Obracení věcí naruby (Illustrated London News 9. března 1912)

March 9, 1912 Things Turning into Their Opposite
Ti, kdo chodili světem, dávali hádanky a louskali hlavolamy (jací to nepřátelé lidského rodu), mívali jednu obzvláště oblíbenou hádanku, která po stanovení aritmetického rámce spočívala „v odebrání čísla, na které jsem pomysleli nejdříve“. Je to hloupoučká hra a podobně jako mnoho jiných pošetilých hříček byla hrána velkými říšemi ve velkém měřítku Oné stopy přílišné civilizovanosti, která je první známkou návratu k barbarství, si lze nejlépe všimnout všude tam, kde tato hra na odečítání čehokoliv od nějaké originální myšlenky začala. Chci říct, že lidé budou stavět instituce a promyšlenosti kolem ústředního pilíře nějaké myšlenky. Až uplynulou staletí ústřední pilíř se pak zhroutí, zbytek stavby ale zůstává. Taková stavba není vždy v nebezpečí, ale je v rozpadu.
Naši předkové z časů jitra světa se vyjevují v jistých starodávných a myslím i věčných postojích, v postoji vykonávání jistých nejstarších lidských úkonů jako je lov, tanec či hodování nebo obětování bohům. Je správné a přirozené, aby tyto věci s postupem doby nabývaly bohatství a složitosti. Je ale nebezpečné a úpadkové, pokud tyto věci zapomínají na svůj původ a mění svou nejniternější povahu, když se po běhu staletí promění v cosi jiného a někdy cosi protikladného.
Abychom se vyhnuli fascinujícímu tématu pití a náboženství, vezměme si případ lovu. Lovectví tiše a subtilně zvrátilo svůj starý charakter. Podstata změny je následující: lidé započali s poměrně velkorysou myšlenkou zabíjení divoké zvěře a skončili u poměrně mdlé myšlenky její ochrany. První byla heroická, protože byla tvrdá a nutná: byla to spravedlivá a dokonce rytířská součást války s anarchií, která je válkou v sebeobraně. Byla stejně morální jako boj Jacka, zabíječe obrů. V prvních legendách je koneckonců zabíjení oblud a zabíjení běžných zvířat považováno za součást jedné a téže služby potulných rytířů. Herkules při svých dvanácti úkolech přemůže běžného lva a divokého kance stejně jako trojhlavého psa a devítihlavou hydru. Existuje dokonce (pamatuji-li dobře) také středověká legenda o rytíři, který se pokryl slávou tím, že zdolal krávu—jistě krávu obří, nicméně zjevně samici a „z příčin čistě přirozených“. Nepodléhejme ovšem oné nadřazenosti nad středověkem, která je hlavním tónem hulváta. Velmi mnoho z rytířů, kteří se objevují v seznamech příjemců státních vyznamenání, by se krávě postavit nedovedlo a to ani tehdy, kdyby kráva nebyla obří, ale mikroskopické velikosti.
Nu a právě zlomky prvopočátečních eposů o pobíjení oblud daly vůbec prvním loveckým příběhům a loveckým písním nezaměnitelnou příchuť morální poctivosti a zdravého cítění. Některé ze starých keltských a germánských loveckých písní jsou velké básně, básně velkého stylu. Jejich tón zaznívá ještě v hornách Chevského honu (Chevy Chase), kde autor balady v náladě mezi ironií a úžasem mluví a uvažuje o bitvě na hranicích v pojmech honu—
And of the rest of less account
Did many hundreds die; So ended the hunting of Chevy Chase
Made by the Lord Percy. (a z mnohých méně slovuntých/stovky padly, tak sknočil lov chevského honu/jejž vedl lord Percy pozn. překl)
Téměř se zdá, že básník považuje za vyšší chválu označit to za lov, než aby mluvil o boji. Tato hrdinská tradice samozřejmě pocházela ze skutečné hrozby dřívější zábavy: kanec zahnaný do úzkých byl stejně ničivý jako dynamit a ani jelen zahnaný do rohu nebyl jen tak nějaká legrace. Šlo ale o víc, byla tu nejasná, ale intensivní vzpomínka na tuto dřívější zhoubu obrovských nepřátel člověka, tyranů hmotného vesmíru, havěti velké jako domy, havěti, která plula kolem jako galéry. Mimo jejich ohromné stíny mohou vyvstat všemožné city o ptactvu a zvěři. Příběh o sv. Jiří a drakovi je zrovna tak křesťanský jako příběh o sv. Františku a vlku. Každý ale patří do jiné atmosféry.
Představte si aplikaci starého smýšlení o netvorech na moderní lov a uvidíte, jak ohromně a tiše se změnil, proměnil se z upřímné představy zabíjení tvorů pro jejich protivnost k složité představě jejich zachovávání jako přepychu. Představme si, že by se Jacka někdo zda na svém malém statku obry „zachovává“. Představte si sv. Jiří jak draka „vozí“ a jak ho každý den po lovu dává zpět na vůz. Představte si, že by ve starých romancích byla pro gryfy doba hájení nebo že by bylo pevně stanovené datum, po němž by bylo nanejvýš nerytířské zabít tříhlavého obra. A přesto by takové věci primitivní národy překvapily víc, než tentýž systém aplikovaný na nemejské lvy a nebo velké prase
Who wasted fields and slaughtered men Along Albania’s shore. (které plení pole a hubí muže při albánských březích pozn. překl.)
Nemíním tu naznačovat, že bych byl proti uchovávání nebo střílení ptáků, nejsem. Toto převrácení heroického aspektu lovu používám jen jako příklad způsobu, jímž se přespříliš složité společnosti ocitají s vlastním ocasem v tlamě v postavení, které je nejen zkroucené, ale i převrácené.
Jsou tu samozřejmě i další příklady, na které jsem už letmo pohlédl. Byl tu primitivní člověk, kterého jsme naposledy viděli, jak předkládal oběti bohům, když jsme se my vypravili za lovcem. Obětník staví oltář a vylévá na něj víno nebo krev nebo něco jiného, vztahuje ruce k nebesům a promlouvá k někomu, koho nemůže vidět: je to rozumný chlapík. Poté, postupem doby, své promluvy mění v uspořádaný zpěv a pak možná do psané knihy a dočká se střechy, která zakryje lidi, kteří se přišli podívat na to, jak obětuje, pultu, ze kterého může z knihy číst, i nějakou kazatelny nebo fora, kde se může postavit a vysvětlovat, co dělá a tak dál. A když se pak civilisace v některých zemích rozroste, přijde Ethická společnost—předsunutá hlídka barbarství. Můžete to poznat podle této mimořádné skutečnosti: neodebírá to, co narostlo a bylo přidáno kolem staré lidské věci, sebere starou lidskou věc samotnou. Zanechá čtecí pult a řečniště a lidi tiše sedící na tvrdých sedadlech. Sebere ale oltář. Sebere boha. Sebere první číslo, na které pomyslela.
Dalo by se dát mnoho dalších příkladů převracení věcí ocasem napřed, krácení původního cíle. Dal jsem příklad lovce, který se dnes stará především o uchovávání právě těch tvorů, které chce ničit. Dal jsem příklad etického idealisty, velmi ctihodné osoby, která nadále trvá na klečení, i když už nemá před čím klečet. Jsou ale další příklady, na které už tu nemám místo; mohu jen naznačit, že tento směr uvažování najde nápovědu v kritice moderního světa, který je především a veskrze světem postaveným na hlavu. To je důvod, proč je pár mírných a racionáních lidí obviňováno, že stojí na hlavách. Mohl bych citovat případ těch, kdo hlásají, že si drží obrovský arzenál proto, aby zajistili trvalý mír. Je to možná velmi praktický postoj, je ale jistě velmi postavený na hlavu. Mohl bych dodat případ těch, kdo chtějí volební právo ženám, protože musí být špatné nechat si vládnout menšinou, a pak chtějí dát právo volit jen některým ženám, protože menšina má vždy pravdu. Příkladů této schopnosti zahodit mentální kompas a vrazit si vlastní ocas pevně a s konečnou platností do úst je dostatek. Zbytek je ticho.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 253-257, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s