Zhroucení stranických nálepek (Illustrated London News 6. července 1912)

July 6, 1912
The Collapse of Party Labels
Všímám si, že pan H. G. Wells s velkým vtipem a značnou přesností popisuje ideál můj a některých mých přátel jako „pojetí ovíněných, hlučně pozpěvujících, zemitých, klopotných, obyčeji ovládnutých, zdravých a nehygienických mužů.“ Je to tedy vskutku veselé pojetí, musím říct. Nechci tu ale psát o této egoistické pravdě, ale o jedné zvláštnější věci více hodné veřejného zájmu, který se pojí k tomu, co následovalo. Slova, která jsem citoval, jsem nečetl v páně Wellsově knize, ale v recenzi na ni v jednom výtečném týdeníku. A po těchto slovech kritik, který již dále pana Wellse necitoval, ale předpokládám, shrnoval, pokračoval: „“Nejsme ale hnáni zpět k tomuto konservatismu , ani jakémusi bezcílnému pokroku běžného radikála či socialisty.“ Podívejte se na ono slovo konservatismusa přemýšlejte—přemýšlejte pořádně a Anglii snad bude ještě možné zachránit.

Pokud chce někdo velmi jasně vidět, co někteří z nás mají na mysli, když tvrdíme, že stranické loyality již nadále neodpovídají přesvědčením, může to vidět v tomto použití slova „konservativní“ a v podobném užití slova „liberální“, které budu brzy citovat z téhož vydání stejného listu. Doklad zhroucení strany je zde, v tomto faktu: už ani nemůžete použít jméno strany ve větě, aniž byste se nedostali do rozporu s jejím smyslem. Volat „Konservativci, vzhůru za celní reformu!“ je něco jako volat: „Neživé předměty, žijte svým životem!“ A třeba i „Radikálové musí podporovat vládu“ je trochu jako říkat „veřejní analytici musí podporovat mlékaře.“ Obrátit konkrétní anglickou obchodní politiku může být správné, ale není na tom nic zvlášť konservativního. Posilovat státní exekutivu nehledě na všechny protesty může být správné, ale není na tom nic zvlášť radikálního. Nechci se tu ale zabývat těmito čistě politickými záležitostmi, ale širší záležitostí, kterou onen týdeník otevřel, totiž naším obecným národním ideálem: a onou souběžnou větou v témže vydání. Slova jako „liberální“ nabývají na velikosti s malým počátečním písmenem.

Nu, co tedy kritik z týdeníku měl na mysli, když mě označil za „konservativce“ (k čertu s jeho drzostí, byl to velmi dobrý článek?) Opakuji, co chtěl říct tím, že označil za „konservativní“ muže ovíněné, hlučně zpívající, dodržující obyčeje, zemité, zdravé a tak dále? Konservativní zřejmě znamená, že snažit se udržet zemi takovou, jaká je. Jak vypadá naše země dnes ráno? Hlučně zpívá? Odhlížeje od toho, že opravu nemá, o čem by si zrovna mohla vyzpěvovat, je notoricky známá tím, že nezpívá: je notoricky známé nyní, a bylo tomu tak odedávna, že Angličan je docela hrdý na to, že nedává své pocity najevo hlučným, lyrickým nebo symbolickým způsobem. A je snad ovíněný? Od středověku tu žádné vinice nejsou, a ani jeden člověk ze čtyřiceti si nemůže dovolit nejlevnější klaret. A třebaže se ve slumech pije až běda, a v elegantních kruzích bývají omámení ještě hůř, je pan Wells příliš velkomyslný a chápavý, když naznačuje, že chci, aby lidé byli „ovínění“ v tomto slova smyslu. Je zemitý? Zjevně ne. Od sazí ušpiněný by bylo jistě výstižnější. Celý náš civilisační rámec je průmyslový, ne zemědělský, bylo by nutné ho téměř rozbít na kusy, aby ho bylo možné znovu poskládat jako zemědělský. Lopotí se? Ano, bez zpěvu, bez vína, bez výhledu na přírodu: ale ano, lopotí se, jak se patří—nebo spíš, jak se nepatří. Tohle je jediná věc, kterou náš pokrok dokázal „konservovat“: prokletí po Pádu. Ale ani zde nejsou slova zvolena šťastně: největší fakt našeho života je nyní v tom, že zdržování se práce (ona veselá věc) bylo jednou třídou tak ostouzeno jako rozkoš, že to druhá třída používá jako zbraň. Ovládaný obyčeji? Právě naopak samozřejmě. Ve velkých určujících městech a čím dál víc i v hrabstvích kolem nich, jsou lidé čím dál víc kočovníky a valící se kameny si nehromadí žádné obyčeje. Rodiče a děti jsou si pravděpodobně vzdálenější a jejich způsoby (ba i třída) se liší víc, než v jakékoliv dříve známé společnosti. Je, abychom použili páně Wellsovu poslední a milou frázi „zdraví a nehygieničtí“? Bylo by těžké představit si společnosti, kde by bylo více hygieny a méně zdraví.

Docházíme tedy k tomu, a mohli bychom shrnout takto: Protože chci téměř cokoliv, co ještě neexistuje, protože chci z mlčících lidí udělat lidi zpívající, protože bych se radoval, kdyby se země bez vína stal vinorodý kraj, protože bych svět nájemných otroků změnil ve svět svobodných malorolníků, protože dáváme přednost zdravé zaměstnanosti před ohavnou nezaměstnaností, protože chci, a lidé ovládání výstředními nápady někoho jiného byli řízeni svými vlastními zákony a svobodami, protože nenávidím zavedenou špínu a zášť víc, než zavedou čistotu, protože zkrátka chci změnit skoro vše, co tu je—přijde proklatý, povýšený, vysoce počestný, obavami o svět naplněný, do nebes čnící, nimravý, hlavy rozbíjející akademický škrabák a nadává mi do konservativců!

Omlouvám se! Už pokračuji. Pokud se vám zdá, že chovám i jen nejmenší zášť vůči mimořádně rozumnému kritikovi, kterého jsem právě popsal, pak nerozumíte abstraktním vášním intelektu, a také nerozumíte vtipu. Zajímá mně jen to, co měl autor na mysli, když spojil tak obrovské a násilné změny s pouhým uchováváním a předpokládám, že to byla nejasná idea (do značné míry oprávněná), že i když lidé nyní taková lidská práva nemají, měli alespoň jejich náznak ve vzdálené minulosti. K tomu mohu říct jen dvě věci. Za prvé, je-li dělení velkých statků konservací, pak pochybuji, že si to myslí majitelé, je-li obklopení pracujících jejich vlastními cechy a zvyky je konservace, pak pochybuji, že si to myslí zaměstnavatelé. Za druhé, je-li ohlížení se za šťastnějšími historickými a téměř prehistorickými časy toryovství, je-li utváření všeho po vzoru nejen staršího, ale prostšího státu je toryovství—pak ta nejtoryovštější věc, která se kdy přihodila, byla francouzská revoluce.

Nu pokud jde o mého bratra „liberála“—myslel si snad, že unikne? Napsal do téhož týdeníku dopis, ve kterém vyjádřil šok, překvapení a znepokojení nad tím, že „liberální“ list byl tak „reakcionářský“, že se stavěl proti návrhu zákona o slabomyslnosti tedy návrh zákona pro věznění bez soudu pro kohokoliv z chudých lidí, kdo je příliš inteligentní, než aby je bylo možné označit za idioty. Nezabývám se tu ale vlastnostmi samotného zákona. Eugenika není tématem pro slušnou, uvolněnou konversaci. Vynaložte úsilí, které by otřáslo zemí a a přepokládejte na okamžik, že by tento návrh zákona byl dobrý. I v takovém případě by to nebyl nijak zvlášť „liberální“ zákon. Onen liberální dopisovatel jedním svým postřehem děsivě osvětlil zkázu a nerozum, do nichž liberalismus upadl. Řekl, že my, kdo se proti zákonu stavíme, bráníme veškeré „konstruktivní“ legislativě.

Nu, často jsem zde poukazoval na to, že každý lidský počin je konstruktivní i destruktivní. Když vytvoříte plamen, zničíte zápalku, když vykouříte cigaretu, vytvoříte pěknou hromádku popela. Nu, tento vzácný „konstruktivní“ návrh zákona ničí mnoho věcí—počínaje nenarozeným dítětem. Jediné, co staví a tvoří j vězení. Nu, budova vězení může asi být stejně elegantní a zdobná jaké každé jiné architektonické dílo. Je to ale jistě jedno z nejméně „svobodných“ či liberálních z takových umění. I kdyby bylo v pořádku zavírat více lidí bez nějakých ohledů na Habeas Corpus, člověka to těžko vyděsí, protože pochybnosti či odsudky takového návrhu pochází od „liberálního“ listu. Odkud od jinud by měly pocházet, i kdyby byly mylné.
A tak vidíme, že se v jedněch novinách za šest pencí sešly dva příklady zhroucení názvu strany. Není to tak, že by jméno nic neznamenalo. Jde o to, že vždy znamená pravý opak toho, co myslí pisatel. Člověk, který mě chce skutečně odsoudit jako zbožného nebo romantického člověka, nebo revolucionáře, nebo něčeho jiného, co si myslí, že jsem, mě musí označit za konservativce, což je to poslední, co bych ve skutečnosti byl. Když chce někdo vysvětlit, že návrh zákona o přihlouplosti je opravdu pokrokový, nebo jednoznačně vědecký, nebo v každém případě „pokročilý“, musí říct, že je jistě „liberální“—což zjevně není. Snaží se vyjádřit své zděšení nad tím, že „liberální“ list odporuje „konstruktivnímu“ návrhu zákona. Ale slova nemohou vyjádřit jeho děs. Tyranie může být právě tak konstruktivní jako svoboda. A platí to ještě mnohem víc—v současné době.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s