Zavírání opilců (Illustrated Lodnon News 25. května 1912)

May 25, 1912 The Detention of Inebriates

Je třeba něco provést k zastavení lidí, kteří přichází s návrhy, kolem kterých není spor. Sporné návrhy, debatované v parlamentu mi někdy přijdou jako moudrá a patriotická, někdy nemoudrá a nepatriotická, někdy marná a ignorantská, podobně jako debaty o náboženském vzdělávání. Ovšem návrhy, které nenarazí na odpor mi přijdou vždy nadmíru pitomé a špatné. Z bezrozporných návrhů vře krev. Když se všichni politici „v principu“ shodnou na návrhu zákona, můžeme si být jisti, že je to zákon, který nemá principy. Vše, co jej činí malým a neškodným v očích parlamentu jej činí velkým a škodlivým pro veřejnost. Projde skoro bez rozpravy, protože jeho téma zajímá jen poslance, který je jím a posedlý a s návrhem přišel. Projde bez velkého hněvu a zápalu, protože z povahy věci samotné plyne, že se tu parlament zabývá něčím, čemu nerozumí. Projde bez dlouhých a výmluvných proslovů, protože se zabývá hrubými, drsnými detaily nepolitického života, pro které ještě neexistuje politický slovník. Menšina Westminsteru ho schválí snadno právě proto, že drsně zachází s většinou Anglie—právě proto, že nebude působit na oněch pár veřejných životů, ale bude působit v milionech soukromých životů. Z týchž důvodů, ze kterých jej považují za triviální a prospěšný zjistíme, že je důležitý a protivný.

 

Nevím, zda jsou takové návrhy v parlamentu tak pošetilé, jak vypadají v novinách. Podle novin ale řekl pan Ellis Griffiths o svém novém návrhu zákona o rozšíření pravomocí pro zadržování podnapilých následující: Řekl toto, nebo přinejmenším někteří novináři tvrdí, že to řekl. V každém případě tenhle zchumlaný nesmysl byl kdesi pro jakýsi lidský mozek představitelný. „Jen tehdy, když podnapilý odmítne metody dobrovolného podrobení, nebo byly dobrovolné metody vyzkoušeny a neuspěly, lze nasadit donucovací metody.“ Tato obdivuhodná věta sestává ze dvou částí. První část říká: „Můžete se rozhodnou pro čaj, ale pokud to uděláte, dostanete kávu.“ Druhá část říká „Dáváte-li přednost kávě a káva vám nedělá dobře, když jí dáváte přednost, pak dostanete víc kávy, i když ji přednost nedáváte.“ Pokud existuje nějaká léčba, jíž mohou být zadržení opilci vyléčení, ať dobrovolně nebo nuceně, pak je výše uvedené naprosto férovou formulací této inteligentní politiky. Máme člověka, který trpí jistou chorobou—řekněme tancem sv. Víta. Máme jistého lékaře s jistou léčbou, ve kterou věří—řekněme uvěznění v uhelném sklepě. Lékař řekne pacientovi „Vlastně ani nemusím říkat, že jsem volný jako orel v horách, nepůjdete ale sám a dobrovolně do mého uhelného sklepa a nenecháte se uzdravit?“ Pokud pacient řekne: „Ne, nemyslím, že by mě to vyléčilo,“ lékař odpoví „Ehm, a nyní přecházíme do stadia vynucení. Zrovna jste si liboval v extatické svobodě přepychu volby, jelikož jste se ale rozhodl, že nepůjdete do uhelného sklepa, tak šup tam s vámi.“ Ještě mimořádnější je situace v druhé alternativě. Pokud pacient řekne: „Ano,“ a jde do uhelného sklepa, kde je ponechán po dobu, kterou lze předpokládat pro ověření experimentu. Pak zas vyjde ven, dál tančí a z tance sv. Víta zjevně uzdraven nebyl. A co udělá doktor pak? Nu, poblázněný doktor začne tančit kolem zahrady a křičet: „Uhelný sklep selhal! <i> Teď</i> vás mohu chytit za límec a nacpat vás tam jednou provždy. “

 

Nenapadlo by vás, že tohle je docela zřejmé a doslovné ztělesnění skutečného legislativního návrhu váženého parlamentáře. Jenže tomu tak je—pokud je zpráva věrohodná: a to pouze přenáší záhadu  k mysli, která ovládá noviny. Nevím, proč by tento prostý princip neměl být aplikován na všechny další osoby a příležitosti. Chirurg by tak mohl pacientovi uříznout levou nohu jen s jeho souhlasem, ale pokud by to udělal špatně, směl by mu pak pravou nohu uříznout bez souhlasu. Fotograf vás musí nejprve přesvědčit, že dokáže zachytit dobrou podobu, ale pokud vás zachytí špatně, pak má mít právo vás dál fotografovat za použití síly a násilím. Jestliže má kapitán plout s lodí potřebuje svobodné námořníky, kteří mu za mzdu pomáhají, pokud je ale jasně prokázáno, že s lodí plout nemůže, pak získá jakýsi diplom, že smí na palubu kohokoliv rekrutovat násilím.

 

Tak jak je věc formulována mohla být snad uspořádána opilci a ne pro ně. Lze však říci, že takový plán, ať už je jakkoliv bláznivý, nelze férově srovnávat s plány, které jsem zmínil, plány, které jsou tak lehké ve Westminsteru a tak těžké v Anglii. Dalo by se koneckonců říct, že sice mohou být šíleně nelogické, ale ovlivní jen šílence. Skutečný notorik (lze docela dobře upozorňovat) musí být nesmírně vzácný a dokonce i nespravedlivá legislativa bude nespravedlivá jen pro velmi malou a velmi nepříjemnou menšinu. Je to pravda—nebo spíše to musí být pravda. Nesmí být sporu o legálním zadržení nebo lékařské léčbě, vyjma hrstky těch, kdo mohou trpět nemocí, která může vést k protiprávnímu jednání. To je jistě zdravá politická teorie. Skutečná politická praxe ale bude fungovat docela jinak. V dnešní Anglii nechodí, nemluví, nemluví ani nemyslí nikdo, kdo by nevěděl, že bud fungovat docela jinak.

 

Záměr tohoto návrhu zákona je násilně uvěznit opilce a to i tehdy, pokud se nedopustili ničeho trestného. Pokud bude schválen, bude používán právě tak, jako se dnes používají stovky jiných věcí—tedy bude se používat tak, aby se vztahoval na co nejvíce chudých lidí. Skutečná posedlost alkoholem je jedním z nejstrašnějších a nejvýjimečnějších děl ďábla v tomto světě. Není ale tak hrozná jako krutost vůči dětem. A zákony proti krutosti vůči dětem jsou nyní tak roztažené, že pokrývají životy stovek lidí, o kterých se připouští, že jsou k dětem docela laskaví. Byly nataženy tak, aby trestaly přítomnost špíny tam, kde se ví o nepřítomnosti vody. Byly nataženy tak, aby trestaly opomíjení bot, které nebylo zač koupit a zdraví, které nikdy nebylo možné. Moderní filantropie překonala úzké myšlenky starých náboženství. Neobléká nahé, ale trestá je, že nejsou oblečení. Nekrmí chudé, ale posílá je do vězení, že se nenasytí navzájem. A děsivým vtipem celé věci je, že zmatený inspektor nebo soudce je často vlastně laskavý člověk, který se pokouší nějak ponapravit čím dál nemožnější situaci.

 

Nu je-li takové ohromné a neurčité rozšíření právní definice možné v případě věci tak odporné a výstřední jako trýznění dětí, proč by nebylo možné to udělat s věcí mnohem pochybnější a omluvitelnější jako je zneužívání alkoholických nápojů? Slovo „opilost“ může pokrývat tisíc stupňů požitkářství, od člověka, který přehání nahodilé oslavy po člověka, který topí velmi skutečný žal. Každý kdo zná naši nesoustředěnou a téměř zoufalou moderní filantropii musí vědět, jak bude toto pravidlo aplikováno. Bude aplikováno na každého, koho považují plutokrati za obtíž, na každého,koho vědci označují za problém—nu, vlastně na každého, koho amatéři s dobrým srdcem považují za těžký případ, který ale zaslouží pozornost a péči. Léčení (ať už je to cokoliv) bude zahrnovat víc a víc případů běžných a různorodých Angličanů. Už samotná slova návrhu říkají, že není třeba žádných <i> prima facie </i> důkazů člověkova kriminálního jednání. Léčení bude aplikováno násilně, pokud nebude oblíbené. A nakonec bude zavedeno povinně, pokud se prokáže jako neúspěšné.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s