Problémy-sociální a jiné (Illustrated Lodnon News 25. listopadu 1911)

November 25, 191 1 Problems—Social and Others
Existuje-li nějaká slova, která bych chtěl víc než kterákoliv jiná začernit, vypálit nebo vydrápat ze všech knih a časopisů, pak by to byla slova „sociální problémy“. Naznačuje v sobě všechno z nekonečného fušování, které působí, že naše instituce současně utiskují a současně jsou nejisté. Je to dokonalý příklad, jak to nemá vypadat. Lichotí všemu nejhoršímu jak v reformistovi, tak v revolucionáři, lichotí také všemu nejhoršímu v kapitalistovi či konservativci. Lichotí vzbouřenecké zálibě v pouhém rozvracení a tyranově zálibě v pouhém odkládání.
Existují dva druhy zel, která někdo může označovat za nutná zla. První jsou ta, která ať už jsou nutná nebo ne, jsou tak působivě a nezaměnitelně zlá, že se s nimi nemůžeme smířit bez ohledu na jakékoliv opakování, jsou totiž zjevná, abmormální a nepřátelská člověku. Vzteklí psi, rakovina, krutost vůči dětem, nevinní lidé na nucených pracech, rozsápání člověka k smrti v Číně, nebo vyhladovění člověka k smrti v Hammersmith—to vše jsou věci, které nelze snést. Je nutno je za nesnesitelné označovat a to tehdy, když je třeba je unést. I tehdy, kdy jde o věčná zla, musíme je přesto napadat s nekonečnou netrpělivostí. Musíme být jako psi na vodítku, zdraví psi cukající se v obojku, aby se mohli pustit do vzteklých psů a zničit je. Na nevinného muže ve vězení bychom si neměli zvykat o nic víc, než si zvyká on. Smrt člověka hladem na ulici bychom měli vždy považovat za stejně nezvyklou jako to, když je někdo na ulici ubodán. Jsou to věci, se kterými bychom se neměli nikdy smířit, beránek může léhat spolu se lvem, ale ne zmijí. Jsou tu ale další věci, teoreticky politováníhodné, s nimiž se můžeme docela vyrovnaně smířit: klukovské vylomeniny, předsudky starců, flitrování, přesmíru bujné slavení mladých, smutek, do kterého lidé upadají při soumraku, nebo lidé, kteří zešediví, kteří zešediví, když je jim devadesát. Je sporné, zda bychom měli a dokázali kteroukoliv z těchto věcí vykořenit i kdybychom to dokázali a některé z nich bychom si mohli i ponechat jako přepych i poté, co už nebudou nezbytností. Ostatně, pokud jde o ně, není kam spěchat. Nu, prokletím stylu řečí o „sociálním problému“ je to, že vede lidi k domněnce, že o těchto prvořadých hrůzách, které vyžadují spěch, lze mluvit tak, jako by to byly záležitosti pro stejně nekonečné diskuse a fantaskní bádání, jako jsou druhotné problémy, na které není nutno spěchat: až nakonec člověk umučený k smrti (lhostejno zda hladem nebo železem) nebude voláním do zbraně nebo přímou a drsnou výzvou o nic víc, než rostoucí úzkoprsost starého věku nebo smutek prázdného odpoledne.
A pak je tu ještě třetí typ, vhodněji označovaný za problém, když člověk mluví o Euklidově problému nebo šachovém problému. Existují určitá stálá cvičení lidské mysli, která tu jsou od toho, abychom se o nich přeli, nejsou tu však od toho, aby se řešily, tedy problémy, kterými se lidská mysl čas od času zabývá a převrací je tam a zpět, jet tak aby se pocvičila jako veverka v kleci.
V lidském mozku stále duní a resonují ona neviditelná kladiva, která se marně snaží vyklepat kolečko do čtverce. Pan Blatchford a další fatalisté stále lapají po dechu a potí se na šlapacím mlýnu osudu a svobodné vůle. Božští Achilleové budou dějinami věčně běhat za světlem a prchavou želvou. Matematikové si dál lámou hlavu nad tajuplnými vlastnostmi čísla devět a za horkých dnů můžete slyšet, jak jejich hlavy všude kolem praskají jako kaštany. Stále tu pobíhají vynálezci se stroječky na perpetum mobile. Filosofové se dál handrkují o čtvrtém rozměru, aniž by měli i ten nejmenší důvod předpokládat, že něco takové existuje. Tyhle věci jsou součástí božské energie člověka, protože jsou to hry. Pohromou ovšem je, že tím, že naše nejhorší hříchy a tragedie označujeme za „problémy“, lidem matně připomínáme tyto věčné zábavy—třeba kvadraturu kruhu—a to je vede ke spokojenosti s pomalostí, pedanterií, leností a sterilitou. Reformátor si o sobě myslí, že je rychlý jako Achilleus, pokud se loudá skoro tak pomalu jako želva. Zatímco se pan Blatchford potí na svém intelektuálním šlapacím mlýnu jsou chudí, které chce bránit, odesíláni na neomezenou dobu do skutečných šlapacích mlýnů, zatímco filosofové žijí ve čtvrtém rozuměru, další tři rozměry se uzavírají do mizernějších místností a temnějších vězení kolem ostatních lidských dětí a ono také trvá mnohem déle vyrobit kulatý čtverec než podmazat nějakého politika.
Jak jsem ale už řekl, sociologie fušerského druhu škodí jak v revolučním, tak v konservativním směru. Dává sice vykořisťovateli či lichváři výmluvu proč o další den oddálit den pokání, ale také v reformátorovi víc a víc podněcuje obecnou chorobu pochyb na nespokojenosti. Ten, kdo je u moci spí klidně, protože ví, že komise svou zprávu nepodá dřív než o soudném dni a to pak doporučí ustavení další komise. Ten, kdo se bouří se na druhé straně začne bouřit vůči všemu, dokonce i proti vlastním revolučním principům. Napůl zapomene čeho se týká nekonečné šetření a má pocit, jako by skutečně věcné věci měly být také sub judice a nerozhodnuté. Poté, co začal s ušlechtilou zuřivostí, aby svým bratřím zajistil jídlo, končí v pochybnostech, zda jeho bratří jsou jeho bratří nebo zda stojí za to je živit. Čeká, až profesor Kec vydá své dlouho očekávané dílo na tohle téma a to také nebude nikdy hotové.
Pojem „problém“ má v této souvislosti samozřejmě zcela prostý a legitimní význam. Podobně jako „příroda“, „pokrok“, „evoluce“ a mnohá další slova jsou v pořádku, pokud a dokud je nepíšete s velkým písmenem. Primárním a nesmyslným pojmem se stává tehdy, když svůj roh zvedne s nadutým gestem nad p. Problém s malým p je prostě problém toho druhu jako je problém stihnout vlak nebo rozbalit balík. To bývá často velmi složité a vyžaduje to přemýšlení, nikdo o nich ale nemluví tak, jako by to byly starodávné hádanky, na které se nemusí po pár dalších století najít odpověď. Každý člověk je tak či onak vyřeší velmi rychle a pokud je velmi rychle vyřešit nedokáže, je vskutku velmi rozčilen. Skutečné spletitosti a bolest v lidských záležitostech nutno pojednávat stejně, jako uzel, který je třeba rozseknout, rozvázat nebo nechat nerozvázaný, ale každou takovou věc je třeba provést rozhodně, po rozumné úvaze. Politicky mám jisté pochopení pro to, jak Alexandr naložil s uzlem uvázaným Jeho zesnulým Veličenstvem Gordiem, jsem ale ochoten nějakému trpělivějšímu vladaři dovolit, aby jej rozvázal. Ale dovolit mu chci jen to, aby ho začal rozvazovat, ne aby se na něj koukal a nechal si přitom říkat expert.
Pokud máme v Poplaru deset nemluvňat umírajících hlady a na paddigtonském nádraží deset lahví mléka, pak tu může být skutečný „problém“, jak je dostat k sobě. Bude lepší dovézt lahve k nemluvňatům nebo nemluvňata k lahvím? Je skutečně pravda, že je nutno tam dovézt po jednom a na trakači? Nezkazí se mléko tím drncáním? Nebude dětičkám z toho drncání zle? To lze docela správně označit za problémy, ale jen tak na pár hodin. Jakmile o něm začněme mluvit, ne jako o problémech, ale jako o hádankách (tedy trvalých, intelektuálních zálibách) stanou se dvě velmi šokující věci, které v moderní Anglii již přihodily. Na Paddingtonu začne mlékař kvůli šetření mléko pro děti ředit, ba začne mléko pro děti za lepší cenu. V Poplaru otec dětí čeká tak dlouho, až se začne divit—nejprve k čemu je mléko dobré a nakonec, k čemu jsou dobré děti?

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 192-196, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s