Dělník budoucnosti (Illustrated London News, 30. prosince 1911)

December 30, 1911 The Laborer of the Future
Nejpraktičtějším a nejužitečnějším druhem proroctví je takové, které se nenaplní: něco jako Scroogeův Duch Vánoc, které mají teprve přijít. Pokud se nám podaří vylíčit budoucnost tak živě a děsivě, že se jí lidé ve skutečnosti dokážou vyhnout, pak máme důvod si myslet, že máme pravdu víc, než, kdyby se naše proroctví ukázalo jako pravdivé. Neúspěch proroctví je triumfem proroka. A právě v tomto duchu bych si přál, aby byly psány romance o budoucnosti společnosti. Takové knihy mohou přinést opravdu něco dobrého, pokud zaměří svou pozornost na peklo, ke kterému možná míříme, kterému se ale ještě pořád můžeme vyhnout. Tyto knihy se bohužel zpravidla zaměřují na nějakou Utopii, které se vyhnout nemůžeme, ať už bychom si to jakkoliv srdečně přáli. Obvykle nám nabízí hrozivé pohledy na nějakou společnost fungující jako hodinový stroj, která bude sama o sobě nejen mechanická a nevyhnutelná, ale která se v lidských dějinách vyvine vlivem mechanických a nevyhnutelných sil. Někdy je všemohoucí stát, někdy muž vědy. Nebudu se tu ale zdržovat tím, abych odsuzoval takové socialistické nebo eugenické vize a to z toho prostého důvodu, že si nemyslím, že by tu byla i ta nejmenší pravděpodobnost, že se stanou skutečností. Shoduji se se svými přáteli z Eye-Witness,že nebezpečím, které nám v budoucnu hrozí, není rovnostářský socialismus, ani nekonečný a neomezený individualismus, ale praktické podrobení chudých vládnoucí a vlastnící kastě. Nejde už o otázku konkurenční soutěže či konfiskace, nebo čehokoliv o čem staří gentlemani rozpráví v klubu. V praxi socialisté nekonfiskují a v téže praxi kapitalisté nevedou konkurenční soutěž. Vše směřuje k trustům a kruhům bohatých vládců s větší či menší benevolencí vůči obrovským hordám proletariátu. Některým lidem se taková představa líbí. Jiným ne.
Nu, kdybych já psal romantický příběh o budoucnost (od čehož nás Nebesa opatrujtež!), psal bych o státu, kde se velké obchody a firmy staly prakticky nezávislými královstvími či klany, kde je moc zaměstnavatelů nad úředníky a prodavači ohromná, zatímco moc státu nad zaměstnavatelem poměrně malá. Jak jsem již napsal, velký obchodník vykonává moc, jež náleží toliko sudímu—moc trestat. Prozatím je trestem vždy jen pokuta, princip je ale uznán a připuštěn. A pokud dovolíme, aby se princip po pár století vyvíjel, pak si nedovedu představit, proč by nemělo být v moci zaměstnavatele i věznit, ba i tělesné tresty ukládat. Teoreticky může chudý občan trest odmítnout přijmout. Stejně teoreticky ale může i dívenka prodavačka odmítnout pokutu. Zaplatí ji ale proto, že jak někteří říkají, nevlastní výrobní prostředky, nebo jak to formulují jiní, hrozí jí, že ji vyrazí. Jediným omezením těchto možných vývojů je obecná nepravděpodobnost, že by tyranie nabyla přesně té podoby jako v notoricky známých a neoblíbených tyraniích minulosti. Jak správě poukázal už Burke, ani tyrani neudělají přesně tentýž omyl dvakrát. A není pochyb o tom, že otroci ve velkých obchodech budou utlačováni nějakým novým a vědeckým způsobem, pokud jim to tedy bude nějakou útěchou. Nepředpokládám, že by dívenky obsluhující v obchodech pana Browna byly bity devítiocasou kočkou, protože to by bylo mimo veškerou tradici a trend. To se přihází mladým ženám v románech o Rusku, a my máme jakýsi pocit, že u nás by se cosi zrovna takového dít nemělo, zrovna tako jako bychom nemuseli nosit ony legrační kožešinové čapky, ani bychom nemuseli spěchat domů na saních pronásledovaných vlky (kterým bychom v pravidelných intervalech házeli nemluvňata), nebo mluvit o „Maličkém Otci“ nebo dělat kteroukoliv z jiných věcí, které se objevují v románech o Rusi, ohledně kterých vás odkazuji na veselý výklad v nejnovější knize pana Maurice Baringa. Ovšem bití bičem není jediný tělesný trest a v románu, který odmítám napsat, bych neměl vůbec žádný problém vysvětlit, jak se mohou vplížit jiné formy tělesné krutosti. Vyzývám kupříkladu každého, aby se pokusil říci, že by ho v současné společenské atmosféře nějak zvlášť překvapilo, kdyby některý z „filantropických“ zaměstnavatelů zavedl povinná kondiční cvičení. Vybízím kohokoliv, aby označil za nadmíru nepravděpodobné, že by někde bylo místo pokut mohlo být nařízeno, aby provinilec zůstal povinně po práci kvůli kondičnímu cvičení navíc. Pobízím kohokoliv, aby prohlásil za nepravděpodobné, že série svévolných soudních rozhodnutí učiní stížnosti proti nařizování povinných cvičení po práci prakticky beznadějnými. Předpokládejme, že se stav věcí bude vyvíjet po několik staletí a nevidím důvodu, proč by se nakonec nemohlo znovu objevit mučení. Činky vypadají náležitě neškodně, ale pro kohokoliv třímajícího neomezenou moc by bylo naprosto snadné prosadit a vynutit takové jejich použití, které by hraničilo se starým pohanským ukřižováním. Ti, kdo si myslí, že je něco takového nemožné. jsou ti, kdo si myslí, že všichni moderní lidé jsou dobří.
Zkrátka, nakolik se brutální a cyničtí lidé dokážou vyhnout přímému opakování nechvalně známých jmen a symbolů, nemá zneužívání osobní moci meze. Kdybychom upalovali lidi za živa (ke cti Americké Aliance) neměli bychom stavět hranice na jistém konkrétním místě v Londýně zvaném Smithfield. Měli bychom je zaživa upalovat na nějakém nevinnějším místě—třeba v Putney. Možná bychom se měli obejít i bez hranic, ale použít nějaké azbestované zařízení a, když odhlédne od mínění příslušného nedůležitého jedince, nebude to mít nic společného s plameny, které spálily Cranmera a Riddleye. Svoboda je tradiční a konservativní, pamatuje si své legendy a hrdiny. Tyranie je ale vždy mladá a zdánlivě nevinná a chce po nás, abychom na minulost zapomněli.
Jediná tendence, kterou vidím v čistě ekonomickém či právním světě, jenž by se snad mohla postavit vůči bezprávné moci zaměstnavatelů, je téměř stejně bezprávná moc soudců. Soudci totiž mají spravovat tak matoucí a zmatené právo, že by snad bylo skoro i lepší, kdyby se chovali jako despotové a ani se netvářili, že rozhodují podle nějakého práva. Mají pod kontrolou velké státní budovy a velké státní četnictvo a to možná zůstane velkou státní institucí, téměř stejně velkou jako velké privátní instituce. Je veskrze možné, že za pár století od nynějška bude mít anglická vláda pořád jakousi autoritu, jakkoliv mírně a zdrženlivě vykonávanou. Nelze však rozumně doufat (pokud se budeme vyvíjet naznačeným způsobem a směrem), že by mohl být soudce podobně mocný jako zaměstnavatel. Stejnou moc nemá už ani dnes. Je tu ale jedna možná odchylka od pouhého odplývání k osobnímu otročení, totiž ta, že se mohovitý muž, který bude shodou okolností též soudcem, může rozhodnout využít toho, co druhdy bývalo mašinerií státu.
Řečeno jednodušeji, bylo by to prostě takhle. Může se v budoucnu stát, že místo toho, aby byli všichni chudí, jako takoví, otroky vznešených domácností, budou všichni chudí, jako takoví, ve vězení. Jejich pracovní síla bude využívána pro vydělávání peněz státem, zrovna tak jako se práce odsouzených často využívala pro budování cest či vysoušení mokřadů pro velké pozemkové vlastníky. To mi opět připadá jako nikoliv nepravděpodobný výsledek současného trendu legislativy a právního rozhodování. Jeden případ od soudů či z chudobinců za druhým ukazuje k jistému spokojenému předpokladu mezi lidmi ctěnými a váženými, že totiž slušné vězení je přirozeným místem pro chudé—že je to téměř, dalo by se málem říci, jejich domov. Posílají je tam, když nespáchali žádný zločin, když nejsou z žádného zločinu ani obviněni. Jsou tam posíláni proto, že zrovna panuje pochybnost, jak by se s nimi mělo naložit. Jsou tam posíláni z pohnutek skutečné laskavosti, jako do místa lepšího, než je jejich domov. Možná bych měl ve svém románu o budoucnosti nechat žít veškeré obyvatelstvo v čistém a poměrně humánním vězení. Ovšem, já ho nikdy psát nebudu.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 211-215, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s