Vidět rozdíl (Illustrated London News 14. prosince 1912)

December 14, 1912 Seeing the Difference
Proč si lidi myslí, že je inteligentní říkat „Nevidím v tom žádný rozdíl“? Už nějaký čas je to docela známka kulturní vyspělosti tvrdit, že někdo nevidí rozdílu mezi mužem a ženou nebo člověkem a andělem, nebo člověk a zvířetem. Pokud člověk nedokáže na dálku přes pole rozeznat koně od krávy, neříkáme o něm, že je kulturní: říkáme, že je krátkozraký. Nu, mezi anděly a ženami, ba mezi lidmi a zvířaty a všemi takovými záležitostmi jsou skutečně zajímavé rozdíly. Jsou to rozdíly, které většina lidí zná instinktivně, asi tak, jak většina lidí ví, že kráva není kůň, aniž by se museli dívat po hřívě, podobně jako většina lidí ví, že kůň není kráva, aniž by se museli dívat po rozích. Zda se s rozdíly musí počítat v té či oné důležité otázce je samozřejmě zcela jiná věc, nemůže ale být tak těžké ten rozdíl prostě vidět. O takových věcech lze debatovat jen na základně prostých, byť imaginárních příkladů. Předpokládejme, že jedna moderní matrona řekne druhé: „Nelíbí se mi, že moje dcera hraje pozemní hokej.“ Je velmi pravděpodobné, že druhá moderní matrona (neb bude ještě modernější), odpoví: „Nu, tak ji nech hrát tenis, nevidím v tom rozdíl. “ Ještě pravděpodobnější, že méně moderní matrona se pod takovými slovy zhroutí a nebude schopna odpovědi. Žijeme totiž v podivné době, a i když jsme docela nebezpečně pobízeli choutky, dosti nelítostně zdrtili instinktů. Pravou odpovědí modernější matroně (již méně moderní matrona tak žalostně nedokázala poskytnout) je říci: „Pokud nedokážeš poznat rozdíl mezi pozemním hokejem a tenisem, pak ti radím, abys používala mozek, dokud ti to nedojde. Ujišťuju tě totiž, že ty rozdíly jsou jak ohromné a subtilní.“

To, co je označováno za staromódní ideál ženy může být pitomé, ale nemůže to být pitomější, než lidé, kteří nedokážou pochopit, že tenis do jeho mezí spadá, zatímco pozemní hokej je mimo ně. To, co se označuje za nový ideál ženy, může být inteligentnější, ale pokud je alespoň chabě inteligentní, musí ihned „vidět rozdíl“ mezi tenisem a pozemním hokejem. Začněme tím, že tenis je individuální. Hráči nejsou jen omezeni, ale je jich málo, a není jich jen málo, ale je jich tak málo, že je nelze zapomenout. Je jich přesně tolik, kolik se jich vejde do jistého konkrétního pytle, kterému se říká lidské vědomí. Není to tak, že by tam nemohlo být vzteku, ale nemůže tam být slepého hněvu, ani náhody nemohou být zcela nahodilé—jak tomu může být u pozemního hokeje. I kdyby se dáma zachovala na dámu tak veskrze nedámsky a trefila soupeřku do nosu—i tak by to bylo proto,že by věděla, koho chce trefit. Nebylo by ani stopy po psychologii davu. Za druhé pak, pokud muž a žena hrají proti sobě, pak stojí proti sobě: tak jak stojí při tanci nebo podání rukou nebo pozdravu na ulici, a docela přirozeně použijí půl stovky zděděných starodávných gest. V pozemním hokeji, ve kterém jde především o to, že se velké množství lidí objevuje v nespočtu úhlů, tomu tak není. A třetí rozdíl je v podstatné ideji vzdálenosti a oddělení. Vzdálenost a oddělení byly součástí rituálů a slavností od té doby, co jsou muži muži a ženy ženami. Muž a žena hrající tenis jsou oddělené zdí z propletených vláken jako chrámovým závojem. Pokud muž doběhne k sítí, jedním skokem ji přeskočí a začne ženu tlouct raketou po hlavě, aby se vzdala míčku, byla by podobnost s pozemním hokejem přibližně přesná. Ovšem, pokud sahá moje velmi omezená zkušenost, nikdy nic takového nedělá. Nakonec (a jak by řekli ti, kdo mají vyšší ženská život v nenávisti, nakonec ovšem v neposlední řadě) ty nejmužnější ženy vypadají při hře tenisu elegantně a ty nejelegantnější ženy vypadají ošklivě při hraní podzemního hokeje.

Nu, nezdůrazňuji tyto věci, jako argument proti tomu, aby děvčata hrála pozemní hokej. Zdůrazňuji je tu proto proti tomu, že moderní matrony „nevidí rozdíl“. Pokud se někdo rozhodne říkat: „Vidím rozdíl, dávám přednost pozemkářkám“—pak je to naprosto rozumné. Pokud ale moderní myšlení prostě jen dává všechny hry pro dívky dohromady, pak k tomu lze dát jen jedno vysvětlení: je to je n proto, že moderní myšlení znamená moderní nemyšlení.

Ve všech těchto případech je problém v tom, že knihy mají napodobovat lidi, nyní ale toliko knihy napodobují knihy. V ještě větší míře samozřejmě noviny kopírují noviny. Vypadá to ale, že se nikdy nedostanou do proudu lidského provozu, spíš běží vedle něj jako malí kluci, kameloti. Jdou po Strandu a nikdy ani nepřejdou přes ulici. Bezmyšlenkovité spojování zcela nespojitých věcí, mezi nimiž bezmyšlenkovití lidé „nemohou vidět rozdíl“, přechází v literatuře z ruky do ruky i tehdy, i když v životě se na ně sotva kdo podívá. Řečnické obraty dobře známé z žurnalistiky jsou v životě zcela neznámé. Zrovna včera jsem tak třeba viděl (v jistém významném orgánu těch, kdo nevidí rozdíl) stanovisko, že muži a ženy musí pochodovat vpřed, rameno na rameni, bok po boku vstříc ideálu, ať už je jakýkoliv. Metaforu zmiňuji jen proto, že to metafora podivně falešná. Muži a ženy nikdy nestojí rameno na rameni, vyjma těch nejnepohodlnějších omnibusů. Je to metafora vojenská a na vztahy pohlaví docela nepoužitelná. Mužův život počíná, když se ocitá docela bezmocný v ženině klíně a končí, když se ocitá bezmocný na lůžku, téměř vždy v ženské péči. Ve všem, co je pro ně důležité, jsou postaveni tváří v tvář. Tento božský duel je hlavním dobrodružstvím lidského života. Vložte totéž vysvětlení pod jakýkoliv jiný obraz, než je tahle „rameno na rameni“ záležitost a to, co říkáte, může být docela pravda. Řekněte, že jsme elegantní stránku vzdělávání našich dívek přehnali do té míry, že jsme z nich udělali téměř baletky a můžete mít docela pravdu. Řekněte, že všichni lidé, v hloubi svých svědomí, vědí, že jsou docela sobecké bestie: a můžete mít docela pravdu. Nezkoušejte ale trik, říkat jim, že děvčata, která znají, byla hochy ze staré gardy. Dokonce i muži totiž o ženách věcí, víc než tohle.

Zde jen předkládám protest proti neobyčejné myšlence, že universální inteligence je prokázána jen mícháním věcí dohromady: nebo že člověk prokáže vysoké syntetické schopnosti tím, že naháže všechno do jedné polévky. Pokud si myslíte, že pro dívky bude dobré, aby byly násilné a zmatené, pak je samozřejmě nechte hrát násilné a zmatené hry. Dělejte to ale, pokud dokážete vidět rozdíl mezi pozemním hokejem a tenisem, ne pokud to nedokážete, Ať ženy a muži kráčí bok po boku, pokud vám taková nová formace přijde slibná: nezapomínejte ale, že je nová. Hra rameno na rameni zahrnuje mnoho zvláštních věcí: jendou z nich studené rameno, na které lze narazit jako na bariéru a překážku. Pokud se vzájemně jako druzi podporují, pak na sebe jako druzi zapomenou. Svoboda zapomínat je totiž podstatnou součástí čiréhou soudružství.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 402-405, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s