Dvě verze anglických dějin (Illustrated London news 20. května 1911)

May 20, 1911 Two Versions of English History
Mezi cihlami a knihami existuje jakási válka, mám na mysli válku mezi tradicí materiálů a tradicí theorií. Na velmi mnoha místech odporuje kostel faráři a hrad hraběti, jednu věc říká parlament a druhou palác, ve kterém sídlí. Každý, kdo se kdy více méně nahodile toulal Anglií si musel všimnout jedné podivné věci, která je jen napůl vnímána a celkově zůstává zcela nevysvětlená. Mám na mysli naprostou odlišnost anglické historie, zejména starší anglické historie v běžných historických knihách a toutéž anglickou historií, tak jak přetrvává v anglických stavbách, místních obyčejích nebo populárních asociacích. Staří králové, biskupové a vojáci se jeví jako zcela jiní lidé, když se objevují tesáni v kameni a zcela jiní, když jsou tištěni na papíře. Tím nechci říct, že by školní dějepisy byly nepravdivé, nemyslím ani to, že si vzájemně odporují v dojmu, nebo jsou v nějakém obzvláštním nesouladu. Jsou ale ze dvou různých světů, v druhém se ukazuje jako celý vesmír zájmů a aktivit, o nichž je ten první doslova hluchoněmý. Je to něco jako kdybychom se doslechli o Tennysonově povýšení do šlechtického stavu, ale ne o jeho poesii, nebo jako kdybychom slyšeli, že Wellington byl předsedou vlády, ale nic o tom, že byl generálem, nebo třeba jako kdyby se Kolumbův životopisec vysvětlování vysvětlování Kolombova vejce, ale neztratil ani slovo o americkém kontinentu.

Dovolte mi použít typický příklad. Příběh dynastických násilností v Anglii patnáctého století je ve školních dějepisech opravdu pitoreskní. Vidíme umírat Lva od Agincourtu nad jehož uchvatitelským rodem se vznáší zlověstný osud. Vše, čeho v dosáhl v Anglii zanechává Glouchesterovým pletichám a smělosti a vše, čeho dosáhl ve Francii vyhlazujícímu nacionalismu Jany z Arku. Jediná hůl, o niž se Lancaster může opřít, je snacha krále Jindřicha, Markéta z Anjou, žena téměř stejně bojovná jako sama Jana z Arku. Mezi těmito silnými a zlověstnými postavami, byť snad i poněkud chorými, si člověk jen těžko všimne ubohého klučiny s bledou tváří, o kterém se říká, že to nemá v hlavě tak úplně v pořádku a který nakonec zdědí francouzskou i anglickou korunu. Bitvy se kolem něj vedly jako kolem dřevěného stožáru vlajkové žerdi, směny se konaly kolem něj jako kolem mrtvého žezla na stole parlamentu. Vždycky se zdálo, že je někde zavřený a zapomenutý. Když sledujeme Markétu, jak se staví proti zbojníkům v lese, nebo Richarda Hrbáče zrudlého rozvrácením vojska na Tewkesbury ani si na něj nevzpomeneme. Sotva si všimneme, že zemřel. Jeho vražda je tišší, než přirozená smrt většiny lidí. Takhle se král Jindřich VI. jeví v psaných anglických dějinách—či spíše, jak se v nich neobjevuje. Ničím se to nepodobá, ani to nenaznačuje, jak se stále objevuje, ne v anglických dějepisech, ale v Anglii. Netvrdím, že se jeho postava jeví nějak zvlášť odlišně, mám na mysli to, že člověk poznává nové pole činnosti pro takovou postavu. Nejde o to, že by něco zpochybňovalo tvář či vzhled mdlého mladíka—spíše je to, jako bychom vešli do pohádky, kde takový mladík může nabýt veškeré všemohoucnosti vil. Podobá se to zjištění, že služka je médiem nebo vesnický idiot mágem.

Vydejte se z Londýna na západ údolím Temže a najdete obrovskou vzdělávací instituci, která se stala téměř synonymem pro britské impérium a aristokracii, která impérium spravuje. Je nesmírně bohatá, nesmírně mocná a po celém světě je známá zrovna tak jako Oxford či Cambridge, nebo i víc, a každému chlapci nebo muži, který s ní má cokoliv společného, všechny tamní modlitby a obřady každé ráno i večer připomínají, že bohatství a moc z nichž žije jsou bohatstvím a mocí krále Jindřicha VI. Nejúspěšnější z vojáků prohlašuje, že u Waterloo vyhrál díky vlivu, který prohrál u Tewkesbury. (narážka na legendární, zřejmě v každém slova smyslu, Wellingtonův výrok, že bitva u Waterloo byla vyhrána na hřištích této školy pozn. překl.). Zamlklý a slabý hošík je dosud (i po hluboké proměně náboženství) svatým patronem a dobrodincem stovek zdatných a ambiciozních hochů, kteří udržují velkou legendu Etonu a anglických soukromých škol. Vydejte se z Londýna na východ rovinatými hrabstvími až dojdete k jedné ze dvou universit, které jsou prameny a zdroji národního života a učenosti. Najdete tam kolej, jejíž kaple svou krásou a tradicí strmí nade všemi střechami onoho krásného a tradičního města, celý svět kultury k ní přichází kvůli její architektuře nebo kvůli její hudbě nebo jejím vitrážovým oknům. Je to jeden z divů anglického světa. A nenajdeme vrátného ignorantského, ani studenta tak povrchního, kteří by dvacetkrát neslyšeli a dvacetkrát sami neopakovali, že právě přitroublý Jindřich po pět staletí uchovával tento Boží palác. Právěnejslabší z králů je králem par excellence pro místo zvané „King’s College“, nikoliv Kolej krále Jindřicha. Jak jsem řekl, odlišnost v dojmu je velmi podivná. Řekl jsem již také, že je to odlišnost, nikoliv rozpor. Jen málo z toho, co říká dějepisná kniha je nepravdivé, jenže ona knížka říká velmi málo. Jindřich VI. nebyl zdatný bojovník ani moudrý státník a pokud středověk vidíme, jako krvavou změť podobnou té od Tewkesbury, pak budeme vidět i Jindřicha jako velmi malého. Pokud se ale vydáme za jeden či dva zákruty anglickou pěšinou a uvidíme středověk jako starodávnou a bohatou, kreativní a systematickou civilisaci s plodnou vědou a mistrovským uměním—pak bude Jindřich nahlížet jako gigantického.

Mohly by samozřejmě následovat četné další příklady. Bystrý klučina, když ve škole čte o při mezi sv. Tomášem Beckettem a Jindřichem II. přirozeně sympatizuje, celkem vzato, spíše s tím druhým z nich: král se jeví, přinejhorším, jako netrpělivý muž činu, světec vypadá, přinejlepším, jako přemrštěný zastánce výlučnosti kněžského stavu. Ať hoch zavře Dějiny Anglie a otevře, řekněme, Chaucerovy básně, napsané běžným Angličanem pro krále a královny nedlouho poté, co byl král bičován v katedrále. Ve světě, v němž se ocitne bude pro něj velice těžké se vyznat. Ocitne se ve středověké Anglii, kde každý muž, každá žena i každé dítě berou naprosto a úplně za hotovou věc, že se sv. Tomáš proti králi stavěl oprávněně a berou to za hotovou věc stejně úplně a naprosto jako to, že se sv. Jiří oprávněně postavil drakovi. Stejně matoucí dojem jako z Chaucera si hoch odnese z Canterbruy. Tyto atmosféry nikdy nezávisí na nějakém detailu a vždy je je téměř nemožné je popsat, ale hoch bude mít dojem, že celá katedrála se zdvihá jako jediné burácení jednomyslného souhlasu, že samotné kameny křičí, že byla prolita krev spravedlivého. To jsou věci, které moderní dějepisné knížky nevysvětlují. Musíme do sebe pojmout atmosféru mnoha starých měst a starých knih, než jí začnete rozumět.

Nad celou Anglií tak visí tento jedinečný dvojí dojem politických dějin a populárních institucí. Muži, které Hume nebo Hallam připomínají jen pro jejich krutosti, jsou v Somersetu nebo Sussexu vzpomínáni jen pro svou dobročinnost. Od skotských mokřadů po staré království Cornwallu je anglická půda obtěžkána zbožností rouhačů, almužnami utiskovatelů, asketickým zápalem opilců a hltavých žroutů, vznešenou uměleckou kulturou barbarů. Vilém Rufus hyne v Hampshire pro svou zálibu v honech, ve Westminsteru ale díky stavbě, kterou založil, stále zůstává. Jindřich VII. stloukl dohromady ohromný stroj politické despocie, nezbývá z něj nic než kaple. Vypadá to jako by tu byl celý jeden rozměr života těchto lidí, který je při pohledu na ně trvale přehlížen a že takové přehlížení je v kritice lidského života docela běžné. Zdá se mi (jak jsem už řekl minulý týden v souvislosti s mormonismem), že musíme tato prázdná místa v dějinách začít vyplňovat oněmi sice neviditelnými ale zřetelnými myšlenkami lidí, kteří v nich působili, jinak to bude to stejné, jako dívat se na tančící muže, ale neslyšet melodii, na niž tančí.
Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str 88-91, G. K Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s