Vánoce a odzbrojení (Illustrated London News, 14. ledna 1911

January 14, 1911
Christmas and Disarmament
Nikdy jsem moc nechápal, proč noviny, když zmiňují Vánoce a z nich plynoucí poučení, začnou hned mluvit o mezinárodním odzbrojení. Je jistě vánočním ideálem, aby ustaly nespravedlivé války, ale stejně tak platí, že by měly ustat nespravedlivé vlády, nespravedlivé obchody, nespravedlivé žaloby nebo nespočet dalších způsobů, jimiž lidé trýzní nebo zrazují své bližní. Obvyklý a populární překlad andělského zpěvu zní „Pokoj na zemi: dobrou vůli mezi lidmi“. Odhlížeje od přesnosti, stálo by možná za to upozornit, že to jsou dvě velmi různé věci. Pokoj na zemi může znamenat něco zcela jiného než dobrou vůli mezi lidmi. Pokoj na zemi může znamenat tichou paniku, ležící u nohou universálního tyrana. Pokoj na zemi může znamenat, že každý člověk svého bližního nenávidí, ale současně se ho ještě o stupínek víc bojí. „Způsobí osamění a říkají tomu pokoj,“ pravil starý římský satirik, ale ticho, o kterém mluvil, bylo alespoň mrtvým tichem. Co když vytvoříme živé ticho—ticho milionů němých otroků? A jak takový pokoj pojmenujeme?
To mně, samozřejmě, přivádí k případu pana Carnegie. Když milionáři mé doby nařizovali válku, o které všichni připouštěli, že byla náhlá a sensační, a podle mého přesvědčení podlá a nemorální snášel jsem je, jak jsem nejlépe mohl. Na milionáře diktující válku jsem si zvykl. Pokud ale začnou diktovat mír, to už se doopravdy vzbouřím.
Pan Carnegie musí stejně dobře jako kdokoliv jiný vědět, jak podivné rozmíšky mohou v téhle naší lidské rodině vzniknout. Pan Carnegie, abychom to řekli velmi mírně, je jen stěží vánoční postavou. Pokud by přišel komínem (a nesl knihovnu zdarma) děti by sotva utěšilo, že přichází místo Santa Clause s pytlem hraček. Jen stěží si dovedu představit jinou osobnost, která by se k Vánocům hodila méně, než tenhle mechanický milionář, s hlavou kovovou a teoriemi jako hodinový strojek, tahle studená směs Amíka a Skota. Je to hotový stroj a podobně jako většina strojů se občas pokazí.
Pan Carnegie a jemu podobní se v téhle věci dopouští jednoho zásadního omylu. Vytrvale říkají a snad si i myslí, že že války vznikají z nenávisti. Mohly být války, které povstaly z nenávisti, ale teď si zrovna na žádnou nemohu vzpomenout. Nejpravdivějším příběhem na světě je v tomto, jakož i v mnoha jiných záležitostech, Ílias aneb Oblehnutí Tróje. Války nikdy nevznikají z nenávisti, buď vzchází z počestného zalíbení, které má člověk ke svému vlastnictví nebo z temného a kradmého zalíbení v majetku někoho jiného. Vždycky je to ale zalíbení, nikdy to není zášť. Řekové a Trójané se vůbec nemají ve vzájemné nenávisti, v celé Ílias se jen sotva objeví jediná jiskra zášti, vyjma velkého vzplanutí, které pochází z hrdinovy lásky k Patroklovi. Obě armády posely pláň mrtvolami a samotné moře zbarvili krví z lásky a ne z opovržení. Všechno to začalo proto, že v Paridovi vznikla zlá žádostivost po Heleně, zatímco Meneláos ji nemohl přestat milovat. Jinak řečeno, obě vojska bojují nikoliv proto, že by snad válčení nebylo zlé, ale proto, že mají důvod se bít.
Zjistili bychom, že tohle je pravé cítění všech skutečných vojáků kdekoliv. „Vzdálení Trójané mě nikdy nezranili.“ Skutečný voják nebojuje kvůli tomu, že před sebou má něco, co by nenáviděl. Bojuje proto, že za ním je něco, co miluje. Tolstoj a další obhájci naprosto zoufalého poddávání se tento fakt absence nenávisti často zdůrazňovali jako argument pro neexistenci války. Francouzský rolníček (říká Tolstoj) nemá ve skutečnosti německého studentíka v nenávisti, tak proč by se měli bít? Odpověď přichází s duněním všech nejvznešenějších a nejopovržlivějších hromů lidské duše. Bijí se, protože milují, ne kvůli tomu, že by nenáviděli, Francouz udeří, protože Francie je krásná, ne protože je nějaký Němec shodou okolností šeredný. Němec dá ránu, protože Německo je nutno milovat, ne proto, že Francii milovat nelze. A dokud obránci míru nepochopí a nepřipustí tento cituplný kořen vojenské energie, budou všechna jejich slova marná a půjdou do větru. Jeden člověk miluje jistý strom a dvacet lidí navrhne tenhle strom pokácet. Ten jeden možná těch dvacet zabije, a možná by to bylo velmi tragické, ale on nechová k těm dvaceti mužům zášť, on miluje strom. Když někdo může milovat strom, může milovat les, když miluje les, může milovat údolí, a miluje-li údolí, může milovat celou zemi, nebo charakter civilisace. Může milovat po právu, jako Meneláos, nebo nebo nesprávně, jako Paris. Vždy je to ale láska a ne odpor. Ať už búrskou válku podnítily jakékoliv krásné city nebo ubohé žádosti, nepodnítila ji v první řadě nelibost ani znechucení. Nemyslím, že existoval jediný případ, kdy by se během celé záležitosti Brit a Búr vzájemně nenáviděli. A míroví propagandisté by se měli s touto otázkou zvláštních vztahů skutečně vážně vypořádat. Vyjmeme z diskuse všechny ošklivé city, všechny zlé lásky, které jsou převážně původem lidských konfliktů. Budeme předpokládat, že se budeme bavit jen o rytířských nebo domáckých lnutích, které tvoří většinu z útlé důstojnosti člověka. Pořád tu ale zůstává otázka, na kterou musí mírový propagandista odpovědět. Chce říci, že britský voják nesmí milovat svou vlajku? Chce říci, že búrský farmář nesmí milovat svou farmu?
Skutečně se zdá, že mezi spisovateli a mysliteli panuje podivná zapomnětlivost pokud jde o skutečné cítění mas lidí v těchto záležitostech. Nechápou jak positivní a mužné jsou lidské lásky. V listu Nation jsem onehdy našel článek nazvaný „Šedý román“ věnovaný chvále (jistě plně zasloužené) románu pana Arnolda Benetta. Zde se ale nebudu věnovat autorovi, nýbrž kritikovi. V páně Benettově románu se zřejmě objevuje líčení Paříže za obléhání v roce 1870 a recensent obdivně říká, že pan Benett zachází se situací ekonomicky a ukazuje ji, jak se jeví drobnému řemeslníkovi bez nějaké slávy či tragedie.
Nuže, kdo tenhle recensent, ve jménu Sedmi obránců křesťanstva, je, aby tvrdil, že „drobný řemeslník“ nevnímal slávu či tragedii v obraně či opuštěnosti Francie? Kdyby to sám drobným řemeslníkům během obléhání řekl, roztrhají ho na kusy. Náš recensent je jistě dost „realistický“ na to, aby dokázal zhodnotit a ocenit realitu jako takovou. Jistě je naprosto zřejmé, že patriotické cítění hraničící s šovinismem má právě běžný člověk, třeba právě drobný úředník nebo obchodníček. K tomu aby člověk svou zemi milovat nepotřebuje jmění či kulturu, naopak člověku musí být nebezpečně pokročilý, pokud jde o jmění a kulturu, aby se lásce ke své zemi vyhýbal. Pokud v Paříži během obléhání byli nějací lidé, kteří necítili ani slávu ani tragedii (a já o tom velmi vážně pochybuji) byli to mnohem spíše uhlazení a prohnaní politici nebo racionalističtí profesoři na Sorbonně, než „drobní řemeslníci“ či muži z lidu. A právě proto, že tato třída je v moderním světě tak podivně odříznuta od kolektivních sympatií a loyalit své rasy, nemůže pro věc míru se všemi svými konferencemi, arbitrážemi, dary a plutokratickou okázalost, vykonat vůbec nic. Nemůžete lidi nadchnout pro toliko negativní ideu míru, protože ta neinspiruje. Můžete je nadchnout pro nějaké pozitivní pouto nebo vlastnost, která je pojí k druhým a z jejich nepřátel dělá jejich přátele. Můžete Tommyho dovést k tomu, aby miloval Jimmyho, ale nemůže Tommyho přimět, aby miloval pouhý fakt, že se s Jimmym nehádá. Bylo by proto mnohem snazší Angličana přimět milovat Němce, než ho nutit milovat mír s Německem. Německo lze milovat, mír ne. Německo je cosi positivního, člověku může chutnat německé pivo, může obdivovat německou hudbu, milovat německé děti s jejich okouzlujícími příběhy o elfech a elfími zvyky, může obdivovat zářnou obřadnost německých způsobů , může dokonce (s vynaložením smělého úsilí) tolerovat zvuk německého jazyka. Ale na pouhém obrazu ztichlé a zbraní prosté Evropy není nic, co by kdy mohl kterýkoliv člověk milovat, ať už tak ,jak může milovat jinou zemi, nebo svou vlastní.

(zdroj: Illustrated London News 1911-1913, Collected Works of G. K. Chesterton, sv. XXIX, str. 20-24, Ignatius, San Francisco 1988)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s