O kroku zpět k jasnějšímu pohledu (Illustrated London News 22. července 1911)

July 22, 1911
On Going back for a Clearer View

Není nic příjemnějšího, než najít někde v dobré a jasné angličtině vyložené někým odpovědným a přemýšlivým něco, o čem jste přesvědčeni, že je to lež. V Nationujsem nedávno četl tenhle konkrétní omyl, který podle mého názoru kazí reálnost vší moderní diskuse. „Jediná věc, kterou by neměla udělat žádná duše a žádná církev, je vydat se cestou zpět.“ Nu, vydat se cestou zpět znamená postavit se do jednodušší situace, ze které vzešla nynější složitost. A myslím si nejen, že to duše udělat může, ale myslím si také, že je to jediná rozumná věc, kterou může udělat. V přítomnosti a docela nedávné minulosti vidíme trosky důsledků, jejichž příčiny neznáme. Oheň se dusí vlastním popelem, pramen se uzavírá vlastním ledem, původní účel věci neproniká skrz naskrz. Jediný způsob, jak se s tím vypořádat je vrátit se zpět a ptát se, čím měla daná věc—trůn, teorie, nebo hlasování—původně být. V devíti případech z deseti je jediným způsobem, jak skutečně budovat budoucnost, představit si sebe sama v nějaké mnohem hrubší společnosti vzdálené minulosti. Pokud chcete, můžete říkat, že je to reakcionářské a barbarské, zrovna tak jako můžete tvrdit, že je reakcionářské a barbarské se koupat. Je jisté, že kvůli koupání musíme odložit řadu vnějších odznaků civilisace a napodobit nahotu divochů. Je to ale jediný způsob, jak se umýt a být čistý.
Ještě lepším symbolem než divošský obyčej koupání je divošský obyčej směny. Barbar nemá žádné peníze, jedny věci si kupuje jinými věcmi. Vymění tři sta buvolů za cylindr nebo čtyři sta manželek za kapesní nůž se třemi čepelemi. Jistě, můžete to označit za barbarské v opovržlivém slova smyslu a myslit si, že na takové bahno a špínu našich počátků můžeme zapomenout. Nicméně celá věda politické ekonomie je pokus myslet jako divoši. Je to pokus eliminovat z oběživa fikci a vidět za ním reálné věci v jejich přímé směně. Snaží se nemyslet v pojmech mincí a pokladen, ale zboží, nemluvit o pencích, ale o bochnících, které si za ně lze koupit, ne v librách zlata, ale v librách sýra. Tímto způsobem všechny peněžní transakce, které nejsou spojeny s ničím konkrétním prostě mizí. V jistém smyslu platí, že učit se ekonomii znamená odnaučovat se financím.
Nu, potíž s našimi řečmi o dnešní politice a etice je v tom, že jména ne vždy odpovídají věcem, že není všechno zlato, co se třpytí a že bankovky „šustilky“ se někdy mohou docela ztrácet mezi prsty. Musíme myslet barbarštěji a dostat se zpět k intelektuální směně. Tyto dva způsoby myšlení se liší zrovna tak jako dvě dimense. Chci říct, že se člověk může oprávněně zeptat, zda se váček, ve kterém je pět napoleonů rovná pětilibrové bankovce. Ovšem hlubší, možná děsivější a v každém případě zcela odlišná, je otázka, zda je bankovka opravdu vydaná bankou a zda je ve váčku něco jiného, než knoflíky od kalhot. Podobně může člověk dlouze hovořit o postavení aristokrata v republice a pořád tu zůstává docela odlišná otázka, zda je daný aristokrat opravdu aristokrat a vlastně, zda je republika republikánská. Představme si pro příklad, že bychom se bavili třeba o vztazích mezi anglickou monarchií a benátskou republikou v osmnáctém století. S naprostou historickou pravdivostí a příhodností bychom mohli poukázat, že si vyměnily takové a takové velvyslance, udělaly takové a takové obchody, že anglický monarchie dala ten či onen návrh a že benátská republika dala takovou a takovou odpověď. To vše nám ale nemůže zabránit, abychom se ptali, zda ve sféře posledních skutečností byla benátská republika skutečnou republikou nebo zda anglický monarchie spočívala na skutečném monarchovi. V případě králů, a o mincích to platí taky, může být svrchovanost pouhé slovo. Republika může zbankrotovat zrovna tak demokraticky jako finančně, papír jejich hlasovacích lístků, stejně jako dluhopisů či měny, může být dobrý leda tak do odpadkového koše. A některým z nás právě teď nejvíce záleží na tom, abychom se dostali za staré odznaky a prapory starých frakcí a forem vlády a ověřili podstatu sociálních sil, které opravdu představují—pokud ovšem nějaké existují. Je docela neškodné a zábavné bavit se o malicherných třenicích mezi Horní a Dolní sněmovnou, ptát se, zda má mít Horní sněmovna právo měnit rozhodnutí dolní komory, nebo jestli má ta reformovat komoru horní. Tomu se říká „praktická politika“ a není to špatný národní sport. Jenže je tu další významná otázka, která nás shodou okolností zajímá a která zní, zda ve sněmovně lordů zasedají opravdu lordi ve smyslu skutečné aristokracie a zda v dolní sněmovně opravdu zasedají obyčejní lidé, jak by se podle jejího jména House of Commons zdálo.
Nu, kdyby za vlády Jiřího I. někdo tento test reálnosti aplikoval na anglickou monarchii a benátskou republiku, okamžitě by zjistil, že ani v jedné ani v druhé neexistuje žádná monarchie ani republika. V obou by našel víceméně tu samou oligarchii. Obchod, vláda nad mořem, všemocnost kruhu velkých rodin, důstojnost a veřejnost při naplňování záměrů, ale tajnůstkářství, ba politické kšefty na jejich počátku, dědičná pýcha velebená ne podle nikoliv feudálních, ale podle parlamentních forem, propast mezi bohatými a chudými širší než propast mezi králem a poddaným nebo zákonem a občanem—zkrátka všechny prvky vznešené a historické plutokracie byly příznačné jak pro aristokratické Benátky, tak pro aristokratickou Anglii. Do Benátek přišel Napoleon a celá záležitost praskla jako bublina, Do Anglie Napoleon nikdy nepřišel. Jelikož ale už sám zrod francouzské republiky znamenal smrt benátské republiky stojí jistě za to pokusit se dostat se za pouhé fráze o repulikánství. Každý z nás může přijít s tvrzením, že ve své moderní podobě je francouzská či americká republika stejně zkažená nebo nedemokratická jako stará republika benátská. Podobně může každý tvrdit, že Jiří V. Je politicky stejně bezmocný jako byl Jiří I. Osobně si nemyslím, že by byla nynější francouzská republika dekadentní nebo že by nynější anglická monarchie byla impotentní. Jsem však přesvědčen, že ve všech těchto záležitostech se musíme dívat na nová fakta, ne jen na staré nálepky. Je docela správné a důležité bavit se o tom, zda demokracie vede k socialismu, zda je v souladu s katolicismem, zda podněcuje válku, zda připouští umění, zda je demokracie nudná či zda je bezprávím. Pro moderního člověka je tu ale jedna mnohem vážnější a pronikavější otázka, než tyhle všechny: zda je totiž demokracie demokratická.
V Anglii čím dál víc roste zklamání a rozčarování. Pan Asquith a pan Balfour dají dohromady nějaký plán omezení a reforem, který bude obsahovat asi tolik: že až budeme mít sněmovnu lordů ze které budou vyloučeni všichni aristokraté a dolní sněmovnu, ze které budou vyloučeni všichni demokraté—pak bude Anglie svobodnou a navěky šťastnou zemí. Nebudu v drobném soukromí této stránky zastírat, že o tom mám své pochybnosti. Jenže tento mrak zmatků není už jen jakousi mlhou visící nad britskými ostrovy. Už jsem své jakobínské sympatie dal dříve najevo natolik, že jistě nebudu zle pochopen, když řeknu, že i francouzská republika už před nějakou dobou vykazovala známky, že se může stát nedemokratickou prostě tím, že se stane nelidskou. Nelze žádným představitelným způsobem předstírat, že by v kterékoliv zemi na světě chtěli občané prostšího a jednoduššího druhu zakazovat staré náboženské fráze nebo rozbíjet staré národní symboly kladivem. Jednotná a nerozdílná republika se ještě pořád může ze státu změnit v sektu, ale já doufám, že hrozivá historie velkých anglických puritánů a jejich pohrom může být pro francouzské demokraty ještě pořád výstrahou a varováním.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 123-126, G. K Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s