Žurnalistika a kultura (Illustrated Lodnon News 9. listopadu 1912)

November 9, 1912 Journalism and Culture
V jistém žurnálu, který považuji za nyní nejpříčetnější, jaký lze najít, mě onehdy napomenuli nebo si mně dobírali kvůli tomu, že jsem řekl, že žurnalistům by prospěla širší kultura. Slovo „kultura“ je prokleté a ne bez důvodu, až na případy, kdy se vyskytuje jako druhá polovina slova. O nikom se neříká, že je zasněný estét, pokud se věnuje zemědělství. Nikomu nevyčítají bezcitnou pýchu ani tehdy, pokud se věnuje zahradničení (anglicky agriculture resp. horticulture, tedy slovo culture je jejich druhou částí pozn. překl.) Ale druhá polovina slova, „kultura“, se vždy jeví absurdně. Je jako zadní nohy slona ztěžka vyšlapující na jevišti pantomimy. Pro zemědělce je na prvním místě půda, na druhém kultura. Pro zahradníka je na prvním místě zahrada, kultura na druhém. Ovšem v žalostném literárním řemesle, co je na prvním místě? Musíme slova chytat za ocas. Nu a já mám tu smůlu a neštěstí, že umím řecky a latinsky právě tolik, abych oba jazyky nemíchal dohromady. A novou vědu nemá ani nejmenší šanci vynalézt nikdo, kdo je dohromady míchat neumí. Proto se budu držet slova kultura. Nebudu tomu říkat logokultura. A se vší rozhodností odmítám mluvit o doxikultuře. Prostě řečeno to ale je zdravé pěstování slov z jejich původního semene: a pokud se vám to nelíbí, pak se vám nelíbí civilisace. A civilisace také nemá ráda vás.

To je tedy to, co říkám. Nebo, chcete-li, co jsem chtěl říct. Nebo ještě jinak (chcete-li být tak doslovní), tohle je to, co jsem říct zapomněl. V každém případě je to to, co si myslím: že žurnalistika brzy uhyne, pokud se spokojí s tím, že zůstane nevědomá. Žurnalisté si mohou myslit, že je jejich řemeslo současné s lidstvem, možná si to i opravdu myslí. Možná věří, že novináři existovali ještě před stvořením světa, aby ohromující událost Stvoření doprovodili pěknými titulky. Ovšem noviny trvají vskutku je velmi krátce a jsou jen následovníky pamfletistů sedmmáctého století—kteří nepřetrvali vůbec. Je docela dobře možná, že všechny noviny budou brzy stejně nudné a formální jako Dvorské listy (Court gazette). A stane se to proto, že velmi mnoho novinářů nemá dost znalostí o minulosti a přítomnosti, aby vzrušovali a budili nadšení—a už vůbec ne na to, aby se stávali senzací. Nejsou dost dobří historikové, aby byli aspoň dobří žurnalisté. A nemohou být ani sensační, protože sensační nemůže být žádná situace sama o sobě, ale sensační mohou být jen lidé, jichž se týká. Pokud by měl žurnalista více kultury, neuchýlil by se do akademického kláštera. Naopak by jej vlastně poprvé skutečně opustil. Nic není vybíravějšího a úzkostlivějšího než ignorance a znalost starých věcí je nanejvýš nezbytná, zejména pro dosahování věcí nových.

Když tedy mluvím o kultuře (a budu to zříkat tak zřídka, jak to jen půjde), žádám čtenáře, aby nemyslel na musea, lekce hudby a knihovny, ale na pole, farmy a zahrady, ne na archivy, ale na sady, ne první vydání, ale na první květy, ne na listy knihy, ale na listoví stromů. Růst lidských věcí se totiž více podobá vegetaci než mechanických kulturním zařízením. Básník svou lásku přirovnal k rudé růži, ne k rudému safiánu, její bledost k lilii, ne k Elzeviru: a je-li pravda, že všechno tělo je jen tráva, pak to aspoň není nic podobného kůži. A věci se mají tak, že metafory z těch druhů kultury, které jsou zemité a praktické, povedou naše žurnalisty mnohem lépe než levné a druhořadé abstrakce, které užívají se zdáním vědeckosti. Člověk může vskutku pravdivě říct, že Irsko je zahrada a že Belfast je, v nejlepším, úlem v zahradě. Je to kultura, která se zcela zřetelně víc ježí žihadly, než by chutnala po čemkoliv podobném medu a její nepřátelé ji mohou označovat za vosí hnízdo. Ale i její přátelé musí připustit odlišnost druhu, kterou metafora naznačuje. Válečné lodi a další železné zboží pro nás sice mohou být stejně sladké jako med, musíme však souhlasit s tím, že v jednom smyslu není úl součástí zahrady. Ne proto, že by včely chtěly bodat květiny žihadlem (to nechtějí), ani proto, že se na květinách krmí, ale proto, že včely nejsou květinami, vzkvétají na jiném principu. Průmyslové město je věcí jiného druhu než zemědělský stát, nebo chcete-li, odlišným živočichem: má jiný tvar, jinak se hýbá a je odlišným způsobem spravováno, tříděno a podřizováno. Průmyslové město je tím, co vědečtí sociologové nazývají specialisovaným organismem, což znamená, že je to opravdu hodně divné zvíře. Nu, zahrada a úl jsou je vymyšlenou metaforou, a my bychom nikdy neměli připustit, aby s námi takhle vymýšlené metafory ulétly tak, jak odlétají s vědeckými sociology. Jenže takhle pohádka, protože je založena na živých a rostoucích věcech je pravdě o notný blíž, než je obrázek, který o věci obyčejně podávají političtí novináři na obou stranách. Je to pravdě mnohem blíž, než o „Severním Irsku“ říkat, že je „unionistické“, nebo o „Ulsteru“, že je „loyalistický“, nebo totéž dokonce o silné, strohé posádce mužů skotské a anglické krve. Národní duch Irska neměl nikdy nejmenší potíže s asimilací skotské a anglické krve, bez ohledu na to, jak je přísná tekutá může být. Kdyby záleželo jen na tomhle, pak by potomci ulsterských osadníků museli touhle dobou být stejně angličtí, jako potomci Cromwellových kavaleristů. A pravda je taková, že ohromující masa Severního Irska—ba co víc, ohromující masa Ulsteru—byla touto cestou znárodněna a je v tomto smyslu národní. Má-li Irsko potíže s asimilací nějaké komerční komunity, není to proto, že by byla skotská, severská, nebo z nějakého jiného nesmyslného důvodu, je tomu tak z toho prostého důvodu, že Irsko instinktivně považuje takovou obchodní komunitu za jed. Kdyby měl proto existovat parlament květin, byly by problémy—a hodně bzučení—kolem zastoupení včel.

Pokud se užívají s moudrou lehkostí, mohou tato živá podobenství (mimochodem, zrovna jsem je označil za metafory, ale to není ten druh kultury, které by se podle mě měl kdokoliv obávat) být užitečná ve všech našich politických problémech, i kdyby jen proto, aby nám připomněly, že vše co jedná, také žije, že vše co žije, také rostlo a že vše, co má živoucí budoucnost, musí udržovat naživu svou živoucí minulost. Podobné nápady a obrazy může člověk používat, i když přijde na přetřes Balkán. I tam totiž skrývá povrchní podobnost odlišnost, která je téměř fysická a hmatatelná, odlišnost v kořenech země. Mám sice pro Balkán pochopení, ale nepředpokládám, že jsou tam všichni světci a dokonalí občan a dovolím si říct, že mnozí poctiví nezkušení cestovatelé nabyli dojmu, že Balkánci a Turkové jsou částmi jedné rozmanité a barvité populace lupičů. Pochopení má, ale sentimentální nejsem, vím, že když lidé chodí po horách a noži se jen ježí, občas se prostě něco stane. Nicméně, odlišnost je doslovně životního významu, týká se života a způsobu života a je to rozdíl jako mezi polem obilí a vránami, které nad ním letí. Turci na Turecko hrdí, nemilují ho. Jejich síla je v silných jezdcích, kteří pořád ještě mohou vyjet, jako tomu u nich bývá, z Východu.

To jsem tedy mínil kulturou, ne vykopávání zahrabaných pokladů, ale zkoumání starodávných a živých kořenů. Nemyslím, že bychom měli všichni vyhrabávat starořímské halíře nebo staroegyptské hrnce a pánve. Myslím, že bychom si měli uvědomit, jak pevně je v půdě zakořeněno zelí francouzského rolníka. Nemyslím, že bychom měli jít a kopat jemné a tajné věci, hledat hříchy Babylonu nebo společenské fikce Pompejí. Myslím, že bychom měli vykopávat prosté věci, tragický hněv Irska, hlubokou, neprostupnou zbožnost Ruska. Tyto věci nejsou hluboko proto, že by byly mrtvé. Jsou hluboko proto, že jsou rozhodně naživu. Většině z nás je odhalí cestování či osobní přátelství. Pořád si ale myslím, že kdyby je chtěl běžný londýnský novinář poznat, musel by si přečíst jednu či dvě francouzské knížky, a musela by to být díla někoho jiného než Emila Zoly.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 384-387, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s