Neúplná víze modernity (Illustrated London News, 31. sprna 1912)

August 31, 1912
The Incomplete Vision of Modernity

Když jsem se o jistých moderních sociologických ideách vyjádřil jako o „opičinách“, měli někteří za to (řekl by Matthew Arnold), že jim scházela sladkost. Přesto nejsem nakloněn tomu, abych to říkal jinak. Jistěže je to nadávka, ale není to nadávka bez významu. Podstatou opičárny je napodobování věcí bez toho, aby se z nich člověk něčemu naučil. Takhle v Poeově příběhu opice napodobovala francouzského holiče a pokoušela se starou dámu holit břitvou, až jí podřízla hrdlo: nechápala totiž, že totéž nadání a smysl pro civilisaci a umění života, které působí, že francouzský holič používá břitvu, mu současně brání v jakýchkoliv pokusech používat ji na dámy, i kdyby to měla být laskavost. Podobně bude nějaký africký divošský náčelník nosit cylindr s naprostým sebeuspokojením a nebude tušit, že Evropan bývá s takovým kloboukem spokojen jen zřídka, a neví také ani to, že týž proud myšlení a chování, který působí, že si Evropan tenhle klobouk nasazuje, ho také pobízí, aby si oblékl ještě něco dalšího. Nu, já jsem revolucionář, nebo bych revolucionářem byl, kdyby tady byla nějaká revoluce, jak se patří, ale drobné inovace, které se všude objevují, podle mě trpí touto neschopností jít ke kořenu a příčině čehokoliv. Tato modernost jsou jen mimikry, nevidí hlubší problémy ve věcech, které si osvojuje nebo šíří, nechápe jejich nevýhody, ale ani jejich skutečné výhody. Abychom vzali jeden příklad, v magazínech a žurnálech, které si zakládají na tom, že jsou „na výši doby“ člověk neustále nachází oznámení, že Fräulein Guggenheimer nebo Signora Macaroni, nebo jiná takový dáma, je „ženou advokátkou“, která smí vystupovat před soudem v Nikaragui, Nové Scotii, nebo kdekoliv jinde chcete. A mnozí, kdo cítí spravedlivý a rytířský obdiv vůči odvaze a tragedii pohlaví, si zřejmě myslí, že postačí, když k seznamu ženských triumfů připíší advokátku a cítí se spokojeni. Já ale raději začínám myslet blíž začátku. A než připočítám povolání advokátky k věcem, které jsou pro dámu radostí a potěšením, chci si být docela jist, že být advokátem je radostí pro kohokoliv. Advokáty byli mnozí z těch nejctihodnějších lidí, jací kdy žili, ale čím ctihodnější byli, tím víc vždy vnímali hrozbu své vlastní profese a její snadné upadnutí do řemesla nájemného rváče a sofistikovanějšího řezníka. Nedokážu pochopit, proč by měla žena takové povolání chtít, ale to je čistě osobní záležitost a proto to nechám být. Podstatné je to, že ti, kdo plesají nad oděním Signory Macaroni do advokátské róby, vnímají velmi malou moderní otázku, ale uniká jim velmi velká moderní otázka. Skutečný dnešní problém není vyloučení žen z právnických hádek, ale spíše proniknutí právníků do rozepří všech ostatních. Ono podezření, které, s charakteristickou prozíravostí, cítil před mnoha lety pan Balfour, lze nyní slyšet ze všech stran a to zejména ze stran nejvzdálenějších panu Balfourovi—totiž podezření, že se parlament stal až příliš klikou profesionálních advokátů, kteří, i když mají obecně dobré úmysly, musí být víc než jiní lidé navyklí se přesvědčivě a cynicky na tu či onu stranu. Ve sporech práce a kapitálu lze na obou stranách slyšet volání „právníky z toho vynechejme“. Tváří v tvář tomuto skutečnému problému profesionalizace politiky mi přijde hloupé triumfálně sledovat takovou věc, jako je pouhá profesionalizace žen, stejně hloupá jako slaboduché napodobování opicí nebo divochem. Opičí holič, který s radostí holil dámu mi nepřijde o nic pitomější, než moderní holič, který ji jen s radostí dá paruku z koňských žíní. Africký náčelník nosí bělochův cylindr bez toho, aby věděl, že je to velmi protivné i pro bělocha a tak dáma nosí právnickou paruku bez toho, aby si uvědomila, že právníci se již stali značnou hrozbou právu. V takové situaci musíme jít samozřejmě hlouběji a probudit lidství a veřejného ducha v obou pohlavích a všech profesích, ať už nosí taláry nebo ne. Ale když se musíme snažit dělat z advokátů lidi, nad proměňováním žen v advokátce můžeme se jen pobaveně hihňat
Jsou i další případy tohoto bláznivého napodobování věcí bez porozumění, a jejich dovádění dál bez jakéhokoliv pochopení. Máme tu třeba experiment spravování škol zastupitelskou vládou, jako by to byly malé republiky. Nevím, jak to funguje. Vím, jak by to fungovalo, když jsem byl kluk: moji spolužáci a já, shromáždění v parlamentu, bychom si okamžitě odhlasovali prázdniny, až do dalšího rozhodnutí. A pokud bz ním bylo řečeno že je to mimo naše pravomoci podle Klukovské ústavy, někteří z nás by myslím logicky odpověděli: „Nařídili jste nám sem přijít, držíte nás tu silou, a pak se chcete zbavit práce se správou toho, co označujete za právo věznit. Vezmete lidi, kteří by chtěli hrát špačka, a nutíte jej udržovat pořádek přesně z toho důvodu, ze kterého je pan Squeers nutil čistit okna.“ Ale o tenhle aspekt mi tu nejde. Co mně překvapuje. je to, že lidé používají zastupitelskou vládu na nové věci, aniž by se zamysleli nad do očí bijícími problémy zastupitelské vlády tak, jak si stojí, se starými věcmi. Právě tak, jako nemohu pochopit, že někdo spojuje dámy s právem, aniž by si byl vědom problémů, které jsou nyní s právem spojeny, tak nemohu pochopit ani to, že někdo dá parlament klukům a zapomene přitom prozkoumat současnou povahu parlamentů. Prostá pravda právě teď je totiž taková, že žádný kluk nemůže mít horší politické vzdělání a nemůže být důkladněji vyřazen ze schopnosti být občanem, než tím, že se bude učit opičit se po tricích a frázích parlamentních politiků. Vyšší třída přitom parlamentní způsoby ve vyšších ročnících a debatních klubech velkých aristokratických škol povzbuzuje. Právě v Unii, kde se kluci učí stavět se na stranu Cromwella nebo Karla I., se člověk učí stavět se na tu či onu stranu pokud jde o pojišťovací zákon nebo rozpočet. Klukovský parlament může být ve skutečnosti velmi dobrý—k tomu aby z něj vycházeli oligarchové. Pokud ale mluvím jako radikál, jako někdo, kdo nefandí starým školám a kterému nechybí pochopení pro jakoukoliv vzpouru proti řádu, pak musím se vším důrazem prohlásit, že bych byl raději, kdyby se kluci v té nejdrsnější škole učili odvaze praštit politika, nebo se v té nejhrubší škole naučili, jak vyvrátit, co říká—spíš,než aby v té nejosvícenější škole naučil prohnanosti, jak ho napodobovat. .

Opravdu musíme celou tu záležitost se zastupováním vzít mnohem realističtěji a ve vztahu k lidské přirozenosti. Moderní zástupce nejenže nezastupuje své voliče—on ani nezastupuje sám sebe. Právní zástupce je pro mě temné a pochybná postava, právní zástupkyně nemá postavu vůbec žádnou, asi tak jako dvě hraběnky pana Mantaliniho. Není žádná možnost, aby se tímto způsobem projevovala moc ženství. Nemůžete ženskou sílu vložit do soudních dvorů nebo parlamentů, můžete tam jen předvádět ženskou slabost. Žena nemůže být silného názoru v tisku, na papíře, v dokumentu, nebo na lístku, nebo v jakémkoli jiném podobném algebraickém vzorečku. Nejsilnější žena, kterou jsem v poslední době potkal, byla služka, která souhlasila se zapsáním svého jména, adresy, postavení ve službě etc., ale náhle se zastavila, když se jí dokument ptal, zda je pohlaví mužského nebo ženského. Prohlásila, že pokud neví, že služka jménem Susan je pohlaví ženského, pak se nebude zdržovat s tím, aby jim to vykládala. A tomu já říkám žena v politice. Objevuje se zřídka, ale přál bych si, aby to bylo běžnější. V takových případech její osobnost skutečně pronikne. Nikdy ale nepronikne, pokud se skrývá za těžkým převlekem „zastupitele“ nebo ještě těžším převlekem placeného advokáta. Je silná, když vyjadřuje sebe samu, ne když nabízí, že bude vyjadřovat někoho jiného jako politik, nebo když nabízí, že bude vyjadřovat kohokoliv jako právní zástupkyně. Její moc nemůžete dostat do parlamentu o nic víc, než moc kluka-školáka. Musíme být spíše vděční tato, že dvě nejkrásnější věci—chlapec a děvče—v parlamentu nikdy zastoupeny nebudou.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 350-353, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s