Význam slov (Illustrated London News 15. dubna 1911)

April 15, 1911 The Meanings of Words
Jedním z běžných obvinění proti revolucím, jako byla ta francouzská, je že mění jména, aniž by měnily věci. Není to obvinění vždy pravdivé, ani jen pokud jde o prostá fakta. Nedlouho před francouzskou revolucí byla zaživa upálena žena a nehledě na všechny encyklopedie a filosofy se takové věci děly po celém světě. Demokracie tohle ovšem, tak či onak, změnila. I pokud ale uznáme (jako ostatně já uznávám), že revoluce je často jen výměnou tyranů, pořád si myslím, že revoluce je lepší, než to, co lidé nazývají „konservatismem“. Prokletím revoluce je, že začasté mění slova, aniž by měnila věci. Těžkým a drtivým prokletím konservativce ale je, že on skutečně mění věci, aniž by změnil slova. Francie přestala být monarchií, i když ve skutečnosti upadla pod zuřivou ústřední vládu a nejpřísnější vojenskou despocii. Benátky si ovšem dál říkaly republika dlouho potom, co poslední záblesk republikánského cítění vyhasl ve městě i jeho mořích.


Dokazování nějakého tvrzení na základě těžkých dějin vypadá vždy trochu neohrabaně. Jakýkoliv skutečně pravdivý názor lze dokázat z čehokoliv—proto použiju poslední vtip z ulice. Chcete-li pochopit, jak si může konservativní pospolitost zachovat své jméno a přitom se věcně změnit, podívejte se na harémovou sukni. Než by člověk řekl cokoliv proti nim samým,může zuřivě protestovat proti jménu. První slovo „harém“ je nepochybně dostatečně vhodné. To, že se ty pokročilejší z žen oblékají jako nevolnice ze serailu je skvělým komentářem k volání moderních žen po svobodě a mentální čistotě. Právě v těch městech, kde se s oblibou mluví o tom, jak jsou ženy utiskované, si ženy vzaly za svůj stejnokroj utiskovaných žen: v moderním feministickém hnutí totiž existuje skupina, která skutečně představuje polygamii. A polygamie skutečně znamená otroctví a s tím se vydává po celém světě. I když ale první slovo v titulu může být docela pravdivé, to hlavní na něm je, že je sám o sobě falešný. To hlavní na harémové sukni je, že to není žádná sukně. Muž nebo žena, který nebo která ji tak poprvé pojmenovali byli nejen zbabělci, ale i zrádci. On nebo ona se pokoušeli zavést novinku, která je odpudivá, pod starým jménem, které je bezbarvé.


Mluvím samozřejmě o estetice, ne o morálce. Na nošení jakýchkoliv nebo žádných šatů není nic podstatně nemorálního. Ovšem komukoliv se smyslem pro tvar implikuje sukně něco, co splývá s uměleckou svobodou, něco co lze zdvihnout a políbit jako róby starých proroků, něco čím lze zametat podlahu jako vlečkami papežů a králů. To je, umělecky vzato, význam slova sukně. Nu, záclona je krásná, zrovna tak jako může být krásnou nahota. Křivky živého zvířete jsou krásné a krásné jsou i linie volného či povlávajícího odění. Ovšem šat, který splývá rovně jako župan a dole je uzavřený jako pytel je hnusný a jiný než hnusný ani být nemůže. Kněží v bílých efodech stoupající k nějakému starému řeckému chrámu mohou být krásní. Hoši běžící neodění v nějakém starém řeckém závodě mohou být krásní. Ale závodící kluci v běhu v pytlích krásní nejsou. A žena, která nosí to, čemu se lživě říká harémová „sukně“ není krásná. Je to prostě žena, která se účastní běhu v pytlích ve dvou pytlích. Vzdáváte se krásy drapérie, aniž byste se dostali o kousek blíž kráse těla.


Pokud jde o linii, mohlo by být lepší, kdyby žena chodila v punčochách nebo šponovkách. Z hlediska slušnosti a zdravého rozumu (jsou-li takové věci nyní v diskusi přípustné) by bylo mnohem lepší, kdyby chodila v té nejpříšernější viktoriánské krinolíně, i když by byla větší, než potapěčský zvon. Z hlediska originální důstojnosti, elegance a tajemnosti, které většina zdravých mužů opravdu chce od opačného pohlaví by bylo žádoucí, aby chodila v tom, čemu se říká sukně. Jenže právě o to jde. Poté, co jste znásilnili jazyk a začali mluvit o „harémové sukni“, můžete za sukni označit cokoliv. S morální podporou pár obchodníků a několika aristokratů mohu za sukni označit jedny svoje staré kalhoty.


Používám tento příklad záměrně, protože je to jeden z nejživějších a nejobyčejnějších dnešních vtipů. Je to jedna z malá věci, kde moderní demokracie dosáhla velmi malého pohybu. Elegantní dámy se občas musí uchýlit do obchodů před poněkud sarkastickým rozumem populace. Kvůli jiným věcem nejsou elegantní dámy příliš zesměšňovány. Nejsou zesměšňovány kvůli hloupým a mnohdy zlým románům, které píší, nebo kvůli rozvláčným a někdy bláznivým řečem, které pronáší, nebo kvůli tomu, že anglický lid nejprve poplení kapitalismem a pak se jej pokouší utiskovat filantropií. Jsou ale některé věci, které každá populace vnímá jako jednoznačné překročení hranic. Lidé tak vnímali specifickou kašpařinu s tureckými kalhotami a to dokazuje, že lid je stále na živu.


Mohl bych ale vzít řadu jiných příkladů. Mohl bych citovat podivné množství příkladů, kdy se v moderním světě mluví o „sukni“ a rozumí tím „kalhoty“, tedy mluví se o věci, která zůstala, ale změnilo se její jméno. Ono zapálené a upřímné zavržení pomýlených vět, jež je prvotním hnutím bouřící se velkorysé duše jako by vymizelo ze slabého srdce dnešních revolucionářů. Čočkový steak není steak–je to jen nešťastná proměna kusu fanatismu v kus podvodu. Totéž myslím platí pro používání pojmů jako je pohostinnost a družnost v případech, kdy byla změněna fundamentální morálku ale zůstala pevná forma popisu.


Představme si, že nějakého starého dobráka majora pozve na večeři nějaká společnost z londýnské City o které nikdy před tím neslyšel—řekněmě třeba Ctihodná společnot krysařů. Pokud za těchto okolností pozvání přijme, má myslím naprosté právo protestovat, pokud zjistí, že nejí nic jiného, než krysy, nebo že to jsou to abstinenti, nebo že mají jiné nelidské nebo nezvyklé postoje. Pozve-li velmistr nějaké společnosti z City majora na večeři a nenabídne mu víno, má myslím morální právo protestovat, ba se i mstít. Myslím, že by oprávněně mohl takového velmistra pozvat na čaj a pak mu dát na výběr jen portské, burgundské, brandy a gin. V těchto frázích je totiž implikace, kterou musí smysl pro čest ihned rozeznat. Mohu mít naprosto upřímnou, možná i dokonale racionální doktrinu, že člověk bude zdravější, když bude spát ve stoje nebo opřený o sloup. Pokud ale, zastávaje tento názor, napíší zcela neznámému člověku. „Doufám, že u nás přespíte v úterý v noci,“ bude onen cizí člověk mít myslím plné právo si stěžovat, pokud mu jeho veselý a zábavný hostitel místo postele nabídne k přespání sloup. Výstřední společnost z City je ctí vázána, aby majora pozvala na abstinentskou večeři, ne jen na večeři. Výstřední teoretik spánku je ctí vázán, aby cizímu hostu nabídl vertikální postel a ne prostě postel. Člověk nezvyklých názorů má povinnost mluvit první. Krejčová, který dostane objednávku na sukni od manželky venkovského faráře nemá morální právo ušít jí harémovou sukni. Nemá právo zacházet s křesťanskou ženou jako by to byla muslimka. A stejně tak nemá abstinent právo zacházet s křesťanským hostem, jako by to byl muslim.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str 70-73, G. K Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s