Morální prinicpy a zákon (Illustrated London News 23. března 1912)

March 23, 1912
Moral Principles and the Law

Morální napomínání typického soudce nižšího soudu nijak nezvyšují jeho morální autoritu. Jeho rozhodování může být někdy rozumné, jeho odůvodňování bývá takřka vždy hloupé. Lidé protestují proti vtípkům pana Plowdena, ale vtipy pana Plowdena, byť nejsou tak vtipné jako úvahy pana Fordhama, jsou často dostatečně zábavné. Je-li ale na sudím, aby se dotkl morálních a sociálních principů podkládajících zákony, zdá se mi zpravidla, že žádné principy nemá, že je to člověk zcela (ne v morálním, ale v mnohem děsivějším smyslu) bez principů. Není lepšího příkladu, než vyčpělé fráze o „sentimentalitě“ mírných trestů nebo vězeňské reformy, která byla onehdy znovu vytažena ze smetiště, kde ležela. Je jistě očividné, že už jen samotné řečnění proti sentimentalismu je sentimentalismem toho nejneohrabanějšího druhu. Je to sentimentalismus v tom zásadním smyslu, že otročí asociacím a nerovně aplikovaným ideám, a že se tedy neřídí principy. Je plný nevědomého nadržování a frivolních předsudků, třída jej může podráždit a pohlaví zeslabit. Má ve vší upřímnosti dojem, že nepořádky v Poplaru jsou porušováním veřejného pořádku, kdežto nepořádky v Oxfordu jsou jen takový žert. Upřímně má dojem, že když kleje nádeník, je to veřejné pobuřování, a že když kleje plukovník je to „soukromý život“. Soudce nemá definici rouhání nebo porušování veřejného pořádku, nemá žádný myšlenkový test, který by mohl použít na množství případů. Má jen celoživotní emoční spojení, které jakýmsi způsobem dává dohromady chudobu, pohrabáče a vězení a současně spojuje peníze, soudcouvský úřad a morální napomínání. Tohle je sentimentalismus, a v soudcovském stavu najdeme některé obzvláště slzivé případy. Nu, já ve vší slušnosti tvrdím, že sentimentalismus nemám rád. Myslím, že je sentimentalismus mít námitky proti ideji trestu a odčinění v tomto zlém světě jako takovém. Problém s moderním anglickým trestem není v tom, že je to trest, dokonce ani v tom, že je to přísný trest. Problém je v tom, že je soustavně uplatňován špatně, proti špatným lidem, a pro špatná provinění. Nejslabší zloději jsou pronásledováni a trestáni s vytrvalou, malichernou a naprosto neplodnou zlobou. Nejsilnější zloději nejsou trestáni vůbec.
Kvůli krádeži absurdní rohožky před dveřmi jde člověk na pět let do vězení, ala za to, že někdo vykoupí celou provincii a uvrhne ji do hladu, nejde do vězení ani na den, i když ve středověku by ho kvůli tomu postavili na pranýř. Moderní anglický trest je zkrátka špatný proto, že je skutečně sentimentální. Vznáší se na obláčcích pocitových spojení, zejména společenských styků a třídního cítění. Je sentimentální mluvit (jak to dělají labourističtí předáci, ti kavalíři dam) o tom, jaká je to ostuda, když mají elegantní dámy chodit do vězení jako všichni ostatní. Pokud ta stížnost něco znamená, pak to, že dámy a gentlemani jsou nad zákonem. Bylo by sentimentální dlouze lamentovat nad stětím oné jemné a vytříbené dámy, markýzy de Brinvillers, která jen tak pro zábavu trávila všechny své přátele. Není ale sentimentální litovat nebo se rozčílit nad tím, když je stará chudá pradlena odsouzena pro zanedbávání dětí, o které se neměla kdy starat a kterým neměla co dát k jídlu. Mít výhrady proti tomuhle není ani sentimentální, dokonce ani emocionální, je to racionální. Je to rozpor chladného rozumu. Její tvrdý případ je tvrdý fakt. Sentimentalista je ten, kdo zavírá oči před jeho ošklivostí, ne ten, kdo mu hledí do ošklivé tváře a nazývá jej jeho ošklivým jménem. Stoupenci ženského volebního práva a socialisté typu „umírněný labouristický předák“ si nepochybně převážně neuvědomují, že je ovlivňuje podivná směs snobství a romance. Test je přesto prostý: pro pradleny si na kavalíry nehrají.
Je vlastně zvláštní porovnávat senilní intoleranci, na niž často u soudcovskéo stavu naráží velmi rozumné protesty chudých vězňů s rozlehlými řečnickými vysvětlováními, které užívala a jichž si při svém nedávném stání před soudem užívala paní Pankhurst. S bláznivým nedostatkem jakékoliv perspektivy srovnávala své drobné laškování a klepání na okna (vůdkyně sufražetek v té době stála před soudem, protože hodila kámen do okna v Downing Street a její stoupenkyně dělaly podobný nepořádek jinde v centru Londýna pozn. překl.) s celostátním zlým snem stávky v uhelných dolech a když pak toto srovnání provedla, dodala, že to byl docela jiný případ, protože horníci mají volební právo. Směšnější politické zmatení mysli si těžko představit. Paní Pankhurst by mohlo napadnout, že už sám fakt, že horníci stávkovali, místo aby hlasovali, může vrhnout jisté světlo na moderní hodnotu volebního hlasu. Ženy musí všechno roztřískat, aby něco dostaly a je to přitom věc, kterou se muži, kteří opravdu něco chtějí, příliš opovrhují, než aby ji použili. Jestliže nemá milion voličů žádnou hodnotu k tomu, aby si vymohli na mikroskopické menšině uznávaný princip, pak smí člověk pochybovat o tom, zda je volební hlas věc stejné hodnoty jako okno.
Tohle vše ale bylo před soudem předneseno s důstojností a pohodlím, které zcela jistě nejsou přiznány chudákovi, který se pokouší vysvětlit, že si myslel, že věci, které dal do zastavárny, vyplatil. Právě tento podivný chaos nadržování se vine právním systémem a činí jej den ze dne nemožnějším. Bohužel zlo rychle narůstá, protože mu pomáhají lepší lidé obojího druhu. Plutokratický lepší člověk má rád anarchii, protože v ní se vždy dostane na vrchol ten nejpyšnější a nejchamtivější člověk. I idealistický lepší člověk má anarchii rád, protože nemusí přijímat žádnou autoritu—dokonce ani autoritu toho, co sám řekl před pěti minutami. Proto i kapitalisté nemají rádi zákon a říkají mu „socialismus“ a rádi ho nemají ani potřeštěnci, kteří mu říkají „dogma“. Oběma se nelíbí idea jakéhokoliv srozumitelného pravidla, které by se dalo aplikovat na všechny případy a to platí jak pro nejbystřejší, tak nejtupější příslušníky vládních tříd. Pánové Skimpole a Nupkins jsou zajedno ve své hluboké touze dělat, co se jim zlíbí. Myšlenka, že jsou oba občané a že město má zákonem podloženou autoritu, by je oba rovným dílem pobuřovala. Pan Skimpole chce být nad zákonem, který porušuje. Pan Nupkins, ještě dychtivěji, chce být nad zákonem, který spravuje.
A pan Nupkins, sudí, skutečně jedná, jako by byl nad zákonem, který spravuje. Má tón a způsoby člověka, který zákony státu vymýšlí za pochodu a to nejen zákony, ale také jeho základní právní principy. „Nechte mne skládat národní balady a jeho zákony ať sestavuje kdokoliv,“ řekl skotský autor. „Nechte mne vynášet rozsudky a zákony ať dělá kdokoliv,“ to je první a poslední slovo Nupkinsů.
Pokud jde o obvyklá vylepšení navrhovaná nebo implikovaná panem Fordhamen a jinými, ta jsou ve skutečnosti docela k ničemu, protože jsou jen rozšířením stávajících omylů. Tvrdší tresty, delší věznění, uvěznění na neurčitou dobu, trvalé uvěznění, to vše je jen přehánění věci, která už selhala. Myšlenka prodlužovat věznění je cosi jako poslat zlobivého kluka do postele, a pak poslat zlobivějšího kluka do dvou postelí. Když je někdo zavřený deset let místo toho, aby postupně dostal dva pětileté tresty, možná to policii ušetří trochu práce, my tu ale nejsme od toho, abychom policii šetřili práci, ale od toho, abychom společnost chránili co nejvíce před zločinem. A nikdo nepředložil nic, co by se i jen vzdáleně blížilo vysvětlení pro předpoklad, že vězení člověku brání ve vloupání čímkoliv jiným, než tím, že je v něm zavřený. To nás tedy žene zpět k myšlence, že musíme buď natrvalo uvěznit kohokoliv, kdo měl někdy nějaké oplétačky kvůli majetku (tedy ohromnou masu chudých) nebo založit náš morální systém na něčem, co by se vzdáleně podobalo skutečné nelibosti ke zlu a křivdě.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 261-264, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s