Tyto volby, tyto Vánoce (Illustrated London News 7. ledna 1911)

This Election, This Christmas
Neskutečnost těchto voleb, jež byly toliko unaveným opakováním, se dobře projevila v tom, že jsme je nijak nepociťovali jako protiklad vůči Vánocům. Kdyby tu byl jakýkoliv reálný politický konflikt, museli bychom si toho v souvislosti s náboženským pokojem nějak všimnout, ať už ironicky, slavnostně nebo absurdně. Kdyby byla mezi křesťanskými lidmi nějaká opravdová revoluce, mohla by o Vánocích upadnout do mystického příměří, nebo by mohla o Vánocích vyšlehnout v mystickou kruciátu, v každém případě by ale něco, ať pokoj či boj, zesílilo. Cítíme však, že tak jak se věci mají nyní, žádného z oněch posvátných kořenů náboženství, z nichž vychází všechna politická míza, se nedotýkají. Letošní Vánoce vedou bojovníka k pocitu, že by se mýlil stejně málo, jako by mu dopřávaly dojmu, že má pravdu. Stranické politikaření je nejen hra, ale už je z něj vysloveně vánoční hra. Jen zřídka při této příležitosti předstíráme, že by tu bylo nějaké nevyhnutelné nepřátelství idejí. Jiné druhy pří samozřejmě existují. Socialisty vyzývám k boji na život a na smrt, ale evoluční individualisty vyzývám k nesmrtelnému boji. O těchto volbách chybí v zásadní či hodnotné míře i jen pomíjívá bojovnost, pokud jde o to, co a jak dělat. Není to ani činohra, ale pantomima. Panové Balfour a Asquith nestřílí z pistolí, ale hážou žabky. Ba co hůř, vážně se obávám (na základě zkušenosti s touto zábavou), že oba hážou jednu a a tutéž žabku.
Nu, politikové mají stejné právo na šťastné a veselé Vánoce jako všichni ostatní. V čase, kdy si připomínáme boží odpuštění jistě musíme dokázat odpustit i těm v naší zem nejvýše postaveným. A třebaže hra, kterou hrají je potácivější, než hra na slepou bábu a mnohem méně odvážná, než lapání rozinek z hořící brandy jak z dračí tlamy (anglická hra hrávaná právě o vánocích zvaná Snapdragon pozn. překl.), nebrání jim to věnovat se starším a zmužilejším zábavám. Jenže mezi úpadkem náboženských věcí, jako jsou Vánoce, a úpadkem toliko světských záležitostí, jako je stranický systém, je právě tenhle rozdíl: o světských záležitostech víme, že když zemřou, tak jsou mrtvé, o náboženských věcech ale právě tohle nevíme. Člověk už je tak stvořený, že špatné náboženství může přetrvávat déle, než dobrá vláda, zrovna tak, jako i slabší hlava (vyjma nešťastných náhod) vydrží déle, než nejtvrdší klobouk. Kdyby byly Vánoce doopravdy tak špatné, jak jsou ve skutečnosti dobré, obyčejní utilitaristé a racionalisté by zjistili, že je téměř stejně nemožné je vykořenit. Kdyby Santa Claus nepřicházel komínem z nebe, ale šachtou na uhlí z docela jiného místa, bylo by pořád skoro stejně nemožné proti němu evropský dům účinně zabarikádovat. Fakta se trvale rozpouští a mění, trvanlivé jsou fantasie.
Vánoce jsou neobyčejně dobrý zkušební případ pro lidi, kteří tvrdí, že můžeme žít jen dle pocitů, bez jakýchkoliv určitých idejí, a to příkladem jak pro, tak proti,. Do jisté míry je naprosto pravda, že se Vánocům zdařilo do převážně agnostického věku vnést nezaměnitelnou chuť lidového umění a lidových ctností křesťanství. Skutečný původ těchto spojení je nepochybně převážně ignorován. Santa Claus je samozřejmě jenom sv. Mikuláš, patron dětí, ale jistým způsobem se z něj stal spíš zlý skřítek, než světec. Bylo vytištěno mnoho tisíc vánočních pohlednic a vánočních knih, které ho vyobrazují a pochybuji, že by se jich našlo pět, kde by měl svatozář. O Vánocích mluvíme, jako by to byl jakýsi mír, který všechny smiřuje. A přece jsou ty dvě slabiky, z nichž je anglický název Vánoc složen, tvořeny dvěma slovy (Christ – mas; Chesterton má zřejmě na mysli slova Kristus a mše pozn. překl. ), které trhají Evropu od jednoho konce na druhý mnohem zuřivěji , než kterákoliv jiná. Je tedy pravda, že existuje jistý rozdíl mezi určitými naukami v nichž takové věci povstávají a obecnými lidskými slavnostmi, v nichž vydávají své plody. Tento proces ale má velmi zřejmou a velmi logickou mez. Vánoce jsou cosi konkrétního a skutečného, asi jako vánoční puding nebo vánoční pohlednice. Vánoční puding si můžete upravit tak, aby odpovídal ochablosti vaší duše, vašemu zažívání, nebo vaší rodině. Můžete se uchýlit k tomu, že jej elegantně uhnětete a vytvarujete do jiné podoby než do náležité zploštělé dělové koule. Můžete klesnout tak hluboko, že jej budete mít bez hořící brandy. Pak ale přijde okamžik takového přimísení a zmatení, že už ta věc vánočním pudingem vůbec nebude, nebude tak vypadat, nebude tak vonět a nebude tak chutnat. A když k tomu dojde, nedokážu, kdyby mě měl někdo zabít, pochopit, proč by ho křesťanských člověk neměl hodit do ohně a pojíst běžného chleba se sýrem.
U vánočních pohlednic lze připustit velkou volnost, ba libovůli. Svět dohromady tvoří všechno možné, a vulgarita alespoň nemívá ve zvyku svět ničit, na rozdíl od jistých forem vytříbenosti. Pokud jde o mně, jsem v tomhle zhýčkaný kritik. Pro sebe požaduji vánoční pohlednici jak se patří, takovou, která je o Vánocích. Požaduji (taková je má estetická výlučnost) obrázek rozinkového pudingu s nohama, jak utíká před sladkým koláčem, který pronásleduje. Můj kritický smysl vyžaduje přinejmenším pár zmrzlých červenek posypaných bílým třpytivým pozlátkem na vršku střechy chalupy a snížil jsem se až k tomu, že se spokojím i s klaunem (opravdovým vánočním klaunem, s uzenkami) vyobrazeným, jak zrovna říká „Tak jsme tady zase!“ Jsem si ale vědom, že mé nároky jsou v těchto věcech vysoké, ba přísné, a od každého asi tak strohé umělecké ideje nelze požadovat. Proto říkám, že bych připustil, vánoční pohlednice s běžnými vtipy, dokonce s vtipy obyčejnými a banálními. Dovolil bych i mystické obrazy, ano i moderní mystické obrazy. Ale i ve všech těchto obrazech, podobně jako u pudingu, přichází okamžik, kdy se podstata věci zcela vytrácí. Vánoční pohlednice vysoká čtyřicet stop není vánoční pohlednice. Vánoční pohlednice tesaná z parského mramoru není vánoční pohlednice a vánoční pohlednice, která na křesťanského člověka působí jako vnitřně chladná, pohanská a vzdálená není vánoční pohlednicí. Pokud na nás útočí pochmurným pohanstvím, které existovalo před křesťanstvím, nebo ještě mnohem pochmurnějším pohanstvím, které přichází na mnoha místech po křesťanství, pak to není poselství od Krista-dítěte či od sv Mikuláše.
Těm, pro které je vánoční betlém atmosférou a ne věcí víry, tedy musíme tedy dát jasně najevo, že se od nich požaduje alespoň tolik, tedy aby měli atmosféru. Je docela pravda, že by Dickens a mužové mužnější Anglie řekli, že oni chválili ducha Vánoc, a ne literu. Jenže když oni chválili ducha, pak ho měli. Byla to stará nezaměnitelná slavnost Drydenova či Chaucerova, voněla a chutnala po křesťanstvu. Dickens by jí nedával žádné naukové meze, ale jisté meze jsou obsaženy už v povaze věci samé. Na svůj vánoční večírek by nepochybně pozval jakéhokoliv muslima či hinduistu, ale o to tu nejde. Jde tu o to, že jeho by žádný muslim ani žádný hinduista na takový večírek nepozval. Měli by hostiny stejně starodávné, stejně krásné, a co já vím, pro ně stejně příjemné, ale jistě naprosto odlišné a pro Dickense vůbec ne příjemné. Musíme si zachovat přinejmenším buď tělo nebo duši Vánoc., buď ústřední nauku, nebo přesné fysické zvyky a dodržovat je. Pokud nezachováme jedno či druhé je zcela zbytečné mluvit o nějakých lepších Vánocích, nových Vánocích, nebo zdokonalených Vánocích. Když už z věci nezbude ani stopa, nemá smysl používat její titul. Prostě si musíme říct, tak vesele, jak to jde, že je ve vesmíru o jednu barvu, či vůni či ctnost nebo vlastnost méně.
(Illustrated London News 7.1. 1911 z G. K. Chesterton Collected Works sv. XXIX str. 17-20l)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s