Naše prázdné politické debaty (Illustrated London News 14. září 1912)

September 14, 1912 Our Empty Political Debates
Není obrazu, který by vystihl úžasný stav naší politiky. Ale obraz, který má nejblíže k tomu, aby byl klíčem všeho, je tento: buben, na který se má hlučně tlouci, musí být dutý. V dnešní Anglii musí být otázka, o níž se vede hlučný spor, prázdná. Může vzrušovat, může inspirovat, může doopravdy rozdělovat, může skutečně vzdělávat, ale nesmí existovat, tedy nesmí se zmocňovat duší těch, kdo ji na předních místech probírají, i když může být skutečně důležitá pro nějaké odlehlé lidi, jichž by se ona debata měla teoreticky týkat. Pro německé chudé je důležité, zda jí tmavý chléb, pro anglické politiky to není důležité ani v nejmenším: což je důvod, proč se tím tak vzrušují a vzájemně si ukazují, co není pravda, se zápalem hodným lepších časů. Pokud by šlo o nějaký blízký, jasný a zřetelný nespoutaný návrh (třeba, že angličtí chudí mají mít dostatek chleba jakékoliv barvy—modré, zelené, nebo žluté s fialovými tečkami), pak by angličtí politici byli vskutku ve svých pocitech velmi pohnuti, jsem si ale docela jist, že jejich pocity by byly příliš hluboké, než aby je bylo možné vyjádřit slovy. Poněkud by pobledli, ale uchovali by si zmužilou pevnost, a začali mluvit o nezbytnosti intervence po nedávných ukrutnostech spáchaných Eskymáky. Stejné je to s orgiemi politiků kolem Ulsteru. Dívat se na ně je podobné, jako sledovat pošetilé kluky pohazující si vyhořelou sirkou. Všichni ví, že pokud jde o lidi, kteří řídí politiku, byla pochodeň „Pryč s papeženstvím“ byla již dávno udupána, mává se jí právě proto, že je uhašená. Je asi pravda, že skuteční protestantští chudí v Belfastu se opravdu děsí nějakého děsivého osudu, i když si nedokážu představit, jaký horší osud než žití v Belfastu by je vlastně mohl potkat.

Jenže politici, dokonce i ti nejlepší mezi nimi, jako třeba pan Birrell či lord Hugh Cecil, nevědomky cítí, že je výhodou, když fanatismus, o kterém se nepřou, nejspíš nikdy nebude jejich vlastní. Všichni víme, že ve třídě lorda Hughe Cecila je prakticky každý agnostik, nebo se kloní k nějakému druhu katolických idejí, jediný náboženský typ, který mezi takovými lidmi nikdy nepotkáte, je náboženský typ Belfastu. Proto se takový typ používá—jako typ či vzor, nebo spíš panák. S chudákem protestantem a jeho nedělní „černí“ a vážnými kníry se háže kolem jako s děckem v pantomimě, protože je pravda, že v daném světě „nemá přátel“. Člověk jako lord Hugh Cecil nemůže sjednat ani pracovní dohodu s člověkem jako je pan Bonar Law, vyjma toho, že by hájil náboženství Čerokézů, nebo nějakou jinou neutrální věc, ve kterou ani jeden z nich nevěří. Pokud by začali mluvit každý o náboženství toho druhého, následovala by šokující scéna.

Jak jsem naznačil výše, to samé lze poněkud širším způsobem říci o podivuhodnému významu, který politici vždy dávají volnému obchodu a ochranářství. Rozdíl je v tom, že zatímco téměř každý přemýšlivý člověk je dnes stoupencem samosprávy (Home Rule, rozumí se pro Irsko pozn. překl.) (zejména mezi unionisty pozn. aut.), stále existuje naprosto upřímné a vědecké přesvědčení ve prospěch volného obchodu, a stejně upřímná a vědecká touha po reformě celních tarifů. Jenže i když je celní ochrana důležitá, není to věc principu. Nejde tu vůbec o morálku, tedy v tom smyslu, že jak stoupenec volného obchodu, tak ochranářství mají oba morální právo usilovat o to, co jsou podle jejich názoru ekonomické zájmy této země. Stoupenec volného obchodu, který považuje dovozní clo za ďábelské vyhlášení války lidstvu. je prostě maniak a maniak a, což je horší, přecitlivělý člověk, je také protekcionista, který neurčitou mstivostí požaduje, aby „cizinci platili“. I když ale má větší význam bavit se o téhle záležitosti než o Ulsteru (a proto se o ní také tolik nemluví) její relativní prominence a popularita v našich politických kruzích je převážně způsobena tím, že nijak nenamáhá (nebo ani jen necvičí) svědomí. Pro politika není tak příliš náročné předstírat, že si je tarifem jist, i když o něm ve skutečnosti má své pochybnosti. Žalostnější se strázeň politika, který musí předstírat, že miluje puritány, když jimi ve skutečnosti pohrdá, nebo prosazovat jihoafrické budovatele impéria, ačkoliv se na ně sotva může podívat, aniž by se mu neudělalo zle. Pro gentlemana není tak těžké skrývat své názory, zejména své názory ekonomické a zejména tehdy, když daný gentleman nemá hlavu na čísla. Není ale pro gentlemana snadné skrývat své instinkty, které se podobají instinktům zvířete. A ono vysoké sebeovládání, které slyšíme tolik vychvalovat u aristokratů, se muselo, obávám se, už po nějakou dobu projevovat především v tom, že soukromně neokopávali ty spojence, které veřejně chválili.

Jak jsme viděli, bylo to právě proto, že německý bílý chléb, černý chléb, hnědý nebo šedý chléb byly morálně drobnými záležitostmi, že se naši politici docela vzrušeně ošívali, šourali a porovnávali barvy, asi tak jako dámy porovnávají odstíny ve výprodeji. Ale jak už svým čtveráckým stylem řekl Euklides, i opak je pravdou. Právě tak, jako je pro velký politický rozruch zcela zásadně důležité, aby byl rozruchem o ničem, je nutné i to, aby skutečně důležité veřejné otázky zůstávaly v soukromí. Není nic mimořádnějšího, než porovnávat protahovaný a ohlušující povyk, který se v Belfastu dělá kolem přesvědčení a víry, kterou sotva kdo zastává, se svižným a bezhlesým způsobem, jímž menšiny velmi moderních osob jednaní podle přesvědčení, která skutečně zastávají. Není pravda, že se v parlamentu dnes nic zajímavého neděje, není ani pravda, že by se tam neděly žádné velké věci. Dějí se velké věci, ale mluví se jen o malých věcech. A prostý důvod pro to je ten, že velké věci, které se dělají jsou převážně příliš špatné, než aby se o nich dalo mluvit. Ve skutečnosti jde o to, že jsou tak důležité eticky, že se z nich dělají politiky tak nedůležité záležitosti.

Považovali bychom za dosti zvláštní a podivné, kdyby nám bylo řečeno, že Dolní sněmovna obnovila v Anglii uctíváni Thora—pokud v Anglii tedy vůbec někdy existovalo. Měli bychom považovat za ještě podivnější, pokud by debata v parlamentu zabrala dvacet minut a veškerý tisk jí nevěnoval víc než dvě řádky. Měli bychom pak považovat za vůbec nejpodivnější, pokud by poté parlament věnoval pět hodin, a tisk referoval na pěti sloupcích, debatě o návrhu hovořit místo Velkého pátku o Velkém čtvrtku, aniž by při tom jedinkrát padlo jméno Krista nebo Thora. Byl by to ale docela dobrý příklad toho, jak je tato země v této chvíli spravovávána. Velké věci jsou v každé debatě udržovány jak malé a z malých věcí se dělají věci obludně veliké, Považovalo by se za nevkusné, aby unionista kázal upřímný protestantismus. Nepovažuje se za špatný vkus, pokud neupřímně štve proti „Ne papeženství“. Jakoby nezáleželo na tom, že otevřeně hlásáte, že jako imperialista vůbec nehodláte respektovat hranice cizích států, jako by vůbec nezáleželo na tom, pokud jako kosmopolita otevřeně prohlašujete, že vůbec nehodláte bránit svou zemi. Strašlivě moc však záleží na tom, zda svou zemi budete chránit daněním dovozu nebo levnými potravinami. Konečným plodem tohoto šíleného nepoměru je to, že parlament schvaluje zákony o zničení slunce nebo vypití moře, aniž by si jich skoro všímal, zatímco o zákonech o jakési škole či nějakém tom celním tarifu se pře tak dlouho, že je v dlouhodobém pohledu nakonec vůbec neprojedná a nepřijme. Starodávný princip západní civilisce, že člověk nemá být ve vězení držen déle, než stanovil jednoznačný zákon a otevřený soudní proces, byl ve Westminsteru před pár lety tiše zrušen a v tuto chvíli máme podstatu soudu před porotou zachovanou stejně málo jako podstatu zkoušky bojem. Této ohromné revoluci (větší než francouzská revoluce, celé jejíž dílo je převráceno) vzdorovali asi tak čtyři lidé a v tisku jí obecně bylo věnováno ještě méně řádků. Zapomněl jsem, čeho tehdy byly noviny plné, myslím, že to byli Belgičané.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 357-361, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s