Sedmdesát let Illustrated London News (Illustrated London News 8. června 1912)

June 8, 1912 Seventy Years of The Illustrated London News

Illustrated London News byly založeny před sedmdesáti lety. Před méně než sedmdesáti lety (mohu oprávněně říci, že to bylo před mnohem méně než sedmdesáti lety) jsem byl malý desetiletý kluk. Ale už tehdy byl můj osud temně spojen s vyvázanými svazky dlouhou dobu jediných ilustrovaných novin, a když zavřu oči, dodnes ty obrázky vidím. Slovo ilustrace se zde opravdu hodí použít tak, jak to nikdy neplatí v moderních románech nebo magazínech. Tyto ilustrace ilustrují, jako trojúhelník na černé tabuli. Ilustrují nejen písmena vytištěná ve svazku, ale celý život venku, všechny vzpomínky mých rodičů, narážky a příhody vyprávěné u snídaně či u večeře. Pokud vypovídaly o skandálech krymského komisariátu, nevěděl jsem, co znamená komisariát, ale věděl jsem, co znamená Krym a věděl jsem i něco o tom, jak vypadá. Když hovořily o pozdější politice a porážce Ludvíka Napoleona, neznal jsem jeho politiku, ale znal jsem velmi dobře jeho tvář a jeho legrační špičatý vous, který mě tehdy zajímal mnohem víc. Krym pro mě byl místem a Ludvík Napoleon osobou, což jsou dvě skutečně důležité pravdy vynechávané v moderních knihách o historii. Já jsem se ale moderních dějinách nedozvídal z knížek, ale ze skicáků. Měl jsem nezvyklé štěstí.

Ohromná spousta vzdělaných lidí o moderní historii neví vůbec nic. Moderní Londýňan ztratil své pouto s historií, tak jako ztratil své pouto s místem. Vyznává všelidské přátelství, ale jediný člověk, kterého nemůže vystát, je jeho soused odvedle. Je vzdělaný a kultivovaný, ale jediná doba, kterou nemůže studovat je doba jeho otce. Jinde lidstvo strádalo všemi hříchy a žalostmi, které pochází z místních nebo kmenových předsudků: z příliš snadného přijímání čehokoliv, co je nám blízké sousedstvím nebo pokrevenstvím. My ale máme podivnější hříchy a smutky. Už dlouho je pro nás lidství tím vzdálenější, čím je nám bližší. Tolstojovský úředník bude snáz milovat svého nepřítele, než svého bližního. Moderní mladý člověk tak shledává snazším věřit svým předkům, než svému otci a většina z toho, co nazýváme pokrokem je hodně hloupá otcovražda. Ono dohasínání velkých událostí, ono přirozené tlachání o nich, které přirozeně vzdělává novou generaci, ono dědictví, téměř tělesné, z dob před člověkovým narozením—zkrátka výrazná pravda zvaná tradice—to vše si budu vždy spojovat s některými z vybledlých svazků těchto novin, v nichž se královna Viktorie v krinolíně, v doprovodu prince Alberta v krátkém krátkém upnutém vypasovaném kajzrroku navěky pochází výstavním palácem postaveným ze skla a naplněným ze skla.

Je zcela namístě, a člověka to napadne instinktivně, tu zmínit vážného a nedávno zesnulého muže, který tuto podivnou mezeru v historické kultuře skutečně viděl a snažil se ji zaplnit. Pan Justin McCarthy zaslouží mnohou chválu, Jeho románům se dostává skutečně nedostatečné chvály, protože udržoval proud zdravé satiry proti pomatencům právě tehdy, když se lidé poprvé ocitli v nebezpečí, že budou brát pomatence vážně. V Dear Lady Disdain byla jedna pokročilá dáma, která byla skutečná jako smrt a vtipná jako Dickens. Byla vlastně velmi dickensovská v tom smyslu, že vyrostla do skvostné rozmanitosti ze stonku jediného vtipu. Svou tirádu vždy začala vyjádřením konkrétního názoru a skončila tím, že mu naprosto protiřečila. Neříkejte mi ale, že byla přehnaná nebo konvenční, protože já jsem se s ní setkal. V poslední době jsem ji potkával často. Také příliš uniká pozornosti, že i když byl oním typem člověka, který má rád všední zdvořilost a věci uspořádané podle zdravého rozumu, člověkem, kterého bavila a těšila anglická společnost, který se Angličanům podobal v náboženském a společenském duchu, přesto vzal svůj díl spolu s ostatními Iry, když se Irové chovali jako rebelové a zacházelo se s nimi jako s vyvrheli. Byl patriot, a cena, kterou zaplatil za to, že byl skutečně loyální Ir byla pro člověka jeho typu a povahy tvrdší, než pro ty ostatní. To nesmí být zapomenuto. Celkem vzato si ale myslím, že to nejlepší, co udělal a to nejlepší, co po něm zůstalo na památku je to, že ho jako prvního napsat pečlivou a vyváženou knížku nazvanou Dějiny naší doby.

Mimo tohoto experimentu a jednoho pozdějšího z pera pana Herberta Paula si nepamatuji na žádný jiný záznam zmizelé raně viktoriánské Anglie, který by byl stejně dobrý jako ony staré svazky The Illustrated London News . Pro takové dějiny jsou totiž podstatné obrázky a byly-li méně vědecké, pak byly o to soudobější. V tom totiž, že mluvíme o páře či fotografii jako o moderních je jakási nadsázka nebo snad i omyl. Vynalezeny byly shodou okolností v devatenáctém století, ale bylo je možné vynalézt v kterémkoliv století. Parní stroj je potenciálně stejně starý jako voda a oheň. Potenciálně mohl člověk začít fotografovat jakmile Bůh stvořil světlo. Prchavé nálady lidu ve skutečnosti neodráží takové triky a změny oděvu, architektury či kreslířské dovednosti. Takové nálady mohou být jedinečné a nemusí se nikdy vrátit. Žena už nikdy nemusí zažít ony záhadné emoce, které ji vedly k tomu, aby nosila „honzíka“, už nikdy nemusíme vidět člověka oblečeného jako Jiří IV. nebo stavbu vyprojektovanou jako Crystal Palace. Kdybych ztratil svoje kapesní vydání násobilky, mohlo bych na to (asi tak za čtyřicet let stát) na všechno přijít sám: protože je to pravda. Pokud bych ale někde zapomněl svůj moderní límec (jak rád bych) pak se mohou vrátit časy, ale mně se nikdy nevrátí žádný předmět, který by byl tak směšný a nepohodlný. Kdybych ztratil své moderní kalhoty, přijdu o ně navždy.

Je proto důležité mít dobrý a trvající ilustrovaný list, zejména je ale cenné mít takový, který má tradici tak poměrně dlouhou a svým způsobem propojující dvě historické epochy. Atmosféra vyjádřená kabátem prince Alberta a stroji v Crystal Palace je nejen odlišná od naší, ale je také nebezpečně špatně chápána. Jak jsem již řekl, většina vzdělanců naší doby o ní nic neví, nebo je k ní lhostejná. A ti, kdo ví, nebo jí na ní záleží, jsou znevýhodněni ubohou a negramotnou módou minulostí opovrhovat, což víc než co jiného brání skutečnému pokroku vpřed. První viktoriáni udělali dva nebo tři konkrétní omyly. Mýlili se, když měli za to, že obchod musí působit jako nástroj míru a ne války. Mýlili se, když si myslili, že „zvýšení bohatství Manchesteru“ musí znamenat snížení chudoby Manchesteru. Bylo to ale skutečně mužné omyly, protože šlo o skutečně pomýlení. Nebylo v tom žádné sebeobelhávání, žádné napůl přesvědčené a napůl popletené chlubené, neblufovali. Jinak řečeno, nepodobaly se nijak devíti desetinám moderních řečí a o břemeni bílého muže nebo o obchodu, který jde tam, kam jde vlajka. Byly to faktické omyly, které mohou vyvrátit jen fakta. Velmi by nás znectilo, kdybychom se alespoň my nepoučili z finančních válek a z glasgowských slumů. Naše otce neznectívá nic.

Obraz, který skýtají, s jejich tuhými klobouky a licousy, je totiž v mnoha ohledech nejen logičtější, ale také hrdinštější, než ten náš. Pokud měli odpor k válce, nezdráhali se to přiznat. Hokynář, který prostě a přímo řekne, že nebude bojovat je padesátkrát víc ctností vojáka, než zastavárník, který platí druhým, aby bojovali. At o je v zásadě rozdíle mezi manchesterskými radikalismem čtyřicátých let a pozdějším birminghamským jingoismem (hurávlastenectvím pozn. překl.) Měli za to, ať už to byla pravda nebo be, že obchodník musí být civilizovaným předvojem vojáka, ale když se obchodník maskoval za vojáka, tropili si z něj šprýmy. Boji se rozumně vyhýbali, nebo jej zachmuřeně přijali, ale předstíranému boji se vysmívali. Tak či tak, jedno spojení by tu s nimi bylo. Tento list a Anglie byly naživu před sedmdesáti lety. Bůh dej, aby byly naživu za sedmdesát dalších let.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 304-307, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s