O bláznivém psaní a bláznivých proroctvím (Illustrated London News 12. srpna 1911)

August 12, 1911
On Crazy Writing and Crazy Prophecies
Docela by mě zajímalo, kde se bere hluboké moderní přesvědčení, že se všichni naši potomci zblázní. Byli jsme zvyklí na myšlenku, že lidské plémě jednoho dne přepadne do slunce, na teorii Nové potopy, že všichni lidé utonou. Kde ale naši sociologičtí rozumáři a romantici vzali myšlenku, že budou všichni padlí na hlavu? Žádné jiné slovo se totiž nehodí pro předpovědi velmi běžné právě nyní v mnoha esejích a románech. Nejprostší studium přírodních věd nás pravděpodobně povede k předpokladu, že naši synové a dcery budou muži a ženami a ne sfingami a minotaury, a že muži a ženy se budou zajímat o obvyklé věci—převážně o sebe navzájem. Sex, sebeobrana, nebezpečí porodu, nebezpečí bitvy, budou vždy zastiňovat a dominovat vše ostatní. Narození, úmrtí a sňatky budou vždy na titulní stránce. Zvláštní vylepšení i pozoruhodné vynálezy porostou, dokud nebudou vsazeny do rámce těchto obrovských věcí a pak růst přestanou. Z toho, co ale slyšíme od společenských proroků, bychom se mohli domnívat, že tyto vynálezy a vylepšení porostou do čím dál ohromnější velikosti v jakési prázdnotě a nakonec pohltí vše, včetně lidstva, které je vytvořilo.
Onehdy jsem například slyšel velmi střízlivou a vědeckou přednášku o letectví. Přednášející zcela klidně řekl, jaksi na okraj, že nelze přesně určit dobu, kdy se létání stane běžným způsobem všednodenního pohybu, ale že taková doba docela jistě přijde. Nu to je to samé, jako kdyby v době, kdy byla právě vynalezena železnice, nějaký drážní ředitel napsal, že všichni nakonec budeme celý svůj život večeřet a spát po vlacích, ale zatím nemůže zveřejnit, k jakému datu toto nové uspořádání vejde v platnost. Je zřejmé, že aeroplán poroste, dokud nezaplní své konkrétní místo v civilisaci tak, jak narostl železniční vlak a pak růst přestane, zrovna tak jako přestal růst vlak. Kdyby některý z prvních železničních spekulantů prorokoval, že se železnice stane milionkrát rozšířenější a nezbytnější, než většina lidí předpokládala, měl by pravdu. Pokud by ale předpokládal, že tyto cestující domy budou brzy jediné, které zbudou, pak by se mýlil. Pokud by tvrdil, že katedrála sv. Pavla a Hlavní pošta budou jednoho dne jezdit na kolečkách s ojnicí, žil by v mylném dojmu. Pára zažila svou éru moci a bohatství, zhruba tak dlouhou, jak bylo možné očekávat. A kupodivu pořád máme jídelny a ne jídelní vozy a ložnice (což mě těší) a ne wagons de lit. Kdyby první konstruktér automobilů řekl, že automobily se neomezí jen na na projektanty, nebo na mimořádně bohaté lidi, měl by pravdu. Pokud by ale tvrdil, že už v roce 1911 bude každý člověk jezdit z ráno patra do přízemí k snídani autem a stejně tak večer zpátky do ložnice, vozit se autem po knihově, aby si vybral knížku a když bude chtít zazvonit na zvonek sveze se přes salon také autem, pak bychom dnes už mohli rozeznat, že trochu přehnání. Stejně tak samozřejmě i člověk, který tvrdí, že letectví bude mnohem důležitější než nyní, má nejspíš pravdu. Ale ten, kdo říká, že s létání stane běžným lidským zvykem je nejen sám blázen, ale očividně věří, že může svou mentální chorobu odkázat svým potomkům.
Jednou z věcí, podle kterých blázna dobře poznáme je to, že říká směšné a pošetilé věci jaksi mezi řečí, na okraj a závorce. Pokud je něco napsané divoce a užvaněné od první stránky do poslední, není to známka šílenství. Ba ne, může to být dokonce známka příčetnosti. Může to být jakýsi vrchol jakéhosi hulákajícího veselí pocházejícího z čirého zdraví: známe mnoho stránek velmi zdravých a rozumných autorů, od Rabelaise po Dickense, které jsou přesně takové. Pokud ale někdo napíše deset umírněných stránek a jednu obludnost v závorce, pak si myslím, že v jeho mozku je jakési podivné místo a mohlo by být lidsky žádoucí promluvit si o tom s jeho rodinou. V povzneseném duchu může kdokoliv napsat cokoliv a s největší pravděpodobností, pokud by to všechno bylo nemožné, pak to bude nejspíš pravda. Pokud ale napíšu nějakou běžnou informaci jako třeba „Beaconsfield je město v South Bucks, se čtyřmi hlavními ulicemi, zvanými „ends“, z nichž jedna vede směrem na Windsor, jedna do Wycombe, jedna do Aylesbury (kde jsem snědl sto černochů) a jedna do Londýna“ – pak myslím bude závorka ze zbytku vyprávění vyčnívat s jistou mimořádnou nepravděpodobností. Nebo kdyby nějaký historik napsal „Karel I. stanul 1649 před zvláštním tribunálem, kterému předsedal Bradshaw (jehož matka byla mrožice) a poté byl popraven na Whitehallu“— pak opět přesnost zbytku jeho podání bude zdůrazněna podivností jednoho tvrzení. Nebo kdyby nějaký zeměpisec napsal. „Anglie je obklopena na východě Německým oceánem, na severu Skotskem, na západě kanálem sv. Jiří a Irskem (kde jsou lidé nezpůsobilí samosprávy) a na jihu Anglickým kanálem a Francií“—pak bychom měli všichni cítit , že autor byl šílený, i když šílený možná jen v jedné záležitosti.
Vždycky narážím, v těch nejkulturnějších kruzích, v nejpečlivěji napsaných textech, na tenhle zvláštní prve toho, co bych snad označil za bláznivé volné narážky. Jakoby někdo mezi nejběžnější ptáky našich plotů vypustil dvanáctihlavého pštrosa. Vezme velrybu procházející se po sloních nohou a bude ji brát docela zlehka. A v žádné oblasti to není víc tiše poutající než v oblasti diskusí o budoucnosti, o kterých jsem mluvil výše. Můj nadšený přednášející o letectví se totiž v tom smyslu, jako by předpokládal, že lidé budou vylétat z oken svých ložnic a poletovat na zahradní párty rozpovídal uprostřed naprosto prosaického výkladu o odporu vzduchu, úhlech pro plachtění, podvozcích pro přistání a bezmotorovém létání. Abych vzal jiný příklad. Četl jsem nedávno velmi spravedlivý a uvážlivý článek o filosofie jistého Němce, který ho v jednom bodu vychvaloval a v jiném se od něj distanoval. A najednou, a docela poklidně, se objevil odstavec v němž kritik řekl (s jistým uspokojeným zarděním), že německý profesor téměř jako by navrhoval, který on (náš kritik) již dlouho zastával. A jaký to byl názor? A věru jaký! Bylo to míněné, že lidstvo se co nevidět promění v jedno obrovské zvíře, které nebude mít víc vědomého života než krevní tělísko. Tak to doopravdy byl. Nu a proč by se měla racionální naděje a zvědavost kohokoliv o lidské budoucnosti křivit a očerňovat takovou duchaprostou noční můrou? Zrovna tahle kupříkladu nemá jakýkoliv vědecký základ, který bych si dokázal představit a je zrovna tak absurdně nemožná, jako je ohavně nežádoucí. Proč by měl náš nešťastný gentleman předjímat, že se všichni rozpustíme do jedné organické bytosti víc, než že nám najednou odpadnou nohy začnou si z vlastního popudu tančit ulicí. Dávno před tím, než bych se přihlásil k této šokující formě imperialismu, podle které bychom se všichni měli stát ne pouze jedním národem, ale přímo jednou osobou—dávno předtím než bych podlehl tak zvěrskému otroctví, bych začal mít chuť propagovat „Svobodu “nohám“ a „Samosprávu nosům“. Jenže ještě před tím bych zase měl předložit skromnou a váhavou úvahu, že z mláďat lidského rodu mohou snad vyrůst lidé a nést takovou obecnou podobnost vůči svým předkům jakou máme my vůči našim. Už máme zkušenost, že poté, co experti na vzdělávání předvedou to nejhorší co dovedou, kluci jsou pořád kluci a není proto mimo hranice představivosti myšlenka, že až sociologové napáchají, co oni nejhoršího dovedou, muži bodu pořád muži. Jsou tu reálné tyranie s nimiž musíme bojovat, tyranie, které tiše narostly během desetiletí a staletí a my si nemůžeme dovolit, aby nás, zatímco nás stále ještě utiskuje naše minulost, tísnila ještě i naše budoucnost.
Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 134-137, G. K Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s