Bacon a Shakespeare (Illustrated London News 11. ledna 1913)

January II, 1913
Bacon and Shakespeare, Again
Autor tato slova píše před Vánoci, někteří čtenáři je čtou po Vánocích: hrozné pomyšlení. O životě po Vánocích vždy smýšlím, matně a tupě, jako o životě po smrti. Spěchám dodat, že věřím, že obojí nastane. Dodám též, že se, jak se sluší každému zdravému muži, smrti bojím, ale nebojím se Vánoc—ne, ani tehdy ne, pokud by měla být výsledkem smrt. Obojí ale nevědomky počítám za konec čehosi, a všechny další dny za nimi jsou v tom porovnání nejasné a vizionářské. Kdykoliv končí rok, mám pocit, že končí svět a toužím po tom, aby měl konec dobrý. Myslím, že nejlepšího konec, kterého smrtelný člověk mohl dosáhnout—lepší než Nelson zastřelený skrz své hvězdy, nebo Douglas, vrhající Bruceho srdce—byla smrt Faberova, který se vyzpovídal, přijal všechny svátostí své církve a když mu bylo řečeno, že mu zbývá hodina života, řekl: „Pak si poslechnu poslední číslo Pickwicka“ a při jeho poslouchání zemřel. Rozhodnout o nejlepším způsobu strávení Vánoc je složitější, protože se smrtí můžeme experimentovat jen jednou, a s Vánoci jsme experimentovali tolikrát. A nejlepší jsou první experimenty, protože čerstvý je jak mozek, tak experiment. Příliš kuchařů zkazí polévku, udělají z ní polévku pekelnou, když neustále přidávají „oko mloka, a žabí prst a játra rouhavého Žida,“ a další takové silní vlivy v moderní společnosti. K tomu se obyčejně přidávají další modernější přísady, jako jsou kočičí rohy, velrybí křídla, motýlí kopyta a tak dál, a nikdo, kdo se zabývá moderní filosofií a literaturu, nemůže pochybovat, že se podařilo vyrobit „ovesnou kaši silnou jak prkno.“ Je nešťastné, že někteří z nás ještě nejsou dost staří, aby měli rádi ovesnou koši. Jediné, co mě napadá jako povánoční zábava je hádání se o něco, na čem vůbec nezáleží. Je ale velmi těžké najít nedůležité téma, nebo i jeden téma nezajímavá. Většinu svého života jsem strávil hledáním nezajímavého tématu—nebo i nezajímavé osoby. Romancí mého života je, že se mi jedno ani druhé nepodařilo najít.

Téma, které si dokážu vybavit jako nejbližší naprosté nezajímavosti, je téma, kdo napsal Shakespeara. Ještě nezajímavější ji činí to, že se v této věci nadokážu ani donutit k nějaké pochybnosti. Jakkoliv mohou ta slova znít podivně, Shakespeara napsal Sheakespeare. Kdo ale napsal Bacona? To mi přijde velmi vhodné téma k debatě po těžkém a pickwickovském vánočním obědě. V tom, abych vás přesvědčil o své thesi neselžu dřív, než nějakou značnou dobu po Vánocích. Jsem si s uspokojením vědom, že pak bych selhal definitivně a navždy. Je to věc toho druhu, jež lze rozvažovat jen v atmosféře vánoční jídlo—zejména v atmosféře husy.

Navrhuji tuto konkrétní divokou husu honit ze dvou konkrétních důvodů. Za prvé proto, že jsem si jist, že neexistuje a za druhé jsem si v poslední době v New Witness všiml, že hon obnovil jeden přítel, se kterým jsem jej původně probíral. Už nevím, kdo tu theorii původně navrhl, ale vím, že jsme ji pak oba triumfálně prokázali. Vím také, že nás ani ve snu nenapadlo, abychom jí věřili. Otázka zněla, jak jsem již řekl, kdo napsal Bacona? Věřím, že ani třeba říkat, že odpověď samozřejmě zněla „Shakespeare.“

Můj přítel se v New Witness věnoval převážně literárním důkazům, že Shakespeare napsal Bacona. Ty jsou nejvíce ohromující. Začíná poukazem, že pro kohokoliv, kdo má jakoukoliv zkušenost s literaturou, všechna prima facie jsou na jeho straně. Přiznejme třeba baconovcům, že všechny jejich paralely prózy i veršů, dikce, aluzí mezi Baconem a Shakespearem, jsou správné. Uznejme, že se jelikož Shakespeare více než jednou mluví o růžích a liliích, a jelikož Bacon jednou mluví o liliích a růžích, jde o stejný styl. Uznejme, že Bacon při svých vědeckých bádáních objevil existenci přírodního jevu, zvaného Jaro a Shakespeare na mnoha místech prozrazuje, že o tomto objevu věděl. Uznejme, že zvyk stavět proti sobě protikladné slovo horký se slovem studené, nebo dobrého anglického slova ano se zvláštním alžbětinským výkřikem, nesporně dokazuje, že to byl jeden a týž muž. A zůstává otázka—který muž?

Důmyslný autor dále poukázal, že v tomto zlém světě je běžnější, aby boháč využil práce chudého člověka, než aby chudák využil díla boháče. Že by velký státník a dvořan, jako byl Bacon, získal chudého herce a dobrodruha, aby pro něj „otročil“, je věc, která se stává často. Aby nějaký dobrodruh jako Shakespeare dosáhl toho, aby pro něj psal hry velký státník jako Bacon, je jistě případ, který nastává řidčeji. Všichni známé ministra vládního kabinetu, kterého poučuje neoficiální úředník. Jsem zcela vážně přesvědčen, že by nastal jistý zádrhel, nebo i roztrpčení, pokud by úředník trval na tom, aby ho poučoval člen kabinetu.

Autor pak pokračuje tvrzením, že po literární stránce byl Shajespeare zjevně posedlý ideou usurpace, nebo zla, kterého se dopouští ten, kdo se zmocní koruny druhého. V příbězích Macbetha a Leara, Hamleta a Richarda III. musela být koruna královská, protože to byla koruna lepenková—tedy koruna divadelní. Docela dobře tomu může být tak, že koruna, o níž Shakespeare uvažoval byla zelená a ne zlatá, byla to koruna z vavřínu a ne ze zlata.
Dosud jsem jen potvrzoval bádání svého přítele. Sám jsem své bádání vedl spíše v historické oblasti. Zjistl jsem samozřejmě, že naše theorie zcela vysvětluje ošklivý příběh Bacona a Essexe. Všichni ví, že Essex a Southampton byli společně uvěznění, že Essex byl popraven a Southampton poslán do Toweru. Všichni ví, že Essex byl Baconův přítel a patron a že Southampton byl Shakespearův přítel a patron. Všichni ví, že Bacon náhle postavil proti Essexovi postavil a dohnal ho na popraviště a většina lidí ví, že psal dosti omluvně Southamptonovi, když měl vyjít z Toweru.

Mohlo by být v baconovském bahně být něco jasnějšího? Shakespeare v jakémsi stavu kajícnosti (či opilství) řekl Southamptonovi, že je byl „Bacon“. Southampton se právě chystal varovat svého přítele Essexe před napodobitelem, když se tento napodobitel rozhodl udeřit první a zabít muže, který by mohl vědět, a uvěznit muže, který věděl—a pak mu jen lichotil, když byl jeho jazyk volný. Není to propojený případ? Není to představitelá hypothesa? Proč ne, je to nová vánoční hra.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 418-421, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s