O litování zvířat (Illustrated London News 10. února 1912)

February 10, 1912 On Pitying the Beasts
Na některých konkrétních titulcích, které novináři píší na začátek novinových sloupků, ačkoliv samotné sloupky bývají často docela rozumné a výkladové, je cosi velmi zvláštního a zábavného. Předpokládám, že sloupek a titulek píší dva různí lidé, jeden je obyčejnou psaveckou lidskou bytostí, druhý skotačivým šílencem. Jsem si jist, že tak tomu musí být přinejmenším v Americe: protože právě tam můžete často najít docela jasné a srozumitelné články o paní Eddy, socialismu nebo čemkoliv jiném, uvedené titulky, nad jejichž pitomostí stydne krev a kvůli kterým by se autor po přečtení v tisku mohl zastřelit. V samotném článku pak čteme, třeba „Profesor William James poukazuje, že skutečný život neustále prověřuje i naše nejzřejmější předpoklady “, a v titulku pak čteme „Ověřujte nejbystřejší nápady, říká myslitel James.“ Jak to mohou Američané vystát—a jak to může vystát zejména myslitel James—se akademičtějším typům v Anglii jevit jako záhada, ale cosi z této šířící se titulkové nepřípadnosti najdeme, byť v mírnění podobě, i v našem tisku. Někdy je bizarnost spíše negativní než positivní, někdy je tuto nedostatečnost těžké vyjádřit slovy. V záhlaví sloupku novin, které tu mám po ruce, vidím: „Nebrat zajatce. Obvinění o špatném zacházení s velrybami v zajetí.“ Zní to myslím komicky, i když nepochybuji, že jde o přesný výňatek. Zdá se mi poněkud zvláštní vysvětlovat velrybě uvázlé na břehu, že není zajatá, že si může jít kdy chce a kam chce, vypravit se na promenádu, projít se čerstvém vzduchu a že velryba, jako pták v příběhu, může volně poletovat z jednoho stromu na druhý. Je zjevně zcela zbytečné, aby občané, kteréhokoliv přímořského letoviska nechávat u velryby své vizitky, nebo jí vysvětlovali, že pokud bude chtít kdykoliv zaskočit na návštěvu, bude vítána: už samo slovo „zaskočit“ zní v téhle souvislosti téměř nebezpečně. Zdá se pravděpodobně, že poté, co starosta a městská rada oznámili uvěznění velryby a poté, co oznámili její vypuštění, vypadala velryba prakticky stejně. Bylo zbytečné ji odsuzovat jako obyčejného křesťanského člověka k vězení na samotce. Ostatně nevypadá zrovna hovorně. K samovazbě může být jistě odsouzena (jako by to byl obyčejný křesťanský člověk), ale i tak byste svého právního cíle dosáhli spíše nepřízní vůči přihlížejícím, než odstraněním velryby.
Pokud jde o všechny otázky svobody a zajetí, nevím, jak se s takovou věcí vypořádat. Nevím o žádném charakteristickém gestu, jímž by velryba naznačila pokořující zotročení nebo povýšené osvobození. Nemůže zamávat křídly jako orel ani zdvihnout hřívu jako lev, vlastně ani nemůže vrtět ocáskem jako pes nebo příst jako kočka—alespoň doufám, že ne, protože by to byl hluk, který by se na míle rozléhal jako dunění tisíce hromů. Velryba je proto nádherný příklad našeho přístupu k laskavosti ke zvířatům. A skutečný rozumný přístup jistě spočívá v tom, že jsme zodpovědní za laskavost ke zvířatům a nikoli za nekonečné a vymyšlené spekulace o zvířatech. Pokud ublížíme velrybě a nemáme výmluvu či omluvu nezbytností či hrozícím nebezpečím, pácháme něco zlého. Jestliže jí ale ublížíme proto, že na základě zdravého rozumu nemůžeme vědět, zda jí ubližujeme nebo ne, pak se nás týká tatáž všeobecná amnestie, která nás zbavuje viny za setnutí pampelišky nebo orvání hrušky.
Jen proto, že je velryba právě tak velká jako katedrála, nesmíme si ji představovat stejně působivou a významnou: je to (podle Písma) katedrála, která může v e jednu chvíli pojmout je jediného svatého muže a i ten byl poměrně rychle vyvržen. Velryba je zkrátka příkladem organismu a podobně jako mnohé velké říše je na svou velikost docela slabá. Tento obrovský a bezmocný tvor je tedy předmětem racionální lidské sympatie, pokud tedy může lidská sympatie v takovém případě vůbec racionální být. Chceme-li barvitým obrazem vyjádřit celou ideu výtečné a krásné laskavosti ke všem představitelným tvorům, pak je velryba velmi dobrým krajním příkladem. Sv. František z Assisi zachvácený láskou žádal císaře, aby nepobíjel jeho bratry ptáky. Kdyby měl císař zálibu v jistém severštějštím a lopotnějším způsobu lovu, pak by ho nejspíš sv. František žádal, aby nezabíjel jeho malé bratry velryby. Pokud si dobře pamatuji, Chaucer nechává svou převorku plakat, když vidí, jak se myš chytne do pastičky. Chaucerova převorka by nejspíš plakala, kdyby viděla velrybu chycenou do pasti, tedy kdyby se taková past dala postavit.
Tennyson popisuje moderní dámu, stejně zbožnou, ale úzkoprsejší (je totiž moderní)
Whose light-blue eyes
Are tender over drowning flies.(Jejíž světle modré oči/s bolestí hledí na tonoucí mouchy pozn. překl)
Třebaže naše literární seznámení s dámou v „In Memoriam“ je velmi letmé (znenadání se omezí a zmizí v jedné krátké části) nevíme nic, co by nás opravňovalo k předpokladu, že by se její světle modré oči neplnily bolestí i nad tonoucí velrybou. Pro vybrané a velkomyslné povahy jako byl sv. Františe či Převorka je tedy celkem příznačné, že jejich imaginativní sympatie zacházejí do krajnosti, že mají soucit s tím, co nemohou pochopit i je jim líto i toho, co musí zničit. A to jistě platí právě jak pro ohromnou neuchopitelnou velryby, tak i pro maličkou neuchopitelnost much. Obojí je mimo naše reálné lidské chápání, obojí stěží v krajních mezích našeho nejmenší a nejvzdálenější lidské sympatie. Měli bychom mít stejnou lítost pro nekonečně velké i nekonečné malé. Jediná věc, kterou nemůžeme vědět jistě je, zda máme nějaké důvody, aby nám jednoho či druhého bylo líto. Jisté ale je, že princip platí stejně zřetelně pro jedno i pro druhé: pro mikrob, který vidíme jen v mikroskopu i pro monstra (pokud tam nějaká jsou) na Měsíci, u kterých bychom byli rádi, že se na ně díváme jen teleskopem. Tak, jak se věci vzdalují na jednu i druhou stranu od člověka, obrazu Božího, stávají se mechanickými a nezajímavými. Obyčejně se točí v kruzích nebo se tříští ve hvězdy, ať už to jsou obrovská souhvězdí nebo nepatrné infusoriae . Drží se tedy běžných vzorců, teleskopy i mikroskopy jsou jen kaleidoskopy. Pro věci tak vzdálené můžeme mít jistou sympatii, zejména pokud (jako je tomu u velryb) jeví jisté slabé známky života.
Vůči všem takovým krajnostem, ať jsou to mouchy nebo velryby, jsme povinni jistou lítostí. Znám jen pár věcí, kterých je mi tak líto jako sluneční soustavy, vypadá totiž tak pitomě.
Řečnický obrat provokuje uštěpačnost, ale já uštěpačný být nechci. Mám na mysli vážně míněný pohled, který je myslím vynecháván z většiny debat o našem etickém dotýkání se zvířat. Naše porozumění a sympatie vůči zvířatům musí mít určité meze, ne proto, že bychom měli nedůvěřovat svým motivům, ale proto, že nikdy nemůžeme ověřit výsledky, ke kterým dospějeme. Není důvod nebýt laskavý k mouše, je ale skutečně těžké zjistit, zda jste vůči ní laskaví byli . Nu svět je plný strašných krutostí a zanedbávání, které bychom mohli všichni najít, pokud bychom chtěli. Pokud bychom svou imaginaci zaměřili na dělníka, který dře za hladovou mzdu, divocha, otroka, a v některých případech dokonce i na vyšší živočichy, našli bychom odpověď. Zjistili bychom, s hrubou lidskou definitivností, zda se s nimi zachází nespravedlivě nebo ne. Dnešní bohatí idealisté mohou odpověď na takovou otázku najít. A to je důvod proč takové otázky nekladou, bojí se, že by odpověď dostali. Ale tajemství zvířat a slepějších forem života je tajemství neproniknutelné: nemohou zjistit, jak přesně moc, nebo jak málo velrybě ublížili. Proto prolévají slzy do tohoto bezedného kbelíku: protože je bezedný. Používají patetické obrazy, které jsou ze své povahy bez užitku a éterické, používají energii srdce, která kdyby byla zaměřena proti skutečným a jistým křivdám, by mohla miliony lidí vysvobodit ze sevření umělé trýzně.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 237-241, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s