Potíže Prostého života (Illustrated London News 2. listopadu 1912)

November 2, 1912 The Difficulties of the Simple Life
Zvěsti o nespokojenosti, ba vzpouře v jistých modelových vesnicích a dalších idealistických sociálních experimentech dovolují mysli znovu spočinout v zamyšlení nad skutečnými lidskými obtížemi toho, co se nazývá Prostým životem. Tyto potíže v žádném případě nespočívají jen v samotných fysických omezeních. Jde o atmosféru ideje; ne o hájenou věc samotnou, ale o její obranu. Teorii abstinence od alkoholu mají lidé neradi mnohem víc než její praktikování. A je to velmi přirozené, protože díky praxi je pro všechny ostatní piva víc, zatímco na základě theorie by nebylo žádné pivo pro nikoho. Nikomu nevadí zelenina. Nikomu (alespoň nikomu laskavému ke svým bližním a ve stavu milosti) nevadí ani vegetariáni. Vegetariánství ovšem lidem vadí a je to tak správně. Špatný je totiž důvod a ne čin. Co nesnášíme, je náboženská atmosféra, která se s abstinentským hnutím nese. Co nesnášíme, je etická atmosféra, která se nese s vegetariánským hnutím. Na planetě jsou miliony lidí, kteří jsou abstinenty či vegetariány ze všech možných rozmanitých a nahodilých důvodů, z nichž ty nejintimnější a nejdelikátnější, a přitom ty nejvíce všudypřítomné pravděpodobně spočívají v tom, že dotyční na maso nebo víno nemají peníze. Těmto lidem však jejich zdrženlivost lze prominout, protože není nikdy poskvrněna idealismem. Fabiánští filosofové snáší zeleninovou dietu: polovina skotských a francouzských rolníků také. Nikdo z rolníků ale po druhých lidech nechce, aby k tomu ještě snášeli přednášky o životní síle, Průměrný kongregacionalistický duchovní se zdržuje vína: to samé platí o průměrném Turkovi. Ovšem průměrný kongregacionalistický duchovní nenosí zakřivené meče a nože, ani se s prvotními methodisty nebijí, až předměstími teče krev. Alespoň mám za to, že spolu takhle nebojují, možná jsou nějaké výjimky. Turek se takhle chová, a proto mu také lze snáz odpustit a to i u těch, kdo by mu (jako já) nejprve odpustili a pak ho zrušili. Zkrátka, to čemu lidé v těchto všech případech vzdorují, není morální chování, ale morálka. A opakuji, že mají naprosto pravdu. Chování může být, jak by řekli naši drazí staří dekadenti, ne-morální, protože může mít svůj původ v okolnostech, v druhotných příčinách, bezbarvých otázkách příhodnosti. Nic nemůže být amorální, než morálka.

Hlavní činitelé Prostého života ukazují tuto odlišnost v pouhých mravech zvláštním způsobem. Ukazují ji v tom, co musí být nejpevnějším a nejvíce instinktivním výrazem mravů—cti. Projevují to v tom, co musí být nejzřejmějším projevem cti—pohostinnosti. Jeden můj blízký přítel byl požádán, aby kdesi na severu Anglie přednášel o socialismu a přijal srdečné pozvání k večeři a noclehu v domě jednoho místního socialisty. Socialisté mu nejprve nabídli drink. A je zaznamenáno, že tomu skutečně drink říkali. K pití to bezesporu bylo, zvětralá minerálka se dá pít—i když se z ní nebožáci, kteří ji pijí nemohou opít. Můj přítel se tomu všem podrobil, protože měl hlad: a byl z těch, kdo (abych ukradl frázi, ne svou, kterou jsem zaslechl v jedné hospodské hádce), kdo se při jídle rádi nají. Ubíhal čas a přišla večeře—respektive nepřišla. Objevily se zlomky zelené vegetace, které by neuspokojily ani krávu, i kdyby to byla kráva asketická, nebo nějaká kráva atletická, trénující skok přes měsíc. Můj přítel to vše obdivuhodně snášel, pil něco, co nebyl drink, jedl cosi, co nebylo k jídlu. Dovolte mi na okraj vysvětlit, že mým přítelem skutečně míním svého přítele: nemyslím tím sebe, neb jsem ponejvíce svým vlastním nepřítelem. Nemohu proto podrobně popsat, co následovalo, vím ale, že se nakonec host hostitele zeptal, zda může kouřit a dočkal se přísné záporné odpovědi. Můj přítel (rád sděuji) si ihned zapálil dýmku a zmizel v dýmu. Poté, co všechny záclony a koberce dostatečně a řádně ovoněl kouřem dům svého kuřiva zbavil. Nu, etika takových případů je často předmětem sporů, o takových věcech je třeba se přít, aby se jim bylo možné vysmívat. Myslím ale, že takový princip je naprosto zdravý, do té míry, na ni taková fakta stačí. Takový idealistický hostitel nejen selhává v pohostinnosti, ale selhává ve cti. Svým hostům nepřipraví zklamání, jen je neodeženou, oni je klamou a podvádí.

Představme si, že můj přítel, humánní a osvícený myslitel, mi pošle telegram: „Přespi u nás“. A představme si, že zrovna když se budu chystat do postele, zjistím, že v tomto domě je obvyklé, aby lidé spali na všech čtyřech v zahradě před domem. Nestěžuji si na humánního a osvíceného myslitele proto, že takové věci dělá: ať si je, jaký je. Je mi jedno, v jaké poloze humánní a osvícení myslitelé spí—pokud mě nebudí. Stěžuji si ale na to, že používá naprosto veřejnou a pevně danou frázi jako „přespi u nás“ ve smyslu, který druhý člověk v žádném případě nemůže pochopit. Přespat znamená spát v posteli, v nějaké posteli, protože i postele mohou být různé. Humánní a osvícený myslitel mi měl telegrafovat: „Přijď se k nám vyspat na všech čtyřech “ a pak by byla čest uspokojena. Ti, kterým by se taková slavnostní legrace líbila, by pozvání přijali, ti, kterým by se nezamlouvala, by odmítli. Každý ale pochopí, že nabídnout někomu postel a pak ho poslat do lože z pelargonií znamená takového člověka podvést. Je to přesně stejné podvádění jako když někoho pozvete na večeři a pak mu k ní nabídnete jen fazole. Pokud chtějí lidé rozesílat takové pozvánky, pak musí to, co mimořádně odpuzuje, zmiňovat právě tak, jako zmiňujeme zvláštní lákadla. Když čteme na rohu pozvánky poznámku „Tanec“, měli bychom mít příležitost číst tam i „Tanec se nepřipouští“. Tam kde čteme (po mém soudu nechutně smobskou větu) „příležitost setkat se s lordem Tommodym“, proč bychom neměli číst i klidnou, spokojenou a uspokojivou větu: „bez setkání s lordem Tommbodym“. V každém případě princip zůstává. Pokud lidé nabídnou ložnici bez lože, podvádí. Pokud lidé nabídnou dlouhou hostinu bez společného jídla, podvádí. Pokud nabídnou drink pod jeho běžným jménem, ale bez jeho běžné povahy, podvádí. Podvádí ještě víc, pokud jsou logicky správní, je totiž docela nesnesitelné, aby lidé byli současně nezodpovědní a pedantičtí. Pozvat průměrného člověka na večeři a nedat mu k pití nic než čaj, je stejně nefér, jako pozvat abstinenta na čaj a nenabídnout mu nic než sherry. Smyslu pro čest se týká implikace se slovem spojená, ne doslovné slovo samo o sobě. Kdybychom se drželi doslovného slova smysu, pak každé jídlo by bylo snídaní (anglicky breakfast doslovně přerušit půst resp. zde hladovění pozn. překl.), leda bychom jedli celý den jako krávy.

Myslím ale, že zde jde prostě o záležitost dobrého a zlého, která nemá nic společného s tím, že jsem osobně k Prostému životu lhostejný: jde o idealismus, který nás bude krmit jako opice a napájet jako dobytek. Aplikoval bych tuto prostou záležitost principu také na má přesvědčení, pokud jsou v rozporu s obyčeji společnosti. Jsem například toho mínění, že rozdělení mezi společenskými třídami bylo nejen nespravedlivé v minulosti, ale pravděpodobně bude také děsivě nebezpečné v budoucnosti. Myslím, že pokud se někomu podaří zařídit, aby spolu chudý a bohatý člověk mluvili bez rozpaků, bez ošívání , bez toho, aby jednomu ruka automaticky zamířila ke kapse a druhému kčepici—pak by se o takovém člověku asi dalo říct, že zachránil Anglii. Bylo by tedy docela správné, abych svým přátelům a lidem, kteří jsou mi společensky rovni, řekl: „Přijďte se mnou zítra povečeřet a setkat se s krysařem“. Nebylo by ode mne ale oprávněné, abych jim řekl. „Přijde zítra povečeřet a setkat se s jedním mým přítelem.“

Mezi slovy „přítel“ a „krysař“ není logický protiklad, je tu ale morální jistota omylu. A nechat přátele dopustit se omylu, kterého se dopustit musí, není čestné. Pokud mám za to, že trest rovná všechny účty (a to bych v každém případě rozhodně měl) mám právo říct Jonesovi “Pojď se mnou navštívit Tomkinse, zrovna ho pustili z vězení v Readingu.” Nemám ale právo říct: “Pojď se mnou navštívit Tomkinse, má za sebou tolik zajímavých zkušeností”. Jonesovu morální theorii musím respektovat právě tak, jako tu svoji. To je myslím, prostý princp. Měl by se mylsím vztahovat i na Prostý život.
Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 380-384, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s