Smysl loyality (Illustrated London News 11. listopadu 1911)

November 11, 1911 The Meaning of Loyalty
Slova jsou dnes divoká i krotká, vlastně jsou divoká, protože jsou krotká. Právě proto, že je jejich význam dnes tak bezbarvý a krotký, používají se tak výstředně a někdy až směšně. Letmý pohled na titulky kterýchkoliv novin ukáže slova, jejichž smysl se ztratil, použité na věci, na něž jsou přímo obzvláště nepoužitelné. Když si některá z obyčejných profesionálních sboristek pro peníze vezme postaršího patrona lehčího dramatu, vždycky to dostane titulek „Romantický sňatek“. Oko mi padá na jiný příklad v novinách, které mám zrovna před sebou. Pan Lloyd George předložil pojišťovací schéma, což může být velmi dobré nebo velmi špatné pro cokoliv, co tu o něm chci zde říct. Ovšem jedny noviny, které plán podporují, vyšly s obrovským titulkem „Demolice“ a pod ním stálo „Konkurenční „plán“ k návrhu zákona“. Očividně to mělo vyznít tak, že kdokoliv kritizuje veřejný návrh, je jako člověk, který boří veřejnou stavbu: že cítit pochybnost o zákonu, který ještě ani neexistuje, je to samé je to samé jako urážet nějaké instituce, které existují pět set let. Přijdete s návrhem postavit na zahradě u mě za domem obrovskou věž a pokud i jen na okamžik zaotálím se souhlasem, budu obviněn, že jsem ji spálil. Pro kritiku a slyšení všech stran existují zvažující senáty, pokud ale dva nebo tři lidé mají „alternativní plán“ mluví se o nich jako by to byli tajuplní chuligáni, kteří jen tak pro legraci pobořili katedrálu svatého Pavla.
Další příklad lze najít ve volném a popletením užívání slova „loyalita“—loyalita k politickým vůdcům, loylita k průmyslovým zaměstnavatelům, loyální Irové, loyální Bůrové, loyální Indové a tak dál. Pomatené myšlenky nelze napravit jinak, než návratem k morálním samozřejmostem. Loyalitu lze asi nejlépe definovat nějak takhle: je to cit vůči věcem, vůči nimž jsme vázáni povinností, která je v jistém slova smyslu nekonečná—tedy nelze ji vypočítat pro směnu, a lze ji vyjádřit jako obecné a konečné věnování citů. Člověk je proto vázán loyalitou ke své matce, i kdyby pila nebo se věnovala stranické politice, protože s darem, který je mystický a absolutní, darem samotného života a to života darovaného s rizikem smrti, nelze poměřovat nic menšího, než pomoc zvládnout jakékoliv její problémy. Pokud se něčí matka opije a vyleze na pouliční lucernu, nesmí člověk odnést žebřík a nechat ji tam. Pokud má výstřední zalíbení vstupovat do jeho domu komínem nebo střešním oknem, nesmí ji kvůli tomu nikdo vyhánět na ulici, aby tam zemřela hlady. Stejně tak je člověk povinen loaylitou své zemi, protože nemůže, ani jen ve své představivosti, stanovit meze tomu, zač je zavázán sdílené kultuře a řádu, které chránily jeho kolébku a formovaly jeho mysl. Ať už pokuřuji na louce nebo operuji v nemocnici, ať už zakládám náboženství nebo civím na jitřní obláček, nemohu vědět, nakolik jsem za to vše zavázán tomu, že jsem Angličanem, tomu, že ve své duši mám jisté dobře střežené tradice a tomu, že se do mého těla hluboko vsákly jisté zvyky. I když proto bude Anglie opilá a nespořádáná (jako byla v noci, kdy přišla zpráva o prolomení obklíčení v Mafekingu) nebo opilá a nezpůsobilá (jako nyní), přece jen bude nejzazší skutek opuštění toho, co vnímám, že je v jejím zájmu a podpora zájmů jakéhokoliv jiného národa pořád skutkem Modreda, Galeona a Jidáše Iškariotského.
Právě tak je člověk vázán také loyalitou k jakékoliv církvi či náboženství pokud a dokud věří, že jsou božské, protože není rozmíšek a pří, které by bylo lze poměřovat s tak ohromnou povinností jako je povinnost slyšet pravdu o věcech. Všechny tyto autority koření v rozumu nebo v povaze věcí. To neznamená, že člověk nesmí svou matku šplhající po pouliční lucerně peskovat, nebo že nesmí o makefingské noci svou zemi odsuzovat (prolomení obklíčení Makefingu bylo bouřlivě oslavovaným úspěchem v búrských válkách na počátku dvacátého století. Chesterton byl důrazným odpůrcem této války pozn. překl.) ani to neznamená, že by člověk nesměl pochybovat, přít se a klást otázky v jakémkoliv náboženském společenství, do kterého patří. Znamená to však, že člověk musí jakékoliv úplné odřeknutí se kterékoliv z těchto tří věcí považovat za naprostou zradu. To je pravý smysl slova loyalita a jakákoliv jeho druhotná použití jsou, pokud jsou legitimní, jen odvozená. Loyalita poddaných vůči králi či vojáků nebo námořníků vůči kapitánovi tedy odvisí od patriotické ideje a podobně poslušnost mnichů či kajícníků odvisí od konečné pravdy náboženství. Konečně, sluší se dodat, že za starých časů anarchie počátků feudalismu a mnohem řidčeji v moderní anarchii, vznikaly mezi pány a sluhy vztahy, které měly tuto konečnou a spletitou kvalitu a závazky na obou stranách tak byly poctivě vnímány jako nekonečné. Nikdo, vyjma šílence, nebude předpokládat, že by takové vztahy pociťoval často a neznám slovo pro člověka, který očekává, že je bude mít ke čtyřem tisícům dělníků na železnici. Tohle tedy je loyalita: milovat něco tak, jak člověk miluje svou matku, s nekonečnou vděčností za nekonečný dar.
Ovšem pan Lloyd George není moje matka. Tolik ze své rodinné historie či svého soukromého rodokmenu mohu bez zaváhání potvrdit. Žádnému politickému programu jsem nikdy nepřipsal takovou abstraktní božskou autoritu, jakou věřící připisuje zjevení. Architektura a zařízení Národního literárního klubu, při vší své příjemnosti, se nikdy nenořily od dětství do mého těla i duše jako anglické počasí nebo anglický jazyk, jako londýnská mlha nebo vánoční oheň. Pokud se usadím na louce a začnu pokuřovat, jsem si docela jist, že moje emoce nejsou se zařízením Národního literárního klubu nijak spojeny. Budu-li se ráno dívat na barevný obláček na obloze ani nepřímo z toho neplyne, že by mi hlavou bleskla nějaká myšlenka na ministra financí. Vůči všem těmto praktickým politickým věcem jsem v poměru praktické politické kritiky, nikoli ve vztahu loyality. Existují opravdu všechny možné kouty a neznámá zákoutí Anglie, kam můžete uniknout před Westminsterem. Neexistuje ale žádný kout ani zákoutí Anglie, kam byste se mohli utéct před Anglií. Nejtajnější a nejtišší místa jsou často ta nejnárodnější. Borový les je hotový blázinec jednotvárnosti, každý strom v něm vypadá stejně a stejně vypadají také všechny borové lesy po celé západní Evropě. Přesto jsem občas stával uprostřed nějaké anglické borové výsadby a zdávalo se mi, i když to mohl být jen bláhový nápad, že bych ji měl rozeznat jako anglickou a odlišnou od borových lesů, které jsem viděl v Německu nebo Francii. Loyalita náleží jen těmto všudypřítomným věcem, věcem, které se člověka zmocňují miliony kořenů, protože loyalita v posledním intelektuálním ohledu náleží jen oné vyšší věci, která nás všechny stvořila a je nad námi všemi.
Dalším poučením je, že by si člověk měl dávat pozor (v celém našem divokém a neurčitě patriotickém žurnalismu) aby odlišoval mezi slovy rebel a zrádce. Obě se, stejně chaoticky, používají na Angličany, Skoty, Iry a Indy. Rebel je praktické označení, podobně jako policista: zrovna tak, jako může existovat král de facto, může existovat de facto rebel. Zrada je ale pojem morální a žádná inteligentní osoba jej nemůže používat pro nikoho jiného, než pro ty, kdo opustili něco, k čemu se hlásili nebo měli hlásit a zavázali nebo měli zavázat slibem věčného přilnutí. Fenian (radikální stoupenec irské nezávislosti pozn. překl.) je zrovna tak zcela jistě rebel, jako zcela jistě není zrádcem. Je to rozdíl, který se hodí držet v paměti, budeme-li kdy (což není vůbec nemožné) sami přemoženi a ovládnuti.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 185-188, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s