Prokletí nálepek (Illustrated London News, 14. října 1911)

October 14, 1911 The Curse of Labels
Když Artemus Ward řekl „Ona nedělá tolik škody ani tak lidská neznalost, jako spíš to, že lidi vědí tolika věci, které znají špatně,“ byla to jedna ze dvou nebo tří nejmoudřejších věcí pronesených v této starodávné zemi. Při čtení těchto slov člověk přímo vidí stovky vážených, dobře informovaných, dobrými úmysly vedených lidí, šupitajících po ulicích, kteří znají věci. Znají spoustu věcí: vědí, že socialismus chce rovné rozdělené všeho vlastnictví; vědí, že jesuité učí, že účel světí prostředky; vědí, že Kniha modliteb člověku říká, aby konal svou povinnost v tom životním stavu, do něhož se Bohu zalíbilo povolat; vědí, že Browning věřil, že „se světem je vše v pořádku“. Vědí tyhle věci absolutně, jsou si jimi docela jisti a žádný rozpor jejich jistotou neotřese. Jenže ony věci takové nejsou: socialisté nechtějí rozdělovat všechno vlastnictví rovným dílem, oni je vlastně nechtějí dělit vůbec; jesuité neučí, že účel světí prostředky, leda v tom smyslu, v jakém tomu věří všichni rozumní lidé; Kniha modliteb nemluví „o životním stavu, do něhož se Bohu zalíbilo mně povolat“ a Browning nikde nepřevzal odpovědnost za tak pošetilý názor, že se světem je všechno v pořádku.
Existuje jistý zvláštní druh omylu, který není jen strnulý, ale je malovaný—pokrytý barevnými a libovolnými obrazy jako heraldickými symboly. Všichni veřejně činní muži tak k sobě mají přivázané nálepky a mluvit o nich jako o lidských bytostech, odděleně od nálepek, je takřka nemožné. Rooosevelt je vždy houževnatý a krotí buvola, Lord Hugh Cecil je vždy středověký a zjevně nosí biret, německý císař věří v božské právo vladaře, ocelovou pěst a Boží zásah v jeho prospěch a Tolstoj byl takřka svatý venkovan, který se kopal v zemi a byl v nenávisti proto, že byl tak dobrý a mírný. Žádná z těchto nálepek vůbec neodpovídá psychologii a potížím čtvera rozhodně zajímavých mužů. Rooseveltův význam nemá zvlášť společného s houževnatostí, byl to tvárný a spíše uměřený politik, který upravil a vylepšil politiku strany trustů vůči trustům a jeho zápasy měly společného mnohem víc s býky a medvědy, než se lvy a bizony. Lord Hugh Cecil není ani v nejmenším středověký, víc než on snad ani člověk středověku být vzdálen nemůže. Mystického na něm není nic: je to velmi moderní anglický gentleman s velkým talentem právě pro náš konkrétní parlamentní život a naše konkrétní ekonomické pře. Kaiser nemá, dokonce ani ve své vlastní mysli, s Bohem víc co do činění, než kdokoliv z nás: je to rozrušený moderní diplomat a trošku i novinář a rozhodně nemiluje válku. A Tolstoj nebyl rustikální světec, ale subtilní, smělý a strohý aristokrat s veškerou nelítostností velkého logika a vší arogancí velkého umělce.
Zajímavý příklad k tomu jsem viděl v nových novinách Eye Witness, které se pokouší do našich politických a společenských záležitostí vnést onen tolik potřebný prvek, kterému z nedostatku lepšího označení říkáme realismus. Pan Marcus Baring do nich napsal článek o svém ruském příteli, který poukázal, že i když politická svoboda v chráněném a systematickém slova smyslu v Rusku žalostně chybí, jistým druhům společenské a osobní svobody se lze v Rusku těšit více než v Anglii. „Rus,“ řekl jeden příslušník onoho plemene, „je ve vězení svobodnější, než Angličan na ulici.“ Samozřejmě tím mínil, že v hrubších společnostech může člověk ve vězení zpívat, koupit si něco k pití, lenošit nebo konversovat. Ten článek vyvolal rozčílený dopis od jistého zjevně upřímného muže, který si říkal „Demokrat“ a ošklíbal se nad páně Baringovým ruským přítelem a tvrdil, že to bude nějaký bohatý Rus. Pan Baring na to odpověděl, že už jen to přídavné jméno ukazuje pisatelovu neznalost Ruska, protože tím naznačoval, že boháči, jako tací, vůči chudým, jako takovým, chovají tytéž podivné a vzdálené pocity jako v Anglii. „Není pravda,“ psal pan Baring, „že zámožní Rusové, jak o Gorký nebo Stolypin chovají vůči chudému Rusovi tytéž pocity, jaké chovají pan Cadbury nebo pan Webb vůči chudému Angličanovi. Kterýkoliv Angličan, kterékoliv třídy mu poví, že to není pravda.“
A tu se dostáváme k oné podivné záležitosti s nálepkami. Rusko neznám a proto samozřejmě nemohu říct, zda má pan Baring pravdu nebo ne. Jeho argument je ale naprosto jasný. Nemá nic společného se samostatnými charaktery Stolypina nebo Gorkého. Prostě jen tvrdí, že v jedné konkrétní společnosti nemá bohatství jeden konkrétní efekt, který má v jiné konkrétné společnosti. Ovšem „Demokrat“ byl vyděšen, zmaten a rozezlen. Před „Demokratem“ tu totiž ležela takříkajíc rozložená barevná mapa světa s jistými kmeny, osobami či institucemi označenými černou nebo bílou: černý kříž božského práva pro kaisera, bílý kříž pravého křesťanství pro hraběte Tolstého, černá plocha pro Kongo a bílá plocha pro Finy. A mátlo ho, a přivádělo k zuřivosti, zjištění, že Gorkého (na jeho mapě označený Dobrý) lze zatřídit vedle Stolypina (v jeho mapě označeného Zlý) a to i jen pro neškodný účel sdělení, že jsou to oba Rusové a oba docela zámožní. „Nechápu, proč by pan Baring měl lidi jako je Gorký urážet spojováním se Stolypinem. V mysli demokratů se ono druhé jméno spojuje především s jistou ne velmi pohodlnou „vázankou“—samozřejmě se tím míní oprátka, k níž Stolypin odsoudil tolik vzbouřenců.
Nu a právě ono „především spojuje“ je to, nad čím si zoufám a nač útočím. Vyjma matného, leč silného dojmu, že kdybych byl Rusem, musel bych být ruským revolucionářem, nevím o Rusku nic a rozhodně nevím nic o Stolypinovi. Vím však, že tenhle zvyk „převážného spojování“ míchající postavy nebo složité problémy s nějakým hrubým, monotónním obrazem je prokletím Evropy. To, že je Stolypin „převážně spojován“ s jistým druhem „vázanky“ je samo o sobě stejně málo osvětlující nebo poučné jako to, že Gladstone byl spojován s jistým druhem nákrčníku. I kdyby byl Stolypin špatným člověkem, bylo by zajímavé vědět, jakým druhem špatného člověka byl. Tak jak věci stojí, je skutečný Stolypin (ať už je jakýkoliv) nejen zardoušen svou vlastní vázankou, ale je jí přímo skryt, zrovna tak jako je skutečný kaiser skryt svou korunou a mečem a skutečný Roosevelt svým širokým kloboukem a puškou. Mě ale záleží na skutečných lidech a je pro mě zajímavé slyšet, že Stolypin, i když to byl špatný člověk, jednu konkrétní společenskou chybu neměl. Nebo, abychom se dotkli reality ještě jinak, četl jsem kdesi, že Stolypin usiloval o podporu rolníků proti revoluci tím, že jim pomáhal stát se drobnými vlastníky půdy. Pokud je to fakt, je to zajímavý fakt. Pokud to byl tyranův úplatek, zrádcův úskok, ohavný projev reakce nebo děsivá administrativní chyba, pořád je to zajímavý fakt. Ukazuje rys člověkova myšlení, náznak jeho filosofie, náhled jak se, pokud měl opravdu dobrou vůli, snažil pomoci své zemi, nebo jak se pokoušel, pokud byl opravdu tyranem, uklidnit své svědomí. Pokud budeme Stolypina „převážně spojovat“ s věšením, aniž bychom ho „převážně spojovali“ s čímkoliv jiným, pak nemáme uchopitelnou postavu—a to ani postavu lumpa. Je to jen lepenková figura z jedné strany pomalovaná.
A tohle je upjatá bláhovost, jíž se musíme v první řadě vyhýbat při posuzování cizích záležitostí: uvažování nad událostmi vyčpělým, prostým způsobem, o němž víme, že se nijak nevztahuje k vášnivým rozporům a složitostem životů reálných lidí. Stolypin možná byl vinen. Nic o něm nevím. Je-li tomu ale tak, pak byl ještě něčím ještě jiným: byl Stolypinem. Stolypina zastřelil v divadle jakýsi horlivec, který byl zřejmě patriotický a upřímný. Booth křičel „Sic semper, tyrannis.“ stejně upřímně jako kterýkoliv ruský revolucionář. Pokud si myslíme, že nebylo důvodu nazývat Lincolna tyranem—vždyť je to přece jen další nálepka.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 169-173, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s