrá, napsaná oduševněle a zábavně, ale byly to prostě jen jeho vzpomínky jako střelce a gangstera ve službě Al Caponeho. Byl to naprosto upřímný záznam, nepoctivosti a krádeže a vydírání popisoval bez všech frází používaných k omluvě kapitalismu. Pro melodramatickou mysl bylo ale ocitnout se sám s pistolníkem docela příjemné. Byl temný a zachmuřený a nejednou zprudka řekl: „Další knížku už nenapíšu.“
„Ne,“ odpověděl jsem mu s vřelým souhlasem, „provozovat bar je mnohem lepší, než psát knížku. Mnohý Angličan by si raději držel dům, kde by naléval pivo, než dům, který vydává knihy.“
A s tím jsme se proměnili do ohromné a živě svěží reality. Rozkřičel se o zločinech svého nakladatele, až se taverna třásla. Tvrdil, že ho vydavatel na každém kroku a při každé příležitosti šidil. Říkal, že musel běhat po celém světě, aby dohlédl na to, že všichni jeho vydavatelé a překladatelé neokrádají o jeho řádně vydělané peníze. Myslím, že je docela pravděpodobné, že to dělali. Nemám ani iluze ani o vydavatelské ani o jiných fázích moderní plutokracie. Připomněl jsem mu Byronovo rčení, že Barabáš byl vydavatel.
„Zkrátka,“ řekl jsem pevně, „byla to čistá zlodějina“.
„Jistě“, odpověděl on s výbušným důrazem a rozloučili jsme se jako výteční přátelé. „Byla to prostě zlodějina!“

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s