Realita nacionalismu (Illustrated London News 4. května 2012)

May 4, 1912 The Reality of Nationalism
Velmi rád bych věděl, proč jsou bystří lidé z docela hajitelnými názory a tématy vždy nuceni užívat všechny špatné argumenty, spolu s těmi dobrými.. Je to něco podobného, jako kdyby Tommy Atkins musel jít do bitvy nejen s poslední a nejlepší puškou, ale také se všemi zbraněmi, ze kterých se kdy vystřelilo pod bitevní zástavou, od arbalasty pod kanon. Existují velmi silné argumenty na podporu volného obchodu, ale každý jeho stoupenec musí říct, že cizinci jedí odpadky z pouličních stok. Existují velmi silné argumenty pro ochranářství, ale od každého jeho stoupence se očekává, že bude se vší vážností prohlašovat, že stačí, abyste zaměstnali o pár lidí víc na celnici a ti pak, tak či onak, zaměstnají všechny ostatní lidi v Anglii. Jsou to pošetilé lži a jsou i jako takové známy, rozumní lidé si je nikdy nevykládají u snídaně nebo u oběda: a už vůbec ne rozumní lidé, kteří opravdu věří v to, co mají tyhle hlouposti podporovat. Přesto se politický projev považuje za vlastně nedostatečný, pokud do něj politik nevloží zjevné nesmysly spolu s věcmi zjevně rozumnými. Jeho nadšení stoupenci nejsou spokojeni, dokud neoslabí silný argument, který zrovna použil, argumentem slabým. Zřejmě jim nedochází, že lidské mysli jsou na tom stejně jako lidská těla: chorá věc poznamená zdravou takovým způsobem, že zdravá nemocnou nemůže nikdy posílit. Jeden kus čiré bláhovosti v dlouhém výkladu je stejně ničivý, jako jedna čirá lež v dlouhém a rozumném svědectví člověka před soudem. Přesto se v našem bolestivém a namáhavém politickém schématu musí ti nejlehčí a nejaktivnější bojovníci obtížit vším balastem své armády, všemi věci, které jen překáží a které s sebou shodou okolností přivlekl kdokoliv, kdo se k jeho vojsku zrovna přidal. Člověk, který je tak schopný jako pan Gavin, protože je tak schopný jako pan Gavin, musí jít a chovat se jako pan …, ale to jméno asi nebude otištěno. Zjevně si myslí, že musí používat všechny své argumenty, jak ty silné, tak ty slabé.

Myslím, že se dopouští velkého omylu. Je to omyl založený (podobně jako mnoho dalších moderních omylů) na používání slova „válka“ a „boj“ ve falešně analogickém smyslu a přehlížení velmi lidského a hrozného faktu, k němuž tyto pojmy ve skutečnosti odkazují. V bitvě může být lepší nasadit všechny vaše muže, silné i slabé, protože vojáci nebudou bojovat mezi sebou. Je ale lepší nepoužívat všechny vaše argumenty, silné i slabé, protože argumenty se mohou stavět, a taky to udělají, jeden proti druhému. Žádný logický řetězec není silnější než jeho nejslabší článek. Často se ale ukázalo, že řada vojáků je nejen silnější, než nejslabší muž v ní, ale silnější i než ten nejsilnější člověk v ní. Ba co víc, síla řady se ukázala silnější, než všichni vojáci v ní dohromady. Přiznáváme to dokonce v naší běžné mluvě. Mluvíme o „tělese padesáti mužů“ (pozn. překl. anglicky body, tedy i přímo tělo). Proč bychom měli považovat za nějakou mystiku slovo o duši padesáti mužů?
A to mě přivádí k příkladu toho, co považuji za pošetilost bystrých mužů: jejich pošetilosti, s níž se chápou všech chabých, hloupých a ošuntělých theorií své strany, když jsou docela schopni ji hájit čerstvými a rozumnými návrhy. Viděl jsem třeba nedávno pár článků proti (irské) samosprávě od lidí tak kultivovaných a schopných jako je pan L. S. Amery, který napsal Dějiny války v Transvaalu pro Timesy. Měl jsem tu smůlu, že jsem nalistoval stránku, kde se pan Amery pokouší rozptýlit představu irského nacionalismu jako takového: opírá se přitom o všechny ty omšelé šarády, které jsme všichni slyšeli od méně vzdělaných radních: Co je to národ a stát? Kdy bylo Irsko národem? Irsko nikdy národem nebylo a tak dál a tak dál.

Nu, existuje mnoho dokonale racionálních argumentů proti zřízení parlamentu v Dublinu. Existuje argument, že takové a takové konkrétní věci stojí stále za to dělat, i když je dělá parlament ve Westminsteru. Je tu i argument, že zrovna nyní nestojí za to zakládat parlament kdekoliv. Kdybych byl unionista (čtenář, před jehož pronikavým zrakem nemůže být nic skryto, možná vidí, že unionista nejsem), kdybych tedy, jak říkám, byl unionista, musel bych říct, že národy existují i bez parlamentů: Skotsko má národ, parlament ne a přece má své vlastní zákony a náboženství a jeho národní obyčeje jsou respektovány, neřku-li hýčkány. Pochybovat o nezbytnosti parlamentů je pochopitelná skepse, která může být někdy i užitečná. Pochybovat o národní povaze Irska je bláhový anarchismus, skepse je pro něco takového příliš důstojným jménem. Přesto považuje jeden z nejschopnějších unionistů za uhlazené zařadit takový argument do svého uhlazeného seznámku.
Není-li Irsko národem, pak to může znamenat jedině to, že nic takového jako národ neexistuje. Jestliže nic takového jako národ neexistuje, pak to může znamenat jen to, že neexistuje nic takového, jako domácnost, klub, regiment, sesterstvo nebo škola. Všechny pedantické nebo dětinské dotazy, které mají dokazovat, že Irsko nikdy nebylo národem lze právě tak použít k dokazování, že Anglie nikdy nebyla národem, nebo že Francie nikdy nebyla národem. Byla Anglie národem za Edwarda Vyznavače? Jestliže ano, nebyl snad tento národ zničen Normany? A pokud snad byl Normany národ založen, nebyl to nad národ normanský a ne anglický? A pokud se normanský národ stal anglickým, kdy se to stalo? Když se v Anglii narodil první francouzský král, nebo když velmi dlouho poté první francouzský král mluvil anglicky? Můžeme skutečně říci, že jsme nikdy neměli žádné anglické krále. Po posledních zatoulaných potomcích Anjouovců přišli velští Tudorovci, Stuartovci byli Skotové a Brunšvičtí Němci. Ať mi někdo, kdo si myslí, že tyhle nemyslné rýpance rozporují existenci anglického patriotismu, říká, že zakazují existenci Irů.

To, že národ existuje, víme všichni stejně tak, jako víme, že existuje firma nebo klub, protože si s nimi dopisujeme, kopeme do nich, nenávidíme je, dlužíme jim peníze, nebo jinak chováme, jako bychom byli v kontaktu s nějakým činitelem a osobností. A podstata a nutnost národa se nijak nepojí s jeho existujícím oficiálním uspořádáním. Národ je něco, co rozeznává určitý morální princip zvaný patriotismus, jehož opakem je zrada. Mohu se nacházet v South Bucks a přesto být, kvůli Anglii, vázán tím, abych viděl výhodu, které se dostává North Bucks, nikdo mě kvůli tomu nebude označovat za zrádce. Pokud ale záměrně podporuji zájmy Německa proti zájmům Anglie, pak je nutno mě zastřelit. Přesně stejně platí, že jestliže pan Tim Healy podporuje zájmy Anglie proti Irsku, je nutno ho zastřelit. A pokud lidem někdo tvrdí že nacionalismus je visionářská abstrakce, pak jim jen poradím, aby šli a někde na hraniční čáře vogézských hor na ni nedbali. Pokud přežijí, zjistí, že nacionalismu je asi tak jediná morálka, které se dodnes věří, a to tak, že velmi prakticky.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s