Japonsko a Západ (Illustrated London News 18. února 1911)

February 18, 1911 Japan and the West
Nenadešel čas, abychom my, lidé Západu, protestovali proti tomu, že jsme neustále zastrašování vysokou morálkou Orientu—zejména Japonska? Vzpomínám si na zvláštní příhodu před několika lety, kdy jistí zdatní žurnalisté ze socialistického listu na Fleet Street náhle propukli v žhnoucí nadšení nad králem Asokou (indický císař z druhé poloviny třetího století př. Kr. Pozn. překl.) Jejich vztah s tímto vladařem nelze označit za důvěrný, faktem je, že zemřel před pár tisíci lety kdesi uprostřed Asie. Zdálo se ale, že jsme v něm ztratili našeho jediného spolehlivého morálního průvodce. Náboženství selhalo, lidský život byl celkem vzato tragedií, ale král Asoka byl v pořádku. Byl bezchybně spravedlivý, nekonečně milosrdný, zrcadlo všech ctností, opora chudých. Nezasvěcení se samozřejmě zajímali o prameny toho odhalení. Po nějakých diskusích se ukázalo a mírně poukázalo na to, že popis králových ctností se nachází pouze na několika jeho vlastních nápisech. Starý Asoka mohl být velmi milý pán, ale máme na to jen jeho slovo. A dokonce ani na zaostalém Západě nemusí být nemožné najít monarchy, kteří byli podle svých vlastních proklamací velmi spravedliví a mocní a dvory, které byly ve „Dvorském cirkuláři“ docela příkladné. Prosté asokovce z Fleet Street nenapadlo, že pompézní rozhlašování ideálů neznamenalo v Bengálsku víc, než v Birminghamu, ani na dávném Východu víc, než na moderním Západě. Je to něco podobného, jako kdyby nějaký Ind tvrdil, že ve vznešené francouzské monarchii musel být každý francouzský král dobrým křesťanem, protože byl na mincích a pergamenech nazýván „nejkřesťanštější král“ . Je to něco podobného, jako kdyby nějaký Arab tvrdil, že mezi anglickými poslanci má čest tak vysoké postavení a poslanci jsou na ni tak citliví, že se neustále vzájemně oslovují, s výbuchy obdivu „Ctihodný poslanec za Tooting“. Jen sotva by mohlo být absurdnější, kdyby Japonci prohlašovali, že anglický vévoda musí být elegantní postavy, jelikož si všimli, že se o vévodovi mluví jako o „Jeho milosti“. Přesto jsme právě s takovou komickou vážností žádáni, abychom akceptovali morální nároky dnešního Východu a zejména morální nároky Japonska. Všiml jsem si zrovna dvou novinových článků, které oba žalostně zvolávají, jaká je to škoda, že nemáme tak vysoké pojetí rytířské oddanosti, kterému Japonci říkají „Bušido“ nebo tak nějak. Jako bychom v Evropě neměli rytířské principy! A jako by na Dálném Východě neměli žádné principy, které jsou zcela nerytířské! Pokud nevidíme nic krásného na Excaliburu, budeme snad tím spíš brát vážněji dva meče nějakého exotického Daimia? Jsme-li opravdu němí po smrti Rolandově, budeme snad křičet nadšením při pohledu na Hara-kiri?
Zde je snad nejpodivnější případ ze všech. Mnozí orientalisté byli v poslední době naplněni zděšením ze zjištění, že Mladí Turci chtějí být i nadále turečtí a že pokročilé Japonsko je nadále nevysvětlitelně japonské. Dr. Parker zatratil Abdula Hamída. Tihle moderní hlasatelé všelidské vzájemnosti nedochází pochopit žádný národ, který by se chtěl zbavit Abdula Hamída a přitom se nechtěl stát přesně podobným dr. Parkerovi. Stejně tak jsou velmi zděšeni, když japonská vláda velmi rychle odsoudila nějaké zločince, kteří prý chystali spiknutí proti posvátné osobě Mikáda. Vypadají, jako by je nikdy nenapadlo, že Turkovi lze sebrat jeho turban i bez toho, aby přitom musel přijít o hlavu a že pod brixtonskou bouřkou si tatáž hlava bude myslet pořád totéž. Zdá se, že si člověk na Dálném Východě má dál žlutou kůži a to i poté, co mu obstarali žlutý tisk (Yellow press senzacechtivý, bulvární tisk pozn. překl.). Nejvíce ohromující verzi téhle věci jsem ovšem našel, v následujícím odstavci, úvodním odstavci článku o japonských rozsudcích ve vlivném týdeníku:
„Japonsko se ve velmi mnoha ohledech vydalo západní cestou, je však velmi smutné, když se dozvídáme, že při zacházení s muži a ženami, kteří mají dost inteligence na to, aby předběhli svou dobu a mají odvahu stát pevně za svým přesvědčením, si Japonsko osvojuje nanejvýš odsouzeníhodné ruské a španělské metody.“
Tohle mi přijde opravdu kolosální. Docela souhlasím, že Japonsko napodobilo mnoho západních věcí, mám také za to, že napodobilo zejména ty nejhorší západní věci. To je důvod, proč jsou mé sympatie k Japonsku velmi porušené. Kdyby Japonci napodobili Danta nebo středověkou architekturu, kdyby napodobili Michelangela nebo italské malířství, kdyby napodobili Rousseaua nebo francouzskou revoluci—pak bych, coby Evropan, měl alespoň pocit, že mám nějaký význam. Japonci ale napodobili jen to nejhorší z naší nejhorší doby: nelidské birminghamamské podnikání a nelidský berlínský militarismus. Mám z toho pocit, jako kdybych se podíval do zrcadla a viděl tam osla. Nebo, kdyby byla tato metafora považována za příliš nelaskavou, cítím se přesně jak se může cítit nějaký neotesaný, leč laskavý člověk, když jeho malý bratr začne napodobovat jen jeho chyby. Říkám to proto, abych ukázal, jak snadno přijímám myšlenku, že by si od nás Japonsko mohlo půjčovat špatné věci právě tak jako věci dobré, a pak se se úžasem—ba zděšením—obracím k odstavci, který jsme citoval. Japonsko (zdá se) si od Ruska půjčilo odporný zlozvyk popravovat lidi bez adekvátního soudního procesu. Proces před porotou, s úplnými zprávami druhý den v novinách, taková byla na Dalekém Východě běžná praxe, než se přes dva kontinenty nějak proplížil děsivý příklad Španělska a zničil ji. Věci jako autokratické popravy byly na Východě neznámé. V Japonsku se nikdy ani neobjevila myšlenka na despocii. Dokud v nějaké zapomenuté chvíli nezaslechli o Rusku, v každém městě pilně pracovaly krajské sněmy a a na každém ostrově byla zřízena republika. Než přišli Evropané, stála na konci každé ulice volební místnost a po celé Asii rachotily volební urny. Však běda, doslechli se o Španělsku. Doslechli se, že ve Španělsku se soudní procesy s ozbrojenými rebely konají příležitostně tajně a to stačilo ke zničení dlouhé a slavné tradice svobodné demokracie Dalekého Východu.
Nu, myslím, že ve srovnání s těmito náramnými žvásty lze Gilbertova Mikada s jeho tresty „jež přetrvávají a kypí v nich vroucí olej“ označit za dobrý, solidní a rozumný obraz Japonska. Východní despocie má mnohé výhody a nepochybuji i tom, že mnohá z jejích rozhodnutí nijak „neprodlévala“, ale byla stejně drsná a prudká jako spravedlivá. Jenže do jakého mentálního stavu se lidé dostali, pokud nevidí, že Evropa byla, celkem vzato, domovem demokracie, kdežto Asie byla, celkem vzato, domovem despocie? Japonsko opravdu není tak neschopné, jak tento autor předpokládá. Daleký Východ si pro autokracii nemusel chodit do Ruska, ani se nemusel mučení učit od Španělska. Sám v tom předvedl hodně umělecké záležitosti. A jestliže Španělsko a Rusko vskutku používaly teror a mučení je historicky mnohem pravděpodobnější, že se to získaly z Asie, než že by Asie kdy měla i jen tu nejmenší potřebu si něco takového od nich půjčovat.
Samotná fakta, jsou samozřejmě zcela prostá. Japonsko si od nás vypůjčilo naše zbraně a telefony, nepůjčilo si ale naši morálku a ani nevím proč by si ji, řečeno z morálního pohledu, půjčovat mělo. Pod vším svým zdobným plátovým brněním je Japonskou pořád tou samou cizí, pohanskou zlověstnou a hrdinskou věcí, pořád má dvě hluboké orientální zvyklosti: padat na tvář před despocií a zuřivě trestat. Ve východním stylu si pořád myslí, že král je nekonečně vznešený, že je bratrem slunce a měsíce. Pořád si ve východním stylu myslí, že zločince lze nekonečně trestat „čímsi v čem kypí vroucí olej“. Proč by, pro všechno na světě, mělo Japonsko opouštět adoraci Mikada a ničení svých nepřátel jen proto, že vědecký aparát přinesl Mikadu více vítězství a ničení jeho nepřátel více usnadnil?

(Zdroj Illustrated London News 1911-1913, Collected Works of G. K. Chesterton. sv. XXIX, str. 39-43)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s