Je parlament zkorumpovaný? (Illustrated London News 27. května 1911)

May 27, 1911 75 Is Parliament Corrupt?
Mám obzvláště vysokou úctu k památce lorda Salisbury, zesnulého vůdce toryů. S největší srdečností však na něm obdivuji fakt, pro nějž byl vždy kritisován, totiž že je vinen „žhnoucími netaktnostmi.“ Těžko hledat lepší definici hrdinství, než je vyložená netaktnost. Hlupáci a obyčejní fanatici se samozřejmě dopouští netaktností, ty ale nedokáží popálit. Je vskutku mimořádné, pokud se taková výheň, byť i jen na okamžik, projeví v druhu, který nazýváme státníkem. Gladstone i Disraeli byli velcí muži, oba byli lidé, svým odlišným způsobem, upřímní. Měli v sobě ale onu drobnou státnickou chybu: že jejich nejvýmluvnější a nejbrilantnější úsloví je třeba označovat za projev žhnoucího taktu. Neobyčejnou a obdivuhodnou kvalitu lorda Salisburyho vyjádřil kdosi, kdo o něm řekl, že „přemýšlí nahlas“. I to bylo míněno jako výtka a i to mi připadá jako osamělá a ojedinělá chvalořeč. Je zcela jedinečnou pochvalou pro mysl jakéhokoliv politika říci o něm, že myslí. Je zcela překvapivým komplimentem pro jeho duši říci, že přemýšlí nahlas. Člověk, který přemýšlí nahlas je téměř z definice dobrým občanem. Přemýšlení je totiž loyalitou vůči pravdě a hlasitost loyalitou vůči naší společnosti a našim druhům. Přemýšlením je celou pravdou individualismu, přemýšlení nahlas je celou pravdou socialismu. Člověk má přikázáno milovat svého bližního jako sebe sám. Jak to může činit úplněji, než když svému bližnímu něco poví v tutéž chvíli, kdy to říká sobě.

Je zábavné, že se lordu Salisburymu vyčítají tyto požehnané výbuchy, zatímco skutečná zla jeho inteligence—jeho deprese a dojem uplývání, jeho oportunismus blížící se jako každý jiný oportunismus anarchismu, jeho historický fatalismu, který (jako u některých pokřestěných barbarů) téměř přemáhal jeho křesťanství—kritizována nejsou. Byl to hrozný den, když mluvil o „žijících a umírajících národech.“ Člověk má děsivý pocit, že takové řeči mohou vzejít jen z umírajícího národa. Nepochybně právě tato jeho melancholie a mrtvě se sunoucího času způsobil selhání v jeho hlavních životních úkolech, jako bylo poskytnutí Home Rule Irsku a zabránění jihoafrické válce. Jenže proti všem těmto fatalistickým kapitulacím lze postavit ony slavné řady netaktností, ušlechtilý doklad myšlení nahlas. Když jednou v reakci na tvrzení, že množství hospod musí zvyšovat opilství, komusi přemítavě řekl: „Na Hatfieldu je velmi mnoho ložnic, ale nikdy jsem se kvůli tomu necítili ospalejší,“ dopustil se toho, čemu se v politice říká neuváženost, totiž začal přemýšlet.

Nu, sám mám silné námitky proti těmto záchvatům politické paniky, když se kdokoliv rozhodne říct cokoliv neobvyklého. Lord Hugh Cecil podle všeho zdědil zvláštnost svého otce říkat v rozpravě to, co by řekl doma při večeři. V Dolní sněmovně onehdy pronesl, že jelikož sněmovna hlasuje nikoli přímo na základě přesvědčení svých členů, ale nepřímo, podle svých whipů, je vlastně zkorumpovaným shromážděním. Straničtí žurnalisté a řečníci, místo aby odpověděli, že Sněmovna není zkorumpovaným shromážděním, se dali do hysterického křiku o „nevídaném výroku!“ a „bezprecedentním výroku!“ Dobrá, ale věc prostě je nebo není zkorumpovaná. Jenže proč by ji, u všech všudy, nemohl Lord Hugh Cecil, nemohl označit za zkorumpovanou, pokud ji za zkorumpovanou považuje. Je to svobodný člověk a patriot a je jeho zřejmou povinností svědčit o čemkoliv, co podle něj otravuje společnost. Není-li Sněmovna zkažená, pak ať jeden každý z jejích šesti set členů podá samostatnou žalobu pro pomluvu. Nebo ať se všichni postaví do dlouhé fronty před Westminster Hall a jeden po druhém vytahají Lorda Hughe Cecila za nos. Nebo ať ho všichni vyzvou na souboj v Buloňském lesíku a ať tam pak chudák aristokrat z pořád dokola podávaných pistolí pálí třeba čtyřiadvacet hodin. Nebo ať (a to by mohlo být ještě lepší) se pokusí dokázat, že Dolní sněmovna není zkorumpované shromáždění. Jen ať už ale dál nekřičí, jak komická stará dáma ve hře sira Arthura Pinera „Ach, jak nelichotivé poznámky!“ nebo „Ach, jak nelaskavé narážky!“ Jestliže je obvinění lživé, pak ať mu odporují a neuzavírají je. Jestliže je pravdivé, pak může lord Hugh docela dobře tvrdit, že jeho kritika je „nevídaná“ jen proto, že i zneuctění je nevídané. V každém případě bychom vládce Anglie raději viděli rozhněvané jako muže a ne jen vyděšené jako staré panny.

Stejně pronikavý a přece bezmocný křik se rozlehl kolem takřečeného Holmesova oběžníku. Na obě tyto věci se dívám zcela z odstupem. Nemyslím, že je nejlepší svěřit politiku aristokratům jako je lord Hugh a nemyslím, že vzdělávání by měli řídit lidé z universit, byť by to byli lidé tak přemýšliví a zodpovědní jako je pan Holmes. Za nic na světě ale nedokážu pochopit, proč by zodpovědní lidé nemohli pronést všeobecný úsudek, pokud si myslí, že soudí spravedlivě. Pokud je druzí lidé považují za nespravedlivé, pak ať onu nespravedlnost prokáží a nekňourají nad tím, že jsou „urážlivé.“ Na lorda Hughe Cecila a oběžník lze velmi tvrdě útočit. Je mi divné, že takový útok nikdo nepodniká. Všichni jsou tak bez dechu a zaměstnaní faktem, že útok nemá „precedent“, že docela zapomínají na něj odpovědět.

Nu, kdybych já byl poslanec, reagující na lorda Hughe Cecila, myslím, že bych okamžitě napadl jeho návrh ponechat hlasování v parlamentu tajné, tedy prováděné hlasovacími lístky. Řekl bych: „Stěžujete si na zkorumpované tajnosti a pak navrhujete politiku ještě více utajit—a tím ještě více zkorumpovat. Stranický systém už (a až příliš) poslance osvobozuje od jejich voličů. Vy je ale přímo chcete před voliči skrýt. Žádáte svobodný parlament a pak žádáte, aby každý poslanec nosil masku, jako člen jakéhosi inkvizičního sněmu. “
Nebo kdyby byl obyčejným učitelem v obecní škole (k čemuž nemám ani to nejzákladnější vzdělání), na Holmesův oběžník bych řekl asi tohle: „Máte za to, že naše kultura je úzká. Nu, my si myslíme, že Eton a Harrow a Oxford mají úzkou kulturu a většina Evropy si myslí totéž. Němci, jejichž armádu chcete napodobovat a kterou jim závidíme, mají stovky takových učitelů, jako jsme my, ale nikdy neviděli, ani nepomysleli na člověka z veřejní školy. Provinční a lokální nejsem já, tvrdě pracující učitýlek. Provinční a lokální jste vy, dokonalý anglický gentleman. Podstatou vašeho obvinění proti nám je, že nejsem gentlemani. Nu, možná nejsem gentlemani ve vašem slova smyslu a když se díváme na nepořádek, který děláte z impéria, jsme tomu docela rádi. “ Tak bych odpověděl, kdybych byl učitelem základní školy. Jenže, jak se zdá, už dlouho nikdo neví, jak pořádně bojovat.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 91-95, G. K Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s