O rozeznání skutečných rozdílů (Illustrated London News 18. ledna 1913)

January 18, 1913
On Recognizing Real Differences
Zvyk všechno si v hlavě důkladně pomíchat a pak to nazývat vyšší jednotou má ještě hlubší nevýhodu, než jen tu povrchní. Další potíž spočívá v tomhle: věci se nejen liší jedna od druhé, ale jsou ještě odlišnější, než se upřímně jeví. Porovnejte dvě pohlaví, nebo dva národy, nebo dvě sekty, nebo dva kolegy a po mnoha zmatcích a omylech často zjistíte, že podoba je na povrchu, zatímco odlišnost je u kořene. Nelze tedy (je to první příklad, který mi vytanul na mysli) vlastně srovnávat nějaké anglické noviny s francouzskými a rozdíl mezi nimi není jen v míře či stupni. A přece kvůli tomu, že jsou oboje tištěny na papíře a ne na pergamenu a tištěny černým a ne zeleným nebo červeným inkoustem, že oboje mají titul nahoře a ne dole a slova uspořádaná do sloupců a ne do spirály, bude zřejmě Angličan i Francouz uvažovat o rozdílu ve stupni, a budou jeden druhého vzájemně podceňovat. Angličan bude svůj list považovat za plnější, rozmanitější, s obsáhlejšími zprávami ze světa, lépe vyráběný, levnější a bude předpokládat, že o to všechno usiloval i Francouz, ale tak dobře se mu v tom nedařilo. Francouz si bude myslet, že jeho noviny jsou více politickou silou, říkají mu víc pravdy o stavu jeho země, jsou podnětnější pro každého, pro koho je myšlení vzrušující, že je píší zajímavější lidé a mnohem lepším literárním stylem. A bude předpokládat, že Angličan o tohle všechno také usiloval a moc se mu to nedařilo.

Pravda je ale taková, že podoba oněch dvou listů je jen nahodilou podobou tvaru, tak jako se sud střelného prachu podobá sudu vepřového nebo kolo vozu lodnímu kormidlu. Odlišnost obou věcí je odlišností jejich cíle—v celém původním důvodu proč noviny vlastně mít. I kdyby oba vlastníci novin měli za cíl vydělat peníze (a tak tomu ve Francii vždy není), pořád doufají, že peníze vydělají tím, že veřejnosti poskytnou dvě docela odlišné věci a uspokojí dvě docela odlišné lidské chuti. Anglické noviny jsou jakási knížka výstřižků, směs rozmanitostí, jak se všude po světě přihodily, oceňovaná jako obecné rozšíření mysli, něco k pobavení a ozvláštnění, co však v sobě má i něco vyššího, něco z homo sum, nihil , etc. Z anglických novin je podobný požitek jako z vánočního balíčku nebo hrací skříňky. Noviny Angličan otevírá tak, jako anglický kluk otevírá dárkový koš. Čím větší takový koše, tím lépe, a čím rozmanitější věci v něm jsou, tím lépe. Francouzské noviny ale nejsou sestaveny jako dárkový koš, nýbrž jako bomba. Jejich prvním úkolem není bavit, ale probouzet, ani není jejich záměrem rozdělovat čtenářův zájem po širším poli, ale naopak usilují sebrat stáhnout jeho ideje dohromady a zaměřit je na konkrétní bod. Skutečná bomba může váš mozek fyzicky rozmetat, ale i skutečná bomba ho má mentálně soustředit. A je-li francouzský list krátký a žhnoucí (nebo bychom mohli říct nanicovatý a zlovolný) je to proto, že je prvotně míněn jako pamflet—nebo i prohlášení. Ostatně stín tohoto odlišení je i ve jménech, která se v obou zemích používají. Nejobvykleji mluvíme o novinách (newspaper)—tedy o spoustě nových věcí, které dostáváme zabalené v papíru, jako máslo nebo čokoládu. Francouzi častěji mluví o žurnálu (journal), což naznačuje ideu bdělosti, a denně opakovaných ran a vjemů. Tyto dvě věci lze postavit proti sobě, protože vypadají podobně, ale nelze je proti sobě stavět prospěšně, protože jsou z podstaty věci odlišné.

Stejná pravda komplikuje moderní spor o pohlavích—je polovinou toho, co lidi zraňuje v případě sufražetky. Nejde ani tak o to, že by žena neměla být militantní, ale spíše o to, že v jádru věci myslí militantností cosi jiného. Tvrdí se o vojáku, že flirtuje s ošetřovatelkou, i když nemohu říct, že bych někdy pohledem na takovou romantickou scénu připadl. Ať už ale jejich duše vzájemně přitahuje cokoliv, zdá se mi, že většina lidí pořád ještě vidí zdravý rozum v oddělení jejich rolí. Všichni, až na velmi zvrácenou hrstku, budou mít za vhodnější, aby bajonet nosil muž a s kočárkem jezdila žena. Jenže bohužel, věci tak prosté nejsou. Kdyby se muž o děti vůbec nezajímal., měl by snazší život, i když rozhodně prázdnější. A kdyby žena nikdy nechtěla bojovat, byla by existence prostší, leč nudnější. Tak jak věci stojí, výjimky komplikují pravidlo právě svými výjimečnými vlastnostmi. Na každé chudinské ulici se nějací muži starají i nemluvňata. Při každé vzpouře chudých nějaké ženy metají kameny. Nejde o to, že by se muž nemohl starat o nemluvně, ani o to, že by to nutně měl dělat špatně. Jde o to, že bez ohledu na to, zda to dělá dobře či zle, má ve své duši docela oddělený a docela maskulinní pojem o tom, co dělá. Jsem vcelku připraven po rozumný počet hodit se o děti postarat a často jsem to i dělal. Ale můj postoj k takovému úkolu je odlišný od přístupu ženy, ne v tom, co dělám, ale proč to dělám. Levně to lze říct tak, že jsem začal tím, že jsem měl z dítěte strach, zatímco žena by začala tím, že by mu jednu plácla. Jde tu ale o něco subtilnějšího a citlivějšího: jde o to, že jsem dítě považoval za svého druhu elfa či serafa, či snad skřeta, něco, co přišlo z jiné země, něco, od čeho nelze příliš očekávat. Jsem si jist, že trik (nyní již trochu únavný) s označováním dítěte za „malého cizince“, má svůj původ v mužské poetické sentimentalitě. Proto tedy by mé dva první nápady byly dítě za prvé pobavit a za druhé získat pro sebe z dítěte nějaké romantické nebo náboženské potěšení. Dítě umývat, učit, léčit, vlastnit—to jsou věci, které patří do jiného řádu idejí a k druhé polovině lidstva.

S militantními ženami je to stejné. Nejde o to, že by ženy nikdy nevedly válku, ani o to, že by nikdy neměly, jde o to, že odlišný je motiv. Obyčejně se to děje buď tak, že se dá průchod citům, nebo se přitáhne pozornost. Sufražetky vždy tvrdí, že jejich militantní taktika přivedla otázku do popředí. Ale to ani v nejmenším není to, co muži rozumí vedením války. Bulhaři nepálí z děl, aby se nechali slyšet: měli by mnohem raději nehlučný prach. Černohorci se nedali na pochod, aby uvedli svou otázku do popředí, ale aby donutili tureckou armádu k ústupu do pozadí. Válka neznamená jen použití síly, ale užití onoho zvláštního druhu síly, která přiměje daného člověka provést danou věc. Dokud si sufražetky nedokáží vynutit doslovný ústup, podobně jako dělostřelectvo, rozhodně nejsou vojenštější jen proto, že propukly v tělesné podobě.

Zdroj: Illustrated London News 1911-1913, str. 422-425, G. K. Chesterton Collected Works, vol. XXIX, Ignatius Press, San Francisco 1988

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s