Turci a evropská morálka (Illustrated London News 4. listopadu 1911)

November 4, 1911 The Turks and European Morality
Existují jistí lidé, kteří vždy používají vzdálené věci, jimž nerozumíme, aby vnesli zmatky do věcí blízkých, kterým rozumíme. Tyto přímočaré zlé činy, které ve zdravých společnostech vyvolají ránu do tváře, vyvolávají u nás často nějaké složité omluvy založené na nějaké odlehlé a fantastické paralele. Mám-li námitky proti nějakým starým supovitým lichvářům, kteří ztloustli na lopotě a strachu chudých, vždycky se najde nějaký akademický socialista, který bude vysvětlovat, že s tím nelze nic udělat do té doby, dokud nezrušíme samotný úrok a že tedy nějaká stará dáma, která má pár liber v železniční společnosti je přesně stejný druh osoby jako lichvář. Pokud vyjádřím politování nad tím, že jistý hrad, z něhož členové jedné a téže trvající rodiny odcházeli do Aškalonu, na Flodden a k Naseby, má koupit majitel poněkud pochybného krámu se smaženými rybami, pokaždé se objeví nějaký historický badatel, který řekne, že ona stará rodina byla taky kdysi zbohatlická a také před osmi sty lety nahradila nějakou jinou rodinu. Pokud prohlásím, že nějaký národ nemá vůči jinému národu používat bez důvodu síly, vždycky se najde nějaký starý evolucionářský osel, který řekne, že „pokud by na to přišlo“ (jak on velmi rád říká), pak jsou tu jisté pochybnosti o legálnosti postupu Hengista a Horsy a že o Skotsko by se mohli se Skoty soudit Piktové. Všechny tyhle odlehlé paralely jsou pomýlené z jednoho zcela prostého důvodu. Vidíme, jak konkrétně ubližuje lichvář, u staré dámy takovou konkrétní způsobenou škodu nevidíme, i kdyby snad existovala. Vím, že změna, která vyhání skutečného venkovského šlechtice a nahrazuje ho falešným je změnou k horšímu, zda byla změnou k horšímu ta, která autentického zemana na hrad dosadila, nevíme. Pokud nám někdo krade před očima, víme to. Zda Hengist někdy skutečně kradl nevíme, protože nevíme, zda vůbec existoval.
Možná nejsilnějším příkladem toho všeho je naše současná diskuse o Turcích. Nemám na mysli Mladé Turky, ti by byli námětem mnohem veselejšího a lehčím tónem psaného článku, než je tenhle. Mám na mysli staré Turky. Mám na mysli jediné Turky, které kdokoliv s nějakým smyslem pro historii bere vážně: skutečné Turky, kteří mají jediné dvě věci, které v tomto světě stojí za to mít, totiž víru a bojovného ducha. Nu a právě tak, jako jsou ti jistí lidé, kteří by na rodinný večírek pozvali opici a zrovna tak, jako někteří budou plenit proto, že i Hengist plenil, tak jsou i tací, kteří tvrdí, že Turkové mají stejné právo být v Tripolisu, jako Angličané v Anglii. Je to celé zcela prosté. V Essexu a Suffolku mohly být nějaké plenivé nájezdy, ale při pohledu na ně by člověka nic takového nenapadlo. Těžko si představit méně slibné místo pro masakr. Jenže Albánie je od Essexu podivně odlišná.
Pravda je taková, že přinejmenším od té doby, co se římská říše stala křesťanskou, pokud už ne mnohem dříve, byla pro Evropany myšlenka, že pouhý úspěch zakládá pravou autoritu, nepředstavitelná. Ať už tomu budeme říkat, idealismus či pokrytectví, křesťanské výboje považovaly vždy za nezbytné hlásit se k nějakému důvodu obecné morálky. Platilo to od nejdrsnějších fází temného věku po nejsubtilnější fáze naší doby. Alfréd sjedná smlouvu (nebo jak tomu Anglosasové říkali, pakt) s Dány a nemůže je zahnat dál, dokud oni sami smlouvu neporuší. Vilém Dobyvatel si sám Dobyvatel neříká: nazývá se Vilémem Dědicem—své nároky totiž zakládá na Edwardově slibu a Haroldově přísaze. Edward I. nemíří do Skotska, aby je jak říká nemorální moderní fráze „civilizoval“. Nejde do Skotska, aby si je přisvojil: prohlašuje, že jeho již je a svůj nárok na hodnost lenního pána dokládá argumenty, které jsou téměř tak spletité, pedantické a falešné jako argumenty dnešního prvotřídního advokáta. Edward III. si nedělá na Francii nárok ve jménu Kresčaku: svůj nárok vznáší ve jménu vysoce moderní představy politického práva ženy vládnout. Jidřich V. svůj nárok na Francii neopírá o Agincourt: nárok vznáší ve jménu Edwarda III. Cromwell je sice nanejvýš nepopupulární vojenský despota, ale hlásá, že vládne z vůle lidu: whigovští aristokraté, kteří vyhnali Stuartovce a válčili s Francouzi hlásali, že měli „podporu lidu“; Napoleon I. nevládl na základě triumfu, ale referenda; Napoleon III. se nehlásí se státnímu převratu, ale k následným volbám; Prusové Alsasko a Lotrinsko nepožadují proto, že by mohli cokoliv požadovat, ale kvůli jejich germánskému původu a přirozenému právu na Rýn; Itálie si nečiní nárok na Tripolis prostě proto, že ho chce, ale s ohledem na jeho evropský původ a přirozené právo na Středomoří.
Nu, mnohé z těchto předkládaných či předstíraných důvodů mohly být pokrytecké a všechny mohly být pomýlené, vydávají však svědectví o pevně dané evropské morálce, kterou nikdy nemohli ignorovat ani ti největší dobyvatelé. V případě mohamedánské civilisace ale žádná taková etika kolem hranic či jen pouhých titulů neexistovala. Dobrý muslimský král byl takový, který byl přísný v náboženství, udatný v bitvě, spravedlivý v rozsuzování svého lidu, který ale v mezinárodních vztazích neměl nejmenší výčitky, pokud přesunul sousedův hraniční milník. Právě to dodává jistou falešnost tónu Mladých Turků, když mluví řečí francouzského racionalismu o spravedlnosti a pravdě. Kdyby Turkům na těchto věcech za mák záleželo, nikdy by nebyli v Tripolisu, ba ani v Turecku ještě ne. Někdo by mohl říct, že totéž platí pro mnohé evropské mocnosti, které okupují provincie některé starší rasy. Jenže právě zde docházíme k důležitému rozdílu. Bez ohledu na to, zda Angličané jsou v Anglii domorodci, chovají se tak jako by byli. Bez ohledu na to zda jsou Toskánci či Lombarďané Italové nebo Gótové, v Itálii se usadili a Itálii slouží, chovají se jako starodávný národ. Ať už putování Galů ve Francii začalo nebo ne, ve Francii skončilo a Galové jsou doma. Jenže turecká vláda nemá v plenivém nájezdu jen svůj původ: ona plenivým nájezdem je. Je jím svou zuřivosti, vojenskou mašinerií, přísným rozlišováním mezi přáteli a nepřáteli, svým odmítáním tolerovat nebo mísit. Století za stoletím, oblast za oblastí tato starodávná a neobyčejná říše propuká znovu a znovu a chová se přitom tak, jak dovede jen ten nejdivočejší voják při náhlém plenění města.
Není tak docela bláhové předpokládat, že tento duch odtažité a prázdné nadvlády má náboženský původ. Pojí se také s muslimským děsem z modloslužby, s bezvýraznou strohostí jejich umění a celou onou poněkud nelidskou prostotou, která jim brání mít místní obrazy a zvláštní svatyně. Lidské krajiny je nefascinují a nezmocňují se jich, nepodléhají kouzlu krajin, které si podrobí. Jejich mech na nich neroste, nepodmaní si je jejich břečťan nebo psí víno. V jejich triumfech se nikdy neobjevuje onen romantický obrat a msta o nichž římský básník mluví v případě Hellady. Pod nimi porobené Řecko nikdy nevedlo svého dobyvatele do zajetí. Pokud jde o odvahu, morální sílu a stoicismus, mohou se Turkové s Římany srovnávat. Ale Řím leží na Řecku jako houba: Turecko leží na Řecku jako kámen. Turky nikdy ani nenapadlo ani přesvědčit lidi ani zachovat památky. Pro pána, který se nedokáže poučit od svého otroka, není naděje.
Je vždy sporné, zda se národ, který má zemi potřebuje snižovat k tomu, aby měl říši. Jsem jeden z těch, kdo se vždy pokoušeli Anglii přesvědčit, aby se nesnižovala k této provinční—ba spíš předměstské ideji imperiální expanze. Tak či tak ale musí být zřejmé, že národ, který má říši, aniž by kdy měl zemi, představuje velké nebezpečí. Turecká říše je dokonalou ukázkou imperialismu a právě proto se rozsype na kusy. Je to jako by člověk viděl zdálky cosi, co vypadá jako les, když však přijde blíž, zjistí, že jsou to jen hejna a hejna dravých ptáků, smělých a bdělých a spořádaných a tichých, která ale visí na nebi, aniž by se kdy dotkla půdy země.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 181-185, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s